Jen ho nechte, ať se bojí

Luděk Sobota už přes třicet let předvádí to, s čím začal v Jáchymovi, čili sklouzává k dlouholetému nudnému stereotypu. Zatímco v Šíleně smutné princezně Vondráčková zachránila svou roli mladistvým půvabem, tady už nezachraňuje ničím a její otřesné herectví lze srovnat snad jen s žalovatelnými výstupy Karla Gotta v jiných filmech. Hudba je nudná a infantilně moralizující texty úděsné. Přesto, až budu mít příležitost, znovu se na tenhle film rád podívám. Proč? Inu, to je jednoduché - protože mám rád Helenu Vondráčkovou:-) (15.11.2008)

Tento film má u mne to privilegium, že ho řadím mezi filmová antidepresiva a těch je u mne jen pár vyvolených. A film, který má nade mnou takovou silnou moc, si prostě 5* zaslouží. Kdykoli mne hodí do pohody a do pozitivní nálady. Celková atmosféra je nabitá pozitivní energií, létem a sluncem. Miluji herecké výkony Vladimíra Menšíka, Miloslava Šimka a Petra Nárožného. Luděk Sobota je prostě Luděk Sobota - někdo ho má rád, jiný ne, on už jiný nebude. (18.03.2014)

"Ten je tak vystrašenej, že je schopnej napsat celou operu." Kdyby mě strašilo komando pod vedením Metoděje Mydlocha, tak bych žádnou hudbu nikdy nesložil a bez toho strašení taky ne. Nicméně zamilovaně čumící skladatel Brabec je tím správným dementem sobotovskýho typu, strašáci se svými nápady taky celkem ujdou a tak snad jen Marcelčiny hitovky by mohly bourat hitparády poněkud razantněji. A ač je to celkem smutný, tak tohle za vlády srpu s kladivem bývala jedna z těch povedenějších a často reprízovaných komedií. (30.11.2016)

Ze starých českých komedií (pokud nepočítám ty bláznivé komedie typu "Slunce seno") je to absolutně jediný film, který se mi líbil a vůbec jsem pochopil pointě. Protože mělo zajímavou zápletku o tom, jak v napětí se dělá dobrá tvorba. Jinak je to ten typický český film, kvůli jejichž pomalém tempu a samých debat, mám s takovými filmy problém s pozorností už od dob, kdy jsem většinu hraných filmů pochopil, i když jsem se na ně nedíval a měl je jen jako kulisu. (16.03.2018)

Strach je docela přirozená lidská reakce na nějaký nepříjemný podnět. Mladému skladateli z této komedie pomáhá k mimořádným výkonům při jeho tvorbě. A tak když je potřeba zapnout na plné obrátky, a přijít s top finálovou podobou chystaného muzikálu pro menší pražské divadlo, vyrukuje jeho šéf na skladatele s neotřelou a málo obvyklou metodou jež má zaručit optimální výsledek. Zkrátka vyděsit ho k smrti a pak se dílo podaří. Role je přímo psaná pro Ludka Sobotu, který předvedl sérii roztržitých výstupů pro jaké proslul. Jeho hudební skladatel je tradičně nesmělý, posléze zamilovaný do Vondráčkové alias Marcely Malé (počáteční písmeno M v ženském jméně má poslední dobou něco do sebe) a hrál tuhle roli stejně jako všechny své ostatní. Podobně laděný film nakonec v ničem příliš nepřekvapí. Rychman natočil tuto hudební komedii nejlépe jak to jen šlo, s dobrými herci, ale přesto by se dalo od ní očekávat více, zvláště v hudebních číslech a od scénáře, který je jednoduchý a to se odrazilo na výsledné podobě filmu. Pobavit se u toho ale dá. 60% (19.03.2012)