Bumerang

V 90. letech vzniklo několik filmů odehrávajících se v 50. letech 20. století a vystavujících "na odiv" tehdejší složitou dobu. Zatímco většina mají tendenci k idealizaci, Bumerang však rozhodně není tento případ. Snaží se o autentičnost a spoléhá na to, že samotné vykreslení života v lágru v zimě a práce odsouzených v dolech bude stačit k maximálnímu zážitku. Děj a zápletka v podobě příchodu odsouzeného plk. Dobrého je ale poněkud prostá, aby to vystačilo na celovečerák. Celkově tam máme co do činění s filmem dobrým, ale dějově poněkud chabým. Účinek na mysl diváka ale zůstal. Rozhodně stojí za to Bumerang vidět, i když spíše z dokumentárních a historických důvodů než z důvodu filmových kvalit. (13.03.2016)

70%. První polovina: v lágru je pěkná nuda. Film taky. Druhá polovina: Schmitzer odmítá po večerce vstát z postele, velitel tábora Šteindler za ním přijde a jejich rozhovor je to nejlepší z celého filmu. Nakonec sfárají do uranového dolu (Schmitzer, Dlouhý, Heřmánek) a zas tak moc se toho nestane. Nebýt té scény, byly by to tři. (11.07.2009)

Ťažká atmosféra lágru na mňa doliehala a tú zimu som cítil až v obývačke. Ide však o možnosť odpustenia aj tých najhorších hriechov a že to nie je vôbec ľahké. Spravodlivosť vtedy, a trochu aj dnes, mala pokrivené váhy a najviac to vidno na titulkovom dodatku k filmu o počtoch obetí a uväznených. Film je na mňa až príliš psychologický, s minimom deja ma nezaujal tak, ako iné protikomunistické výpovede. (18.11.2013)

Hodně přesvědčivý a trochu zapomenutý film, ve kterém si zahrálo mnoho skutečných herců. A téma je více než závažné. Komunistická zvůle a realizace jejích představ o narovnávání či "uklízení" nepohodlných lidí socialistickému režimu v padesátých letech do lágrů, ne nepodobných nacistickým koncentrákům. Doba to byla nesmyslně krutá, na kterou by se nemělo nikdy zapomenout, zejména v období voleb. (16.12.2012)

Od začiatku až do podstatnej časti stopáže nám text v obraze popisuje totožnosť, bývalú profesiu a trest jednotlivých odsúdencov, keď sa prvýkrát zjavia na plátne, čo pôsobí, ako keby nás čakal ich dôkladný psychologický portrét. Film je však krátky a stručný, kvôli čomu sa s niektorými z "predstavených" stretneme už potom len v pár scénach. Takže detailné informácie o nich hádam ani neboli potrebné. Stačili by úvodné a záverečné riadky, ktoré mali z celého filmu žiaľ asi najväčšiu intenzitu. (27.06.2016)