Marťanské lodě

Děj začíná mít sílu, odehrává se velmi zajímavá scéna, aby najednou přišel nečekaný střih, který celé vyprávění přesouvá úplně jinam. Mnoho scén tak působí neukončeným dojmem, příběh nemá čas na větší rozvinutí, podobně je na tom i ústřední vztah, a to je vzhledem k tématu filmu velká škoda. Eliška Křenková hraje opět výborně, Martin Kyšperský si to sice celé prožil, avšak herecky zkrátka tolik neoslní. Když připočtu zmíněný střih, jejich vztahu jsem dlouhou dobu vůbec nevěřil. Filmu naopak hodně pomáhá neokoukané prostředí Brna, kamera, výborná hudba a závěr, ve kterém to všechno přeci jen zapadne... 65% (22.04.2022)

Marťanské lodě jsou filmem, který je nejspíš nejpodstatnější pro samotného Martina Kyšperského. Je dost možné, že se mu podaří uzavřít tuto bolestnou životní zkušenost právě prostřednictvím sdílení osobního příběhu a rozhodnutí zahrát si ve filmu sám sebe. Jako nejsilnější stránku filmu vnímám hudbu, nejslabší pak scénář. I přesto, že jde o silné vyprávění, bohužel bylo předáno velmi plytce. Filmu chybí vnitřní dynamika a uvěřitelnost vztahu, který se odehrává mezi Martinem Kyšperským a jeho filmovou partnerkou Eliškou Křenkovou (což je u filmu, který je koncipovaný jako love story, celkem problém). Z jednání obou postav jsem tudíž ani nemohla mít dojem, že bez sebe nemůžou být (jak je uvedeno ve filmové anotaci). Divák tápe o to víc, jestliže nejsou dostatečně vysvětleny motivy vzájemné přitažlivosti obou postav. Vzhledem k tomu, že jsem nenašla jedinou spojnici mezi postavami, vnímala jsem jejich vztah již od počátku jako vyhořelý, bez jiskry a především jakéhokoli společného záměru. Obě postavy, jako kdyby vedle sebe jen žily a absolutně se míjely (ostatně závěr je toho důkazem). Jestliže měl snímek zobrazit skutečnost, že každý si o druhém vytváříme natolik velkou iluzi, že jsme ve finále odtrženi od reality a nejsme schopni vidět druhého takového, jaký je, pak to nebylo ve filmu dostatečně akcentováno. (18.09.2021)

Pro fanoušky Elišky Křenkové mezi které se taky řadím určitě velmi příjemný film na oko, ale nejde jen o to. I ta vztahovka, která teda nebyla nějak souvisle vyprávěna mě přišla velmi reálná ai z těch krátkých scének jsem se dokázal na Martina s Eliškou napojit a bylo to poměrně depresivní. Minimum dialogů, originální exteriéry i interiéry skvěle budovy atmosféru vztahu. Herecky super oba dva. (10.03.2024)

Malá, osobní a hezky civilní romance z Brna o mladém páru, který ovšem musí bojovat s krutým osudem. Sympatická žánrovka s poctivým indie nádechem, výtečnou a správně křehkou Eliškou Křenkovou, skvělou hudbou a jistou režií Jana Foukala, jež doplácí až na příliš jednoduchý příběh, u něhož je vám zkrátka velmi brzy jasné, jak to celé skončí. A Martinu Kyšperskému to jde bohužel mnohem lépe s kytarou v ruce než před kamerou. I přes řadu chyb se ale jedná o milý žánrový pokus, který asi letos na moc cen na rozdíl od Zátopka a Atlasu ptáků mířit nebude, kdyby ale u nás podobných kousků začínalo vznikat více, vůbec bych se nezlobil. (26.08.2021)

Taky se z toho potřebuji vypsat a bez SPOILERŮ to nedám. Na jednu stranu mi je sympatické, že si to natočila parta kamarádů povětšinou z alternativní (povětšinou) brněnské alternativní scény a bez podpory Státního fondu, na tu druhou je to ale jen sebeterapeutický film, který je natolik určený jen pro Kyšperského, že si to bude těžko hledat další fanoušky, pro které by to byla srdcová záležitost. Přičemž ne, že by to bylo špatně - Kadrnkova Zpráva o záchraně mrtvého je na tom stejně a ten film mi přijde geniální. Jenže Marťanské lodě jsou strašně introvertně vystavěné. Eliška na konci umře (resp. se zabije, nepodlehne divné nemoci) i přes veškerou Martinovu pomoc, což je podle skutečné události a v tomhle intimním podání by se to jako maličko, maličko "jiný" film o nevyléčitelné nemoci dal brát. Nepřinesl by nic nového, vlastně by se, nebýt určitých míst a pár cameií, ani neodlišoval, ale přidalo by mu to body k dobru. Takhle ale film končí a jeho výstavba je tedy založená na záhadě ohledně Eliščiny nemoci a snaze ji různými způsoby vyléčit. Což se sice nevysvětlí, ale to mi nevadí tolik jako divná střihová skladba, která neustále střídá scény romantické a scény z nemocnic a různých léčitelských center, ale způsobem plným časových výpustek a jakoby chybějících scén. Je z toho tedy indie romantika (určená hlavně pro ty, kteří indie romantiky zbožňují) s propojující mysteriózní linkou, nad kterou by se dalo aktivně přemýšlet, kdyby tomu film dal prostor. A stačilo by se vykašlat na ten styl "výjevů", víc se zaměřit na pozadí jejich vztahu a hned by to bylo komplexnější. Marťanské lodě se tedy mohly vydat dvěma, respektive třemi směry, jenže tvůrci se nemohli rozhodnout pro jeden z nich a tak udělali nesourodý mix všeho, který drží pohromadě jen to tajemno, které ale zase boří fakt, že je to podle skutečné události. Proto taky píšu, že je to jen pouhá sebeterapie a nic víc. Teda jo, pokud jste naklonění těmto romantikám, tak možná ano, ale mě ani jedna postava nezujala a tím pádem mě ani ta romantická linka neměla čím upoutat. A bohužel ani moc  filmařsky. Dvě marťanské lodě se tedy nezachránily a nezachránily ani příběh o sobě, ale stejně se aspoň jeden nebeský úkaz objevil a to - a překvapuje mě, že to někde upřímně říkám - v podobě Elišky Křenkové, která zde poprvé něco hraje! Spíš teda jen dostala roli na tělo, ale snad poprvé nehrála všechno svým typickým kamenným ksichtem a dokonce i projevovala emoce. Jen teda škoda, že jí místy není rozumět (a bohužel to není jen nevyladěným zvukem, ale i tím, že neumí intonovat), takže s tou chválou budu brzdit. Každopádně poprvé patří její výkon k tomu lepšímu, co je zde k vidění. 2* (18.02.2024)