Bumerang

Ťažká atmosféra lágru na mňa doliehala a tú zimu som cítil až v obývačke. Ide však o možnosť odpustenia aj tých najhorších hriechov a že to nie je vôbec ľahké. Spravodlivosť vtedy, a trochu aj dnes, mala pokrivené váhy a najviac to vidno na titulkovom dodatku k filmu o počtoch obetí a uväznených. Film je na mňa až príliš psychologický, s minimom deja ma nezaujal tak, ako iné protikomunistické výpovede. (18.11.2013)

V 90. letech vzniklo několik filmů odehrávajících se v 50. letech 20. století a vystavujících "na odiv" tehdejší složitou dobu. Zatímco většina mají tendenci k idealizaci, Bumerang však rozhodně není tento případ. Snaží se o autentičnost a spoléhá na to, že samotné vykreslení života v lágru v zimě a práce odsouzených v dolech bude stačit k maximálnímu zážitku. Děj a zápletka v podobě příchodu odsouzeného plk. Dobrého je ale poněkud prostá, aby to vystačilo na celovečerák. Celkově tam máme co do činění s filmem dobrým, ale dějově poněkud chabým. Účinek na mysl diváka ale zůstal. Rozhodně stojí za to Bumerang vidět, i když spíše z dokumentárních a historických důvodů než z důvodu filmových kvalit. (13.03.2016)

Ukázka tý nejskurvenější doby,která tady kdy byla,že někteří šli do lágru jen za to,že nechtěli vstoupit do JZD a odsouzení za velezradu a špionáž tak to byla tenkrát normální věc.A tahle doba mě strašně sere (a to nejsem určitě sám)!Nejradši bych je nakopal do prdele.Vynikající Jirka Schmitzer a Vladimír Dlouhý. 80% (01.06.2011)

Reziser Hynek Bocan /Klauni a Vlastenci, Cest a Slava ...../ je v tomto filme o5 za kvalitu. Tematika Pracovnych Taborov 1948 - 1954 v byvalom Ceskoslovensku ma vzdy fascinovala, a este asi aj pekne dlho bude. Vysoko vyzdvihujem surovu atmosferu 50. rokov, reziu pana Bocana. Obrazky z pribramskeho uranoveho lagru su desive dodnes. Najde sa aj par znamych hercov - Leos Sucharipa /Prodavac Humoru/. 88 % (19.11.2013)

Jeden z nejlepších filmů devadesátých let a já jsem jej viděl až v roce 2015. Nicméně jsem si téměř jistý, že bych jej v roce 1996 nevnímal v tolika souvislostech jako nyní. Jiří Schmitzer předvádí životní výkon a obdržel svého nejzaslouženějšího Lva - scéna s propašovaným jídlem pro mě zůstane nezapomenutelnou. Zaujalo mě, že se ve filmu objeví několik vyloženě komediálních herců (Šteindler, Krampol, Vladyka) a film tím nijak neztrácí, právě naopak. A nemohu se nevyjádřit k hudební složce - Beethovenova 7. symfonie mi ještě teď zní v uších. Jen jsem ji filmově měl spojenou pouze se snímkem Ony, což je diametrálně odlišný film. Bravo, pane Bočane a pane Stránský. (04.04.2015)