Opičárny

Samozřejmě, že v době varietních představení byly tyhle filmy oblíbené - šlo o jednotlivé scénky, fórky, honičky, pitvoření (kam se hrabe Zdeněk Troška). Ostatně i Voskovec s Werichem si pro své filmy právě zde brali mustr. Když jsme poprvé viděl bratry Marxovy ještě na vysoké, také mě bavili. Ty hlášky a slovní hříčky jsou vynikající. Ale když se pak člověk zaměří i na to ostatní, už ne všechny filmy Marxových obstojí. Třeba tenhle. Přece jej nebudu uměle nadhodnocovat jen proto, že je to klasika a bratři Marxovi. Ano, i zde je spousta dobrých hlášek a slovních hříček („děsilo mě“), ale ty tvoří tak deset procent sice krátkého filmu, ale jenž působí díky nedějovosti velmi zdlouhavě. To přehrávané a afektované herectví je také hodně nepříjemné, některá honičková a ksichtící se čísla vyloženě slabá, a jak jsem psal, ani příběh tady nijak silný není (gangster chce zabít milionáře, nejdřív na lodi, pak na ranči). (31.10.2016)

Bžunda asi nebola celú stopáž na tých 5 (Zeppovej fádnej neutralite som nikdy nechápal a Harpove groteskné vsuvky málokedy držia krok so zvyškom osadenstva, a to aj naprek tomu, že na harfu vie hrať brilantne zábavne (to sa mu musí nechať)). Ale tie výroky... Tie bohovsky originálne šteky typu "-Kapitán, v podpalubí máme štyroch čiernych pasažierov. -Ako viete, že sú štyria? - Píšu urážlivé listy... a spievajú Sweet Adeleine. - Aha..." alebo "Počúvajte mladý pán, ak ma chcete zastreliť, tak rýchlo do toho, ale o druhej musím mať vypitý svoj tonik.". Obvykle sa hovorí v takom tom ľútostivom duchu o starých filmoch, že sú celkom FAJN s OHĽADOM NA SVOJU DOBU. Marxovci svojou originalitou, šovinistickou agresiou, či živelnosťou dokazujú presný opak! To práveže moderné šibnuté komédie sú celkom FAJN s OHĽADOM na SVOJU DOBU a v neposlednom rade aj fakt, že za vyše 80 rokov svojej evolúcie nedokážu dať nič, čo by sa aspoň priblížilo. (28.04.2015)

Groucho: "Byl jsem tak mazaný, až jsem byl rozmazaný." :-) Gangsterova manželka: "...a teď se vracím do skříně, kde jsou muži jen prázdné svrchníky." Veleslavný bratrský čtyřlístek má opět políčeno na diváckou bránici. Jejich přítulné rošťáctví potápí příslušníky vážnosti. Jejich povedené figury převrací jakoukoliv scénu, pointu situací naruby. (20.04.2016)

Třetí film bratří Marxů si vystačí snad s ještě méně dějovými prvky než oba předchozí. Čtyři černé pasažéry Groucha, Harpa, Chica a Zeppa odhalí kapitán zaoceánské lodi a strhne se dlouhá a namáhává honička. Bratři mění převleky a úkryty, pracují jako holiči, lékaři nebo tvrdí bodyguardi, na palubě šíří svou typickou anarchii a dokonce se jeden po druhém pokoušejí vystoupit z lodi s pasem Maurice Chevaliera, přičemž nejblíže úspěchu se dostane Harpo. Poté si všichni střihnou své příznačné výstupy (Chico klavír, Harpo harfu, Zeppo milovníka, Groucho-protřelého svůdníka) na slavnostním plese, kde ovšem dojde k únosu dcery bohatého podnikatele-mafiána. K rozhodujícímu souboji Marxů a únosců tak dojde ve staré stodole. Oproti oběma předešlým filmům je film kompaktnější, působí přirozeněji, přestože děje má ještě méně. Ovšem gagy zapadají do celkového rázu filmu a vše tu funguje jako jeden bláznivý celek a ne jako bláznivé gagy zasazené do rámce banálního příběhu. (04.09.2007)

Bratři Marxové tentokrát skoro rezignovali na příběh a užívají si vytváření chaosu na zaoceánské lodi, kde jsou všichni čtyři černými pasažéry, kteří se skrývají v podpalubí v sudech. Jenže když je posádka vyžene nahoru, začnou se dít věci... Groucho co krok uráží všechny kolem sebe, Zeppo svádí dcerušku bohatého gangstera, Chico se pokouší každého napálit a němý Harpo dostává asi nejvíc prostoru (zejména jeho eskapády v loutkovém divadle jsou naprosto skvělé), takže když zrovna nehoní po palubě nějaké sličné blondýnky s houkajícím klaksonem, nebaví se škodolibými vtípky, případně nehraje na harfu, táhne to s Chicem jako dvojka povedených bodyguardů gangsterského bosse, kterého chce zabít jiný gangsterský boss, pro kterého zase dělají Groucho se Zeppem. Ale jak je známo, Marxové nejvíc opovrhovali autoritami, takže strany se různě prohazují, čímž vznikají další a další komické situace. Možná, že až ve chvíli, kdy opustí zaoceánskou loď, ztrácí film místy dech, ale to už je tu finále, které zase všechno napraví. Ačkoli je kadence gagů možná trochu méně důrazná než v jejich vrcholných kouscích (za což zřejmě však nemůžou Marxové, ale slabší překlad), jde pořád o zatraceně nápaditou komedii, které většina těch současných ani nemůže očuchat odpadlé celuloidové odstřižky. (16.04.2005)