Od koťátek pracky pryč! Hon na internetového zabijáka

Zatím emocionálně nejsilnější Netflix dokument, který jsem viděla, kdy po 10 minutách už chcete brečet a nadávat. Přímo před očima se vám rodí vrah a nikdo, kromě pár lidí z Facebookové skupiny, proti tomu nic nedělá, dokud nezabije svou první lidskou oběť. A i potom policistům tihle Facebookáři říkají - my víme, kdo to je, ale nikdo je neposlouchá. Nechápu, proč se o takových extrémních případech dozvídám až z dokumentů a nikdy jsem o této kauze "vraha podle Základního instinktu" nečetla, česká média jsou vážně zahleděná jen do sebe. Po shlédnutí ani nemáte chuť si více googlit o tomhle psychicky narušeném jedinci, protože by to pak jen zvyšovalo jeho internetovou oblíbenost, po čemž vlastně vždy snil. (23.07.2020)

Moc dobře si pamatuji, že se ke mně ve své době dostalo jedno z těch virálních kočičích videí ( krmení hada koťátkem ) a už tehdy mi to přišlo dosti nechutné. Za boha by mě ale nenapadlo, že za tím videem stojí nakonec takový velkolepý případ. Rozdělení dokumentu na celkem tři epizody mi přišlo v pohodě a vyloženě nudících pasáži je zde pramálo ( omezil či sestříhal bych dialogy jeho matky ). Všechny zmíněné usvědčující videa se dají lehce dohledat i dneska ( včetně gay porna :D ) a tak kdo chce, může se naladit na podobnou frekvenci jako tehdejší internetoví vyšetřovatelé. Škoda jen, že ty činy nespáchal někde v Americe, to by totiž trestu smrti toto hovado neušlo. (16.07.2021)

Skvělá práce kamery, výběr lokací i střih. Dramaticky, zejména v prologu, je to hodně americké v tom smyslu, že v některých případech dělají z komára velblouda. Hlavním tahákem pro mě byl internetový hon skupiny internetových slídilů a identifikace ústřední postavy ve videích. To bohužel pořádně vydrželo zhruba díl a půl, pak se z toho stal klasický dokument o vrahovi (díky CCTV kamerám a zájmu se zviditelnit už nebylo příliš obtížné hledat, kde se nachází). Napětí do poslední minuty bylo stále a závěr byl dostatečně odlišný od předchozích dílů, takže bylo pořád na co koukat. To kouzlo z prvního dílu, které je dobře vidět třeba i v sáze Shia LaBeoufa a jeho vlajky s nápisem He will not divide us, se už ale nevrátilo. Celý případ je v některých smyslech dost absurdní - zejména pár vodítek v případu. Ačkoliv se dočkáme rozuzlení, v každém díle se najde minimálně jeden detail, který bych rád viděl rozvedený dále. Dokument se však místo toho zaměřuje na klasický útěk před zákonem. (21.12.2019)

Tohle měl být maximálně 100 minut dlouhý film a prakticky o nic bychom nepřišli. Neuvěřitelně natahované, nakonec i za hranicí toho, co považuji za dobrý vkus a závěrečná scéna s prolomením čtvrté stěny víc než cokoliv jiného směšný pokus o nějaké moralizování z vyšší pozice, kterou dokument ztratil ve chvíli, kdy vznikl. Přišlo mi to prostě zcela směšné, i když si tu ironii zřejmě uvědomovali. Ale možná to nemuselo působit až tak zle, kdyby tvůrci k látce přistoupili s větším citem a profesionalitou. Všechna ta přehnaná dramatizace a bulvárnost (kdy si tvůrci vypomáhají i tím, že např. záměrně vůbec neřekli některá fakta o životě Magnotty a ještě se pokusili diváka znovu nachytat přes jeho matku v třetí epizodě) mě začala někdy v průběhu druhé epizody už docela dost otravovat a vzhledem k děsivé gradaci děje někam jinam, než jsem čekal i znechucovat. Někdy mě dokáže tento přístup bavit (jako v případě Tiger Kinga), ale tady se to z určitých důvodů podle mě moc nehodilo... a i kdybych to přehlédl, nemělo to ani tak "zajímavé" (bizardní) postavy. Jenom ty nesympatické internetové hrdiny, o které nakonec vlastně naštěstí zas tak úplně nešlo. Ale otravní byli stejně dost - hlavně tím, jak museli hlasitě popsat každičký jeden malinkatý krok, který na internetu udělali a to i v případě když ho stačilo ukázat. A pak ty jejich "šokované" reakce typu "holy shit", "what the fuck", možná jsem při každé takové reakci měl pít... javorový čaj. Díky Lachtane! (06.04.2021)

Jeden blázen udělá naprosto cokoliv, aby na sebe upozornil a tisíce bláznů stráví v součtu statisíce hodin tím, že po něm pasou. Co mě na tom zaujalo, je zjištění, že znát něčí jméno a tvář, ještě nutně neznamená, že se takovýho člověka podaří dohledat. Zvlášť pokud se vám v kapse nepovaluje policejní průkaz. (27.10.2021)