O Janovi a podivuhodném příteli

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení Andersenovy pohádky "Společník na cestách", na jejíž motivy byl tento pohádkový film natočen. Srovnání literární předlohy s její filmovou adaptací se v tomto případě přímo nabízí, protože tvůrci se uchýlili k celé řadě změn oproti Andersenově textu. (Více se jim věnuje bakalářská práce "Společník z cest očima Ludvíka Ráži", kterou v roce 2013 vypracovala Hana Marková a kterou doporučuji pozornosti eventuálním zájemcům). Jednou z významných změn je už samotný název filmu, který se od předlohy liší - osobně ho nepovažuji za šťastný (je příliš dlouhý a špatně zapamatovatelný - nedovedu si představit, jak nějaké dítě pronese větu typu "Jupí, dneska dávají moji oblíbenou pohádku O JANOVI A PODIVUHODNÉM PŘÍTELI" - srovnejte třeba s "Dneska dávaj POPELKU") a spolu s jistým lehce pochmurným laděním celé pohádky si ho dávám do souvislosti s tím, že tato pohádka není mezi českými televizními diváky příliš oblíbená (viz i zdejší relativně nízké hodnocení). A přitom si osobně myslím, že je to velmi pěkný film - s mimořádně šťastným obsazením (fenomenální Kemr a Habich, roztomilá Vejmělková, zbytek rovněž velmi dobrý), zajímavým výtvarným pojetím a zdařilou kombinací vtipu a vážnosti. Za sebe bych tomuto filmu - kromě jeho nevhodného českého názvu - vytkl i výstřední kostýmy většiny postav, které na sebe upoutávají nepřiměřenou pozornost, a potom snad i nevalnou úroveň většiny triků. Na to, že film vznikl v porevolučních poměrech v zahraniční koprodukci, díky níž si jistě tvůrci nemohli stěžovat na nedostatek financí, působí celý film dosti laciným dojmem. Což je škoda, protože jinak je to jistě jedna z nejhezčích pohádek, které se u nás za začátku 90. let natočily. (20.09.2014)

Celou pohádkou vládne poměrně ponurá atmosféra, takže by to mělo fagany docela zklidnit. Zápletka spočívá v tom, že kdo chce mít princeznu musí uhádnout její tři hádánky. Ač bych si s Evičkou Vejmělkovou hrozně rád zahrál na prince a princeznu, do hádanek bych nešel, v tom jsem blbej jak tágo. Stačilo když se mně jednou matikář zeptal, že z Prahy v 6:45 vyjel vlak co měl 3 nákladní vagony v jednom měl uhlí, ve třetím žito a kdyže dojede do Plzně ? Má odpověď "až dojede, tak dojede" ho neuspokojila a od tý doby se hádenek neučastním. Jan se naopak celej hrrr hádankářskejch hrátek s Evičkou účastnil, ale to se mu tu před holkou frajeřilo, když mu za prdelí stál ten dědek. S touto pohádkou bych příliš neoperoval před opravdu nejmenšíma dětma nebudí moc příjemných pocitů, ale jinak se docela vydařila. (21.12.2014)

Skvost mezi pohádkami! Vyvolává ve mě mnoho emocí, krásný příběh, kostými a prostředí navozující zvláštní atmosféru blížící se horovým scénám! Ostatně Andersen psal dosti krutě, není se co divit, když už v devíti letech opustil domov! Pohádky by měli zapůsobit a inspirovat ke změně k lepšímu, tady se to opravdu povedlo. Konec, který si pohrává s myšlenkou nesmrtelnosti je opravdu nádherně děsivý! (29.04.2007)

Tohle je neobjektivní a nefér a už to nikdy neudělám, ale u téhle pohádky prostě musím - viděla jsem ji jako dítě a znovu se na ni podívat rozhodně nechci. Pamatuju si, že se mi vůbec nelíbila, rodičům jsem říkala, že je "zlá" Dodnes když mám někdy špatný sen, bývá v něm scéna těch jezdců s rohama. Na konci jsem měla pocit, že tam snad není žádná kladná postava, byla jsem z ní dost pesimistická a doneška z ní mám špatný pocit. Pro dospělé možná zajímavý horor, ale jako dítě jsem chtěla vidět něco úplně jiného! (01.04.2011)

Jedna z nejzvláštnějších pohádek, jaké jsem kdy viděla. I když trochu děsivá a pro malé děti asi ne ta pravá ořechová, ale na druhou stranu taky neuvěřitelně kvalitní, zajímavá, originální, s neskutečnou atmosférou a dokonale mrazivou hudbou Petra Hapky. Příběh se dost vymyká klasickému českému pojetí pohádky, ale o to je "O Janovi a podivuhodném příteli" originálnější, rozpoznatelnější a zapamatovatelnější. Na to, že jsem ji už x let neviděla, si ji pořád velmi dobře pamatuju a po těch x let patří k mým nejoblíbenějším. (22.05.2012)