Marťanské lodě

Eliška Křenková je skvělá, úžasná a vynikající vždy a v každém filmu. U Martina Kyšperského u mě bohužel převládá navždy zakotvený obraz tragické postavy ze seriálu Trpaslík a tohoto obrazu se nemohu se sebevětším zapřením zbavit. Pokud je to natočeno podle skutečné události, tak to ve mně vyvolává nekonečný smutek, protože i kdyby to byla fikce, věřil bych, že se něco takového může komukoli a zvláště v dnešní době a zejména v České republice přihodit. (07.07.2022)

"Já nevím, nevím, nevím, co můžu udělat, abychom se nemusely bát." Tak řekl bych, že tvůrci této "brněnské romance" udělali vcelku dost proto, aby se divák nemusel bát, se na tento film podívat. Výborná kamera, skvělá muzika (ať už ta v orchestrárním hábitu nebo samotné písničky Martina Kyšperského - při písni Jablko jde skoro mráz po zádech), atmosféra artového filmu... Přesto mi hodně vadil chatrný scénář se zcela předvídatelným koncem (viz Eliščina hláška "ve smrti se všechno bolavé ztrácí", která zazní tak někde v půli filmu). A taky mi přišlo, že mezi oběma aktéry to zas tak moc nejiskřilo. Oceňuji, že jde o skutečný příběh, ovšem na filmovém plátně to na mě místy působilo (a teď nemluvím o silním konci) jako taková banalita o tom, že "rozeznat doktora od pacienta nemusí být někdy tak jednoduché..." (29.09.2021)

Na Marťanské Lodě jsem se opravdu hodně těšil, protože Albert Romanutti z kapely Bert & Friends je pro mne jeden z nejvýraznějších hudebníků na tuzemské scéně, a byl jsem zvědavý jak se s OST popere. K tomu si přidejte jako vždy čarokrásnou Elišku Křenkovou a příběh s nímž se lze ztotožnit. Jednoznačnou slabinou zůstává hlavně Martin Kyšperský, jehož oteklý, odulý vysoký pán s hrůzostrašnou postavou nevzbuzoval žádné emoce, navíc jeho hudba mi zněla jako hodně špatní chinaski. Když jej srovnám s písničkářkou Nikolou Muchou, která se objeví na plátně hned dvakrát, je to jako vedle sebe postavit Čaputovou a Zemana. Fanoušci města, které neexistuje, aka zatáčkou u Vídně, budou filmem určitě bezpodmínečně nadšeni, pro ty ostatní by snímek mohl zůstat zajímavým komorním počinem s nepřestřelenou stopáží. (22.09.2021)

Malá, osobní a hezky civilní romance z Brna o mladém páru, který ovšem musí bojovat s krutým osudem. Sympatická žánrovka s poctivým indie nádechem, výtečnou a správně křehkou Eliškou Křenkovou, skvělou hudbou a jistou režií Jana Foukala, jež doplácí až na příliš jednoduchý příběh, u něhož je vám zkrátka velmi brzy jasné, jak to celé skončí. A Martinu Kyšperskému to jde bohužel mnohem lépe s kytarou v ruce než před kamerou. I přes řadu chyb se ale jedná o milý žánrový pokus, který asi letos na moc cen na rozdíl od Zátopka a Atlasu ptáků mířit nebude, kdyby ale u nás podobných kousků začínalo vznikat více, vůbec bych se nezlobil. (26.08.2021)

„Co čumíš?!“ - „Koukám, jak vypadá debil.“ A Martin se tak dlouho chová jako debil, že mu to už ani nemusí dojít včas…Marťanské lodě se mohou na první pohled jevit jako jedna z mnoha tuctových romancí. Přesto jí ale film není. V první řadě působí snímek velmi civilně a autenticky. Tuhle opravdovost podtrhuje ještě fakt, že jde o zpracování jedné skutečné zkušenosti, kterou navíc osobně zažil hlavní mužský představitel Martin Kyšperský, a to včetně konce (z čehož až zamrazí). Dále dobře funguje chemie mezi hlavním párem, kteří jsou výborně sehraní (a sledovat v tomto filmu především Elišku Křenkovou je jedna radost, jako by jí byla role napsána přímo na tělo). A fajn jsou i dialogy, u kterých jsem neměl intenzivní pocit, že by šustily papírem, a naopak měly cosi do sebe. Nechybí také poměrně vtahující atmosféra, na které má lví podíl i sedící melancholická hudba s texty (ústřední píseň Jablka mi bude v hlavě hrát ještě hodně dlouho). Film se mi dokázal trefit do nálady, za mě to budou solidní 4*. „Slibuju, že ti nebudu lhát.“ - „To já taky slibuju.“ (02.08.2022)