Hvězda padá vzhůru

Karel Gott si po vzoru Elvise vyzkoušel zahrát ve filmu a nějak se to nepovedlo. Nechápu, proč tenhle film točili jako celovečerní. Myslím, že kdyby byl točen pro televizi, stát by velice ušetřil a na výsledku by to vůbec nebylo znát. A co je nejdůležitější, někde by zapadal prachem a nikdo by si na něj po právu nevzpomněl. (23.05.2003)

Těžko hodnotit...jde v podstatě o absurdní slátaninu, inspirovanou velmi volně Strakonickým dudákem...člověk by se tomu dnes mohl smát, ale vzhledem k poplatnosti době z toho jde spíš mráz po zádech. Gott v hlavní roli působí jako absolutní dement a já osobně doufal v pro něj špatnej (pro mě dobrej) konec...dialogy jsou často nesmyslný, stejně tak scénáristický kličky...navíc je to často ubíjející nuda...písničky možná mají skrytej potenciál, ale zabíjí stupidní texty, což v podstatě vystihuje celej film a důvod proč jsem vlepil aspoň tu jednu hvězdu. Někde hluboko pod povrchem cítíte, že tu existovali talentovaný lidi...ale v tomhle případě ho nikdo z nich nezužitkoval. (10.03.2013)

Odpad, ale podnětný. Nebýt to tak zdlouhavé, dal bych i tři hvězdy. Na filmu se mi líbilo pěkné vizuální pojetí; měli jasnou představu a povedla se jim. Ani na vteřinu nezkoušejí dělat něco jiného než 100% kýč, ale je to kýč v prostředí, kde většinou není nic hezkého. Scény s pí Molavcovou by se mohly rovnou použít třeba v Krvavém románu. Též bych se zmínil o tanečních číslech: dvě moderní se celkem vydařila, čajová party má i snesitelnou hudbu; bohužel seladonský konzervativní styl p. Gotta nedal prostor, aby lepších čísel bylo víc. Jak podotýkají předřečníci, film zachytil pro budoucno obraz p. Gotta. Jeho neherectví mi připadalo celkem zvládnuté. Neměl jsem problém ho pozorovat; byl opravdu fotogenický. Jeho extrémně nevysoká postava s velikým obličejem se silným mejkapem má něco do sebe i po letech. Největší peckou ale pro mě byl závěr, kde je umělecky ztvárněna episoda emigrace p. Gotta do záp. Německa a jeho následný návrat. Když v Rozvadově přeskakuje opuštěnou pohraniční závoru směrem do Československé socialistické republiky, tak nastává posledních pár minut, které jsou už nezahaleným cynickým výsměchem. Poslední poznámka: scény z přízračného života německé honorace mi hodně evokovaly (můj oblíbený) Krakatit. (02.04.2015)

(4x) Ve světě vznikla celá řada filmů s pěveckými hvězdami, kteří na plátně hráli sami sebe, jen pod jiným jménem a ve vymyšleném příběhu. Nedávno na to zavzpomínala v jedném rozhovoru Naďa Urbánková, která v dobách své největší slávy natočila trochu kuriózní televizní film Slečna ze spořitelny s melodiemi světových muzikálů a k tomu zápletkou ze socialistického prostředí à la "Žena za putlem" a říkala, kolik hudebních filmů natočil během ne moc dlouhého života takový Elvis Presley, většinou dost pochybné kvality, ale lidi se na ně po celém světě stejně pořád dívají, neboť tam hraje a zpívá Elvis. :o) Roku 1974 se filmu tohoto typu dočkal i mezinárodně uznávaný Karel Gott, proč ne... Když pominu podivnou psychedelickou pasáž z celého toho zvěřince s hysterickou Zuzanou Kocúrikovou a Alfatonem před závěrem, která nejspíš měla působit jako podobenství západního kapitalismu, tak to zase takový příšerný film, jak dokazuje průměr hodnocení 27%, není. Možná nebylo nejvhodnějším nápadem udělat z filmu jakousi modernizaci Strakonického dudáka, ale má to v sobě myšlenku, krásné písničky z bratří dílny Štaidlů (zejména Kufr iluzí) a roztomilou Jitku Molavcovou. Poprvé viděno ještě v útlém dětství a z času na čas jsem se k tomu několikrát pro připomenutí vrátil. (65%) (05.11.2017)

...všude dobře a doma a v tehdejším socialistickém Československu nejlíp! "Současná" parafráze na českou klasiku se tehdy nepovedla a ani bohům s nebesky božským Kájou v čele nebylo s hůry dáno tenhle produkt z barranovského Olympu zachránit. Bohové prostě tehdy nemohli jít ruku v ruce se straníky! Asi tak! (16.01.2009)