Lisztománie

Absurdní životopisná britská záležitost, kterou jsem si pustil hlavně kvůli Daltreymu a Ringo Starrovi. Daltrey by se klidně mohl věnovat herectví na plný úvazek. Pobaví některé vtipné reference a parodie - Thor, Wonder Woman/Superman, Charlie Chaplin, Drákula, Frankenstein. Občas jsem se bavil, ale není to nic, co bych chtěl ještě někdy vidět znovu. (18.11.2018)

Není to něco, na co bych se dobrovolně dívala znovu a ve střízlivém stavu, ale samotný zážitek sledování není tak špatný. Pianový koncert přenesený z 19. století do éry rocku, kdy je Franz Liszt rockovou hvězdou se vším všudy včetně vřískajících fanynek v oblečení z Jane Austenové. Richard Wagner jako vampýr a antikrist, který sestrojuje nadčlověka pro nacistickou apokalypsu. RINGO STARR JAKO PAPEŽ. A tak podobně. (13.03.2014)

Ferenc Liszt jako Glam Rock Star i archanděl, jenž je vyvolen utkat se s nacistoidním wágneriánským Frankensteinem. Tedy tohle je opravdu opulentní, hravé, pokleslé, provokativní, dekadentní a halucinogenní dílo, kde se divák zákonitě musí při prvním shlédnutí utopit v neustále se měnících obrazech, které odkazují na jiné obrazy, které odkazují na jiné obrazy... které k aspoň nějakému pochopení potřebují nějaký ten kulturní základ. Pop-kulturní comics pro intoše. (09.09.2011)

O Lisztovi jsem nikdy neslyšel a naivně jsem očekával historické drama o skladateli, které Russell zas "okoření" nějakými těmi podivnostmi. Něco jako jeho zprznění Čajkovského či Mahlerova života. Russell si ale šlehl silnější matroš a výsledek je naprosto kolosální pičovina. Iluze normálního filmu se rozplyne hned v první scéně s nevěrou, zhruba tak do půlky je to ještě normální. Liszt je je představován jako glamrocková hvězda 19. století se vší tím sedmdesátkovou módou. K tomu podivné kulisy, občas scéna kdy to zamíří k odpadu (gilotina vs. obří penis). Pak se vynoří nemesis Richard Wagner a režisér spatlá do jednoho guláše upíry, voodoo, Frankensteina, Supermana, nacisty, nebe, vesmírné lodě... Za charisma Daltreyho z Who a za vizuál některých těch horor/sci-fi scén 1*, ale kdyby si to pustil fanda vážné hudby či rovnou Liszta, tak dostane asi infarkt. (09.05.2023)

Není jen shodou okolností, že Lisztománie má shodný rok vzniku jako kultovní popový muzikál Rocky Horror Picture Show. Je to typický produkt uvolněné a neukázněné atmosféry 70. let, která byla důsledkem sexuální revoluce předchozí dekády. Byla to éra glam rocku, pornokin a tolerované prostituce v centrech velkoměst. Lisztománie je poklesle hravá, drze boří hranice dobrého vkusu a společenských norem. Oproti Rocky Horror je ale zřetelně sexuálně vyzývavější, dějově roztříštěnější a chaotická. Zatímco u Rocky Horror mě chytlo za srdce několik písniček, u Lisztománie jsem se s hudební stránkou minul. Tématicky je to mělké a pokud nejste puberťáci, co dosud nevstoupili do sexuálně aktivního období svého života, tak vás nejspíš erotické legrácky nezaujmou, natož aby uchvátily. Tenhle svérázný kabaret mě po většinu času spíš lehce nudil, potřeboval bych ho mít poněkud ukázněnější, cílevědomější a myšlenkově hlubší. Celkový dojem: 40 %. (09.04.2018)