Tommy

Pop-rockový muzikál, který s kritickým nadhledem krituzuje stav společnosti, která se hemží všelijakými idoly. Ale ty v konzumní společnosti často rychle upadají v zapomění a přichází nový hit. Příběh nepostrádá velká překvapení. Tommy Walker (Roger Daltrey, jako malý Barry Winch) je jako malý chlapec svědkem vraždy svého otce (Robert Powell) milencem své matky Frankem Hobbsem (dobrý Oliver Reed). Po tomto zážitku a po psychickém nátlaku své matky Nory (Ann-Margret) se malý Tommy stává hluchoněmým slepcem. Místo lásky se mu dostává jen lítosti a traumatických zážitků zprostředkované Frankem. Tak Tommy naráží na královnu tripů (Tina Turner), uchylného strýčka Ernieho (Keith Moon) a sadistického bratrance Kevina (Paul Nicholas). Stává se pinballovým bohem, milionářem a po náhlém uzdravení, způsobeném dalším šokem, polobohem a spasitelem a vůdcem nové sekty. Z dalších rolí stojí za zmínka pinballový čaroděj (Elton John), kazatel v kostele (Eric Clapton) a specialista při uzdravování Tommyho (Jack Nicholson). Stoupenci Tommyho se ale po prvotním nekritickém obdivu vzbouří a opouští svoji cestu k nirváně. A na všem se dá velkolepě vidělat. Forma zpracování je pro mě hůře stravitelnější, různé metafory a zobrazení jsou zase velkým kladem. (26.03.2011)

Někdy v životě se vám stane, že se zcela náhodou objevíte u situace nebo události, které sice nerozumíte, ale u které je vám hned jasné, že jste byli svědkem čehosi neobvyklého, zvláštního a pro vás nepochopitelného. Dnes se to stalo čirou náhodou mně při přepnutí na kanál AMC, kde začínala ,,rocková opera Tommy''. The Who neposlouchám, nemusím je, ale respektuji je jako jeden ze stavebních kamenů masivní zdi, která se jmenuje rock. Osobně půlku osmdesítek považuji za naprostý úlet stejně jako osmdesátky samotné. Máloco mám z toho období rád a celkově mi ta doba přijde dost psycho. Už jen ta móda a ohozy zpěváků... Jenže nikdy neříkej nikdy. Ještě celkem nedávno jsem nemusel ELO než jsem se k nim propracoval přes Harrisonovu sólovou dráhu no a už jsme tam že? Takže se zdržuji dalších kritik abych sám sobě jednou nebyl pro smích. Celý film jde z písně do písně jejichž chytlavost balancuje na základě toho, jestli má divák rád opravdu halucinogenní hudbu či soft rock. Husdbu a zpěv provází obrazový příběh, který je opravdu něco a mimo kontext doby je to spíše věc pro nějakého psychiatra. Nahlíženo optikou své doby věřím, že film mohl lecos komu sdělit a jistá filozofie o pomíjivosti slávy tam je. Docela by mne zajímalo co na to tehdejší katolická církev. Jen 2 roky před Tommym byl uveden Jesus Christ Superstar ! A v roce 1979 pak přišel další ,,muzikál'' o Pythonů - Život Briana. Jak říkám, hodně zajímavá doba! Zatím ale nemohu jinak než dát za dva kříže zakončené mikrofonem ! * * (06.11.2016)

Jako svědek vraždy svého otce upadne malý Tommy(Barry Winch) do stavu naprosté nekomunikativnosti. Až jako mladému muži (Roger Daltrey) se mu podaří tohoto tramatu zbavit. Naplněn euforickou životní radostí se prohlašuje za Mesiáše a mezi květinovou mládeží své doby nachází spoustu stoupenců... Film je založen na stejnojmenné opeře The Who, tvořen silně expresivními obrazy a naprosto zbaven dialogů a normálního mluveného slova. Takřka všechno je tu zpívané. Jako hudební výpověď určitě cenné. Jako film se mi to příliš nezamlouvá. (27.02.2005)

Bejvaly doby, kdy muzikál byl mým oblíbeným žánrem. To v mladším dětství, když jsem se prakticky na filmy mimo tvorbu pro děti vůbec nedíval, výjimku tvořily muzikály a hudební filmy. S každým přibývajícím rokem má záliba v tomto žánru stále více klesá a v současnosti redukuji svou relativní oblibu filmových muzikálů pouze na několik výjimek. Mnohem raději ve filmu uvítám třeba jednu pěknou písničku či hudební vložku, než aby se každou chvíli leccos podivného zpívalo. Tak, viděl jsem už pár filmů, kde se bez jediného klasického dialogu zpívalo od začátku do konce a většinou jsem s nimi neměl problém. Jenomže Tommy víc než polovinu filmu představuje silně nedivácký experiment, který jak na úrovni hudby a vizuálu, tak i v samotném dění střídá jeden šílený surrealistický výjev za druhým. Když se zjevil na scéně "Zálesák" Oliver Reed jako bláznivý strýc a začal na koupališti zpívat a tančit v obklopení polonahých dívek, tak jsem si řekl, že je to trošku tragický bizár. To jsem ještě netušil, co mě čeká v dalších minutách... Nejsem ani věřící člověk, ani fanouškem Marylin Monroe a také nemám nic proti Židům, ale scéna ze psychedelické rockové mše mě v této kombinaci a přehnané výstřednosti stejně urazila. To byla neskutečná šílenost, stejně jako následně drogový klip s Tinou Turner a injekčními stříkačkami. Cca prvních 50 minut jsem procházel velkým diváckým peklem, pak ubylo surrealismu bez hranic, Tommy postupně začal v sobě mít i trochu děje s celkem obstojnou myšlenkou a některé písničky (nejvíc se mi líbila asi ta od Eltona Johna „Pinball Wizard“) dokonce šlo poslouchat. Zatímco za první polovinu by to byl z mé strany nejspíš odpad, ta druhá (která mi občas sympatickým způsobem připomněla Pink Floyd: The Wall nebo Vlasy) by sama o sobě neměla daleko k čtyřem hvězdičkám. Takže v průměru i s přihlédnutím na nespornou originalitu díla je to za lepší 2*: 50% (29.09.2020)

Podle jednoho z nejlepších alb v dějinách rocku natočil Ken Russell "psychedelický" muzikál, ve kterém si hlavní roli zahrál Roger Daltrey a ukázal, že není jen vynikající zpěvák, ale dovede i solidně hrát (a většinu filmu bez výrazu). V malých rolích známé osobnosti, nejvíc mě překvapil Jack Nicholson, který nezklame ani na takto malé ploše. Po hudební stránce velmi dobré, i když mě osobně spíše vyhovují albové verze písní. (19.07.2009)