Suburra

…a sedmý den stvořil Bůh předčasné volby... Provázanost organizovaného zločinu a politických špiček překvapí rozhodně méně než angažovanost vatikánského mobu a to ještě na policii, soudce a státní zástupce protentokrát nezbyl časový prostor.. Hutný týden řetězových reakcí v prohnilém univerzu chatrné morálky a opojné moci. Škoda teatrálního konce politické linie i krajně nepravděpodobných úspěchů nejslabších ryb v římském rybníku hříchu, ale zase na druhou stranu, znáte to o té myši zahnané do kouta.. Soundtrack, ač svým Heat/Drive stylem hodně nepůvodní, vtiskl filmu specifickou tvář a potvrdil kouzelnou moc vhodně zvoleného hudebního doprovodu. (14.01.2016)

Evropa se s filmy s gangsterskou tématikou moc nemaže, zbytečně mafiány neromantizuje a když dojde na násilí, tak se snaží být co nejvíc surová s důrazem na realismus. Ale film samozřejmě není primárně o násilí, to hraje až nevím kolikáté housle... tady hraje prim skvělý scénář, hudba a režie. Takže kdo ještě neviděl, a výše popsané je jeho lajna kokeše, tak honem mrknout ! (02.08.2017)

Vizuální styl jak ze staré francouzsko-italské klasiky kriminálního filmu. Mafie bez skrupulí, jak znám z celé řady filmů. Po dějové stránce nemám co vytknout, soundtrack výborný. Tempo filmu má dravý střih, nečekané rozuzlení je zajímavé, nicméně mi tu chybí něco pozitivnější. Klenot to sice není, spíše jen lepší filmová konfekce. (28.01.2016)

Lze říct, že gangsterský film má jedny z těch konzervativnějších recipientů a o to víc lze obdivovat fatální lyrický přístup Sollimi, který vykresluje zkorumpované a zločinem prorostlé prostředí jako bezvýchodný mikrosvět, kde se setkávají lidé ze všech společenských žebříčků, které spojuje rezignace na morální a etické hodnoty. Kladné hrdiny zde nevedeme, v zásadě téměř každému zde přejeme zasloužený trest a tedy film vstupuje do diváka primárně svou náladou. K tomu využívá poměrně atypické postupy, kdy mnoho scén nemá například prostorové expozice. Často je zde scéna zahájena záběry na s dějem zdánlivě nesouvisející činnosti, které postupně budují prostor, v němž se daná sekvence bude odehrávat. Což funguje hlavně z toho důvodu, že ony scény jsou podstatně delší než je zvykem a navzdory právě té náladotvorné atmosféře jsou poměrně procedurální. Ideálním příkladem je přestřelka v supermarketu, což je epizoda, která se odehraje ve čtyřech patrech obchodního domu, ačkoli její protagonisté se setkají pouze v jednom z obchodů na jejím počátku. Velké celky, zabírající obecně povědomé interiéry obchoďáku a civilní oběti zde proráží právě onu hranici zločineckého světa a světa civilního. Výslednému tvaru se pak daří udržovat i přes revenge finále zkrachovalou náladu, protože jakkoli mnoho zla bylo potrestáno, jednalo se stejně jen v kolečka stále se točícího soukolí, které jen s drobnými obměnami bude fungovat na věky dál. (27.06.2016)

Ani nevím jak a přišel konec, tak to bylo strhující a napětím nervy drásající. Něco jako ruská ruleta - hlavní atrakce na drsné Sicílii, posunuté tak trochu na sever až někam k norským fjordům...Přestože oblíbený žánr, nemohu jít z důvodu až patologicky působícího zla výš, i když si to vysoká kvalita a prestiž provedení (ne)zasloužily. (11.03.2016)