Suburra

Drsný temný thriller z novodobého mafiánského prostředí. Politika, ghetta, cikáni nebo rodiny vše je propletené a kšefty jsou kšefty. Ze začátku chaos, který se postupně vyjasní poznáním postav a pochopením děje. Divák se dostane do světa velkých věcí a velmi dobře se vše sleduje. Hlavně díky reálnosti na politické scéně (Podpoříš můj návrh a za to tučná odměna, úplně to vidím u nás). Bohužel tempo bylo trošku slabší a místy utahané, jinák problém nebyl. Závěr se hodně zvrtne, až bych řekl dosti nereálně, ale proč by ne, jde o film.. 8/10 = 84% (31.12.2016)

„Tohle je Řím. Tady je nebezpečné i přecházení přes ulici.“ Vzhledem ke zdejšímu vysokému hodnocení a kladným ohlasům jsem čekal žánrovou pecku. A nutno konstatovat, že jsem se jí také opravdu dočkal. Promakaný vizuál spolu s na první poslech ne úplně hodící se hudbou (brzy však divák přijde na to, že sem naopak sedne moc dobře) vytváří místy až hypnotickou atmosféru. Ta nádherně dokresluje všechno to falešné pozlátko na povrchu a skutečnou prohnilost uvnitř. Reálie hlavního italského města to jen podporují, a ač se zdá Řím velký, všudypřítomné špíně je vlastně moc malý a těsný. Příjemných chvilek si tu divák moc neužije, to spíše mrtvol, intrik a demonstrace moci (ať už domnělé nebo skutečné). A nejhorší (ve smyslu nejlepší) na tom všem je, že to vůbec nepůsobí jako z jiného světa, spíš naopak velmi reálně. Menší problém jsem měl jen s nedořešením některých dějových linek, resp. osudů postav v čele s tou (docela nevyužitou) církevní. Příbuzný seriál Gomora jsem zatím neviděl, ale Suburra mě na ni rozhodně nalákala. (13.07.2016)

Omylem jsem si pustil tuhle spletenou zdlouhavou eurogangsterku plnou chabých ksichtů, geniální feťácký muziky, artově bloumající kamery a hezký římský multi-kulturní bezpohlavnosti, která vám (zdá se) buď sedne na 5 hvězd, nebo budete moct být hrdí, že jste to zvládli s přestávkou přes noc dokoukat. (02.01.2016)

Talianska mafiánovka. Ukazuje totálne prepojenie všetkých dravcov a žralokov zisku do jednej motaniny. V nej výkonné právo získali bezškrupulózni exekútori pokynov tých zhora. Vlastnou drzosťou bez rešpektu odmietajú byť len vraždiacimi svalovcami. Požadujú svoj kus lukratívneho žvanca. Potomkovia dôstojných mafiánskych starcov z juhu dýchajú z posledného. Snažia sa o aké-také zmierlivé riešenie konfliktov. Nastupujú nervní mladí! Obraz želéovito opojný, no opakovane mierne nudiaci. Hudobne sa to približuje oddychovým chill-outovým zákutiam festivalov. Dej útržkovito pobieha stamadiaľ aj odhentiaľ. Prechody sa nesú v mene halucinaginatívnej farebnosti a ukazovania na podobnosť prostredí Ľudsky premrštene poobsadzované. Možno v duchu hesla, že vo veľa veciach podsvetia držia vysoké karty aj Cigáni; vystupujú v tlupách. Celok zamotá vďaka zaľudnenosti a nedopovedanostii trochen aj mozgové závity. Škoda len toľka energie na ozvláštnenie. Pretože všetko to slúži len jednej zabijackej storke o násilí, ktoré eskalovalo z toho, že ambiciózni mladí chcú mať viac moci a výhod. Hneď a rýchlo. Ďalšie poučenie: Nekafrite sa tomu, kto je maximálne zaujatý vlastným opojením do jeho halucinogénno-premýšľavých snení a vízií. Môžete sa to totiž pekne odsrať! Poznámka: film ponúka minimálne jedno neodkryté tajomstvo. No ale nie také, čo by extra kvárilo hlavy. Skôr je v kontexte deja vedľajším, hoci azda kľúčovým. A to je fajn. Začína ním dej. Z času na čas sa tam vráti, A na chvíľu sa ponorí do dôstojne starobylých Vatikánskych chodieb s majestátnou výzdobou a kopcom v koži viazaných starobylých kníh. A pomedzi všetku tú duchovnú dôstojnosť a vznešenosť si pán pápež Ratzinger čosi ševelí, šepce svojmu miništrantovi, ani sa na nás divákov filmu nekukne. Nakoniec skladá úrad. Zvlieka prsteň. Odchod Ratzingera z Petrovho stolca bol fakt nečakaný a nevídaný. Mohol súvisieť s mafiánskymi kšeftami, financovanými Svätou stolicou? No mohol, taký intelektuálsky páprda musel kľaknúť z nôh na kolená, keď sa dozvedel o naozajstnom fungovaní korporátnej finančnej skupiny s názvom RKC. (19.01.2016)

Sem tam se mi stane, že shlédnu film a nemám slov. V pozitivním slova smyslu mě totiž tak uhrane, že jsem jak opařenej. No a přesně tenhle pocit jsem měl po shlédnutí gangsterky současnosti s názvem Suburra. Kruté osudy různě postavených postaviček tu spojuje monstr výstavba budoucího komplexu s kasinem na kraji Říma tak kvalitně, že jsem doslova oněměl. Scénáristé umně zakomponovali zajímavé postavy do koloběhu dějin mafiánského světa a uzavřel tím jednu podstatnou kapitolu současného italského podsvětí. Některé scény byly více brutální, některé méně. U všech ale převládala neobvykle odporná ztráta lidskosti, kterou v celém filmu podporuje nadpozemsky zvláštní hudba francouzské kapely M83 a umocňuje tím celý příběh, který jak kdyby se odehrával na úplně jiné planetě. (08.08.2016)