Tajemství Ocelového města

Rážovo zpracování Vernovy látky není imaginativní, jako tomu bylo u Karla Zemana, přesto se dá označit za originální - neznám jiný československý snímek z té doby, který by vlastně odpovídal definici pojmu noirová detektivka, po stránce atmosféry nebo emocí bych mohl srovnávat třeba i s Čínskou čtvrtí. Vím, moc ostrá nadsázka... Ze současného pohledu je zajímavý politický podtext, který si umí najít zastání i přes změnu režimu u nás - Ocelové město a jejich smýšlení se dá z pohledu proletáře chápat jako kapitalistické a z pohled kapitalisty jako proletáské. Co si divák vybere, je prakticky jenom na něm a samotného mě překvapuje, s jakou lehkostí se režisér dokázal vypořádat s možnými připomínkami shora. 80% (23.07.2012)

To by člověk nevěřil, jak stačí jeden Apolinář, a co vše se na místě dá vykouzlit za thriller až horor. Filmu nechybí tajemství a záhady, prohozené osobnosti, ale kupodivu ani humor, napětí, jen snad ta Fortuna je až moc happy země, kde se všichni mají rádi a stále tancují, přišlo mi to takové nereálné. Ale Martin Růžek se s rolí lidumila naštěstí vyrovnal se ctí a dokázal ho vykreslit jako člověka, ne oslavnou sochu. Hanzlíkova dvojrole je podle mne taky dobře vymyšlená a zahraná, Vinklář možná mohl trochu méně tlačit na pilu, postava novináře mi tu přijde poněkud nedořešená, i když idea, jak novináři píší o tom, co vidí, ale ne o tom, jak věci skutečně jsou, je zajímavá. Film má navíc tu zvláštní, hutnou, rážovskou atmosféru, kterou já rád. (10.06.2020)

„Zakázané pásmo. Ale nic si z toho nedělejte, až nastoupíte, moc času na výlety mít nebudete. U nás si na nezaměstnanost stěžovat nebudete, pane Andersone.“ Ráj na zemi Fortuna vs. Ocelové město, místo skleslých, otrocky pracujících a „roboticky“ synchronizovaných dělníků, kouřících komínů, nebezpečných pokusů a všudypřítomných policistů/vojáků se psy (a tajnými v kočáru). Ta historická paralela je zjevná a vydařená. Vlastně úplně nechápu, že ten film prošel. Ale i bez toho je to pořád nápaditá „scifárna“, které nechybí atmosféra (na které má lví podíl Fišerova znepokojivá, zlověstná a dramatická hudba) a kopec napětí, zvláště když divák naplno fandí hlavní postavě a má o ni strach. A jejího představitele Hanzlíka si publikum užije dosytnosti, protože zde má dvojroli; mimochodem velmi vtipně vyřešenou (opravdu zábavná „společná scéna“ včetně odrazu v zrcadle a bitky). A proti němu nestojí žádné ořezávátko, Vinklářův démonický záporák Janus má styl i charisma (a vlastně jenom jednu slabost…). Ostatní role jsou také dobře obsazené, ale hodně mě rozesmála nádherná one-minute-show Zdeňka Srstky. Film neměl vyloženě slabších míst, i když konec se dal samozřejmě čekat. Na druhou stranu, po celou dobu sledování mi trochu vrtalo hlavou, jestli je film určen i pro děti, když má dětské hrdiny a fantazijní tématiku, ale na tuto diváckou skupinu i drsnější scény. Tak či tak to vidím na slušné 4*. (08.06.2014)

Verneovka. Příběh o dobru a zlu, a kdo čemu slouží. Pěkná pohádka o snaze podmanit si druhé město, silou a mocí, město, kde žije plno láskyplných lidí, kteří nechtějí zbrojit, neb jsou uvědomělejší, než ten, kdo chce zbrojit a vidět vše v troskách, aby tam pak mohl vládnout. Technika selže, dobří lidé zvítězí. (25.09.2010)

Protože převod verneovek na plátno má u nás velkou a úspěšnou tradici, přistupoval jsem k "Ocelovému městu" s nadějí, která nakonec příliš uspokojena nebyla; možná proto, že ani sám Verne "opsanému příběhu" příliš nedůvěřoval: Město postavené pro válku se zničí ve snaze zničit město postavené pro mír. V principu by se měly zničit obě, protože žádná výhradně mírová zem nemůže vedle výhradně uchvatitelské země existovat. (07.02.2021)