Tommy

Nechápu, jak mi mohlo tak geniální album Tommy od The Who unikat. Muzika je to výborná, max. hodnocení bez debat. S o 10 let mladší The Wall od Pink Floyd to má celkem podobný koncept. Hlavní hrdina "ztratí" v 2. světové válce otce, prožije těžké dětství, aby se nakonec stal slavným a vytvořil si kolem sebe kult osobnosti s následovníky. Filmová adaptace není špatná, ale na pozdější The Wall nemá. Ale znovu nahraná hudba, kterou zpívají i jiní lidé (Tina Turner, Elton John, Eric Clapton, Jack Nicholson aj.), než hlavní zpěvák tomu přidává na rozmanitosti. (11.04.2010)

Nedávno jsem propadl kouzlu kapely The Who a jejich legendární rockové opery Tommy. Podle mě se jedná o nejlepší desku, co v 60. letech vznikla. O to víc mě tenhle film zklamal. Vůbec by přitom nevadilo, že oproti hudební předloze dosti modifikuje příběh, nebo že mění pořadí skladeb, či přidává některé, které na albu nejsou. Bohužel Russellův Tommy prostě nemá tu správnou atmosféru, kterou ve mě skladby vyvolávají při jejich poslechu. Nebýt toho, že hlavní roli hraje a zpívá Roger Daltrey, asi bych hodnotil ještě níž. Přestože ostatní herci a zpěváci zpívají a hrají taky dobře jejich hlasy se do těch skladeb prostě nehodí. Třeba když Ann-Margret zpívá stěžejní pasáž "See Me, Feel Me" tak prostě necítím to mrazení, jako v Daltreyho podání na desce. No a nejvíc mě mrzelo, že postavu Pinball WIzarda zpíval Elton John. Toho chlapíka prostě nemusím a Pinball WIzard je moje nejoblíběnejší písnička z desky. Jediné scény, které mě opravdu bavily byly pasáž Eyesight to the Blind s Ericem Claptonem v roli knězě, jehož hlas mi tam jako jediný seděl, a potom závěrečná Listening to You. (17.10.2009)

Bejvaly doby, kdy muzikál byl mým oblíbeným žánrem. To v mladším dětství, když jsem se prakticky na filmy mimo tvorbu pro děti vůbec nedíval, výjimku tvořily muzikály a hudební filmy. S každým přibývajícím rokem má záliba v tomto žánru stále více klesá a v současnosti redukuji svou relativní oblibu filmových muzikálů pouze na několik výjimek. Mnohem raději ve filmu uvítám třeba jednu pěknou písničku či hudební vložku, než aby se každou chvíli leccos podivného zpívalo. Tak, viděl jsem už pár filmů, kde se bez jediného klasického dialogu zpívalo od začátku do konce a většinou jsem s nimi neměl problém. Jenomže Tommy víc než polovinu filmu představuje silně nedivácký experiment, který jak na úrovni hudby a vizuálu, tak i v samotném dění střídá jeden šílený surrealistický výjev za druhým. Když se zjevil na scéně "Zálesák" Oliver Reed jako bláznivý strýc a začal na koupališti zpívat a tančit v obklopení polonahých dívek, tak jsem si řekl, že je to trošku tragický bizár. To jsem ještě netušil, co mě čeká v dalších minutách... Nejsem ani věřící člověk, ani fanouškem Marylin Monroe a také nemám nic proti Židům, ale scéna ze psychedelické rockové mše mě v této kombinaci a přehnané výstřednosti stejně urazila. To byla neskutečná šílenost, stejně jako následně drogový klip s Tinou Turner a injekčními stříkačkami. Cca prvních 50 minut jsem procházel velkým diváckým peklem, pak ubylo surrealismu bez hranic, Tommy postupně začal v sobě mít i trochu děje s celkem obstojnou myšlenkou a některé písničky (nejvíc se mi líbila asi ta od Eltona Johna „Pinball Wizard“) dokonce šlo poslouchat. Zatímco za první polovinu by to byl z mé strany nejspíš odpad, ta druhá (která mi občas sympatickým způsobem připomněla Pink Floyd: The Wall nebo Vlasy) by sama o sobě neměla daleko k čtyřem hvězdičkám. Takže v průměru i s přihlédnutím na nespornou originalitu díla je to za lepší 2*: 50% (29.09.2020)

Tommy je bezpochyby jedna z nejdůležitějších desek rockové historie. The Who s ní v ´69 posunuli a rozšířili hranice žánru, nemluvě o její nestárnoucí a nadčasové kráse. Tedy naprosto vybroušených 5 hvězd. Verze pro filmové plátno z roku ´75, kterou znovu nahráli za přispění mnoha význačných hostů, muzikantů a zpěváků, již tak přelomová nebyla. Chyběl jí pel něčeho nového a překvapivého, chyběla ji sevřenost a ve většině písní scházel i Daltreyho expresivní pěvecký projev, který byl alepsoň pro mě dost zásadní a určující. Přenést Tommyho na plátno chtělo pořádný kus odvahy a obrovskou invenci. To všechno Ken Russell měl, ale možná, že až v míře příliš vrchovaté. Jeho klipovitý, chvílemi psychedelický, důsledně stylizovaný a výrazně výtvarný film nabízí skvělé momenty, kdy člověka až mrazí, ale zároveň taky občas nabídne patos a kýč, na který já jsem přecitlivělý. A tak, ačkoliv mě to mrzí, nemůžu dát víc než tři hvězdičky, ačkoliv by si to Tommy od The Who (jako nahrávka) skutečně zasloužil! (11.04.2010)

Geniální film natočený podle ještě geniálnější desky. Roger Daltrey dokazuje, že je nejenom výborný zpěvák a hráč na harmoniku, ale i skvělý herec (což dokazuje i ve snímku McVicar). Pro fanoušky The Who a rocku vůbec povinnost, pro ostatní příjemný film... A můj favorit strýček Ernie v podání bubeníka skupiny Keitha Moona je k sežřání:) (03.08.2007)