Hvězda padá vzhůru

Česká kinematografie vždycky produkovala filmy, které vypadají jak z jiného světa, a to bez ohledu na dobu a politické uspořádání. Tahle mimoňská adaptace Tylova Strakonického dudáka stojí pouze na Karlu Gottovi. Co na tom, že to bylo herecké dřevo? Stačilo, že byl populární. Kdo by ho nechtěl vidět v montérkách, s lahváčem či posilujícího s činkami. To je přece sranda, že se to dá roztáhnout skoro na dvě hodiny. A poslední zhruba půlhodina už je tak bizarní, že to ani není zábava. Z technického hlediska stojí za zmínku zjevně nahodile nesmyslná střihová skladba. Snad na tento zážitek rychle zapomenu. (11.03.2013)

Když přihmouřím obě oči tak je to jedna hvězdička s odřenýma ušima za úvodní celkem dobrou píseň. Pak už je to jde skopce. Po šesti letech jsem to viděl znovu. Musím dost korigovat svůj původní názor. Myslel jsem si, že to je opravdu hrozný film, ale po letech se mi to kupodivu líbilo. Už úvodní scéna je dokonalá. Lépe nasnímaná jízda sanitky za podvečerní bouřky prostě neexistuje. Následuje krásná úvodní píseň. Ale i pak se na to dá koukat. Gottovi kupodivu jde i hraní, ve filmu vystupuje spousta krásných modelek a vynikajících českých herců (nejlepší Sovák). Tentokrát jsem celkem překousl i Molavcovou, která naštěstí nemá příliš velký prostor. Stopáž je dost přepálená. Pomohlo by zvláště prostříhání psychedelického pekla kapitalistického Alfatonu. Byl jsem maximálně překvapen, jak jsem po letech změnil na tento film názor. (21.06.2007)

(4x) Ve světě vznikla celá řada filmů s pěveckými hvězdami, kteří na plátně hráli sami sebe, jen pod jiným jménem a ve vymyšleném příběhu. Nedávno na to zavzpomínala v jedném rozhovoru Naďa Urbánková, která v dobách své největší slávy natočila trochu kuriózní televizní film Slečna ze spořitelny s melodiemi světových muzikálů a k tomu zápletkou ze socialistického prostředí à la "Žena za putlem" a říkala, kolik hudebních filmů natočil během ne moc dlouhého života takový Elvis Presley, většinou dost pochybné kvality, ale lidi se na ně po celém světě stejně pořád dívají, neboť tam hraje a zpívá Elvis. :o) Roku 1974 se filmu tohoto typu dočkal i mezinárodně uznávaný Karel Gott, proč ne... Když pominu podivnou psychedelickou pasáž z celého toho zvěřince s hysterickou Zuzanou Kocúrikovou a Alfatonem před závěrem, která nejspíš měla působit jako podobenství západního kapitalismu, tak to zase takový příšerný film, jak dokazuje průměr hodnocení 27%, není. Možná nebylo nejvhodnějším nápadem udělat z filmu jakousi modernizaci Strakonického dudáka, ale má to v sobě myšlenku, krásné písničky z bratří dílny Štaidlů (zejména Kufr iluzí) a roztomilou Jitku Molavcovou. Poprvé viděno ještě v útlém dětství a z času na čas jsem se k tomu několikrát pro připomenutí vrátil. (65%) (05.11.2017)

Karel Gott si po vzoru Elvise vyzkoušel zahrát ve filmu a nějak se to nepovedlo. Nechápu, proč tenhle film točili jako celovečerní. Myslím, že kdyby byl točen pro televizi, stát by velice ušetřil a na výsledku by to vůbec nebylo znát. A co je nejdůležitější, někde by zapadal prachem a nikdo by si na něj po právu nevzpomněl. (23.05.2003)

Karel Gott je z morálního hlediska svině, dobře, že o tom existují takovéhle důkazy. Podobně, jako když za tři roky po natočení téhle propagandistické zvrhlosti bude za asistence televizních kamer řečnit na tribuně zpěvácké Anticharty o radostném budování socialismu... Smutno mi je ale z herecké účasti našich hereckých mistrů - Sovák, Somr, Hlinomaz, Lír...no, asi to v roce 1974 jinak nešlo... :-( (31.12.2010)