O Janovi a podivuhodném příteli

Je to temné, depresivní, smutné, znepokojivé a nepochopitelné, co je to? Další Morienin oblíbený kousek! ♥ 2021: Dodávám svůj tradiční výkřik: Hapka! Struktura scénáře je velmi zajímavá, inspirace Hansem Christiánem je tam jasně zřetelná. Každý zvrat a krok je předpřipraven a podmíněn vnitřní logikou, nic se tam neděje jen tak halabala, děj i ideje odpovídají pohádkovému mýtu. V tom je to tradiční a nadčasové, ale zároveň jde o léčení princezniny deprese a to je zase velmi moderní prvek. V rámci filmových pohádek mi přijde výjimečné, jak obratně tady filmaři pracují s mimoslovním vyprávěním a "prostou" hereckou interakcí. Závěrečný "twist" je extrémně skvělý a vždycky mě při něm napadne, že kdyby byl David Lynch Evropan a natočil pohádku, vypadala by nějak takhle. (19.11.2006)

Skvost mezi pohádkami! Vyvolává ve mě mnoho emocí, krásný příběh, kostými a prostředí navozující zvláštní atmosféru blížící se horovým scénám! Ostatně Andersen psal dosti krutě, není se co divit, když už v devíti letech opustil domov! Pohádky by měli zapůsobit a inspirovat ke změně k lepšímu, tady se to opravdu povedlo. Konec, který si pohrává s myšlenkou nesmrtelnosti je opravdu nádherně děsivý! (29.04.2007)

Poctivá produkce, která sice za největšími skvosty televizní tvorby zaostává, ale nechala za sebou kus poctivé práce. Kameraman se sice pro tuto práci úplně nehodil, pomohla mu ale naštěstí v drobnostech nenápadně snaživá výprava, hlavní hrdina života také moc nepobral, ale nad schopností proměn vedlejších postav jeden žasnout nepřestává. 3-4* (13.12.2013)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení Andersenovy pohádky "Společník na cestách", na jejíž motivy byl tento pohádkový film natočen. Srovnání literární předlohy s její filmovou adaptací se v tomto případě přímo nabízí, protože tvůrci se uchýlili k celé řadě změn oproti Andersenově textu. (Více se jim věnuje bakalářská práce "Společník z cest očima Ludvíka Ráži", kterou v roce 2013 vypracovala Hana Marková a kterou doporučuji pozornosti eventuálním zájemcům). Jednou z významných změn je už samotný název filmu, který se od předlohy liší - osobně ho nepovažuji za šťastný (je příliš dlouhý a špatně zapamatovatelný - nedovedu si představit, jak nějaké dítě pronese větu typu "Jupí, dneska dávají moji oblíbenou pohádku O JANOVI A PODIVUHODNÉM PŘÍTELI" - srovnejte třeba s "Dneska dávaj POPELKU") a spolu s jistým lehce pochmurným laděním celé pohádky si ho dávám do souvislosti s tím, že tato pohádka není mezi českými televizními diváky příliš oblíbená (viz i zdejší relativně nízké hodnocení). A přitom si osobně myslím, že je to velmi pěkný film - s mimořádně šťastným obsazením (fenomenální Kemr a Habich, roztomilá Vejmělková, zbytek rovněž velmi dobrý), zajímavým výtvarným pojetím a zdařilou kombinací vtipu a vážnosti. Za sebe bych tomuto filmu - kromě jeho nevhodného českého názvu - vytkl i výstřední kostýmy většiny postav, které na sebe upoutávají nepřiměřenou pozornost, a potom snad i nevalnou úroveň většiny triků. Na to, že film vznikl v porevolučních poměrech v zahraniční koprodukci, díky níž si jistě tvůrci nemohli stěžovat na nedostatek financí, působí celý film dosti laciným dojmem. Což je škoda, protože jinak je to jistě jedna z nejhezčích pohádek, které se u nás za začátku 90. let natočily. (20.09.2014)

Mistrovsky natočená televizní pohádka, která v ledasčem převyšuje pohádky směřující do kin. Pro mě je to obrovské překvapení. Pomáhá tomu samozřejmě německý kapitál, jenž byl do ní vložený a je to hodně poznat. Jedná se o o trikově povedenou pohádku, zároveň skvěle nasnímanou, bohatě výpravnou se strašidelnou hudbou. Natáčelo se jak u nás v Čechách (Bouzov, Panská skála), tak v Německu, v Alpách a u moře. Po celou dobu je pohádka temná až hororová. Připomíná spíše filmy Juraje Herze jako PANNA A NETVOR. Na začátku umírá Janův otec (Radek Brzobohatý), který je pochován vedle chalupy pod březovým křížem. Po okolí se prohání tři tajemné víly na koních, oděné do zelených šatů a na hlavách mají prazvláštně zakroucené rohy. Přináší poselství o princezně... Z těchto víl se vždy stanou tajemní rytíři se stejně zahnutými rohy, které se pro mě staly takovým symbolem pohádky. Jan se za nimi vydává, tedy spíše za princeznou a na své pouti potká dva lupiče, jak vykrádají rakev v kostele. Opět taková temnější, morbidní symbolika. Ale aby princeznu získal musí uhodnout tři hádanky, což se ještě nikomu nestalo a každý byl za špatnou odpověď proměněn v sochu. A tak v hradní zahradě stojí desítky soch... Vypadají strašidelně a zároveň úchvatně. Snad úchvatnější bylo jen ono samotné zkamenění těch, kteří neuhádli. Především prince z arabské země, Martina Dejdara. To vše je doplněno o již zmíněné zdařilé triky a dokonalou kameru, která se především vyznamenala při záběrech koňů ve skocích. A aby to byla správná hororová pohádka, musí tu být i zlý čaroděj. Ten mi nejenom svojí vizáží, ale i chováním a smrtí připomíná Mrakomora. Jeho postava je naprosto úchvatná, tak jako jeho jeskyně, jejíž dominantou je trůn v chřtánu kamenného baziliška. [4052. hodnocení, 190. komentář, 72%] (29.01.2020)