Pohledy na Věru Bechyňovou

Velká nuda. Jeden z mála studentských filmů Noci filmových nadějí, na který jsem se nevydržel koukat, protože mě zkrátka nebavil. Nevím, co je za oním „příběhem“ vlastně podle pravdy a i když jsem nakonec musel uznat pointu, stejně to nemění na faktu, že mě předčítání irelevantních dopisů nebavilo. (22.10.2016)

Zřejmě zde budu za totálního kulturního barbara, ale risknu to. Věra Bechyňová? Kdo to má jako být? 9 minut dopisů? Vážně? Omlouvám se, nejsem cílová skupina. (24.07.2016)

Jsem jenom ten odporný, kulturní barbar, co nepozná dobrý studenstký film a tak toto veledílo zodpadní. Ne, teď vážně: Může mi někdo vysvětlit, co to sakra bylo? 9 minut čtení dopisů, žádná, opakuji, ŽÁDNÁ, ukázka dovednosti s kamerou a celých 9 minut jenom koukáte na obrázky kytiček, zajíčků, kočiček, a dalších podobných obrázků. Tak nějak mi uniká, proč tento snímek má 66% a ty lepší mají míň... (10.08.2016)

Což o to, nápad je to rozhodně zajímavý a pěkný. Dovedu si představit, jak autorka, ovlivněna koupí pohledů, je procházela, hledala spojitosti mezi jednotlivými lidmi a postavami, kteří psali, a asi dvakrát nějakou spojitost našla, a ten lidský příběh vycházející z pohledů (nakolik povrchní, jako pohlednice jsou) vetkala do obrazů jako v galerii, kterou procházíme. Vyhrála si s prolínáním pohledů a reálných květin, splýváním a řasením svátečních ubrusů, jako ano, ta práce a zaujetí na tom je znát. Rozhodně se tenhle film asi nejvíce vymyká - je potřeba poslouchat a zkoušet si sám spojovat, zapojit představivost a imaginaci, a každý si může vytvořit fiktivní příběh paní Bechyňové. Navíc pohledy se dnes již neposílají, takže i ta přehlídka známek, převážně prezidentů, je zajímavá. Některé další ilustračky jsou ale podle mne už za hranou - ty propagandistické a náboženské plakáty s pohlednicovým pohledem nekorespondují, takže obrazově velmi ruší. Jenže pokud jde o celkový dojem - kolik z nás má kolem sebe tolik podobných lidí, kteří všichni řeší to samé? Nakonec se nedopracujeme ani nějaké pointě, a jestliže pointou má být, že autorka našla někde krabici s pohledy a stylově poslala pohlednici, tak si řeknu, proč do těch Lán nejela sama se podívat? A jestli jela, proč nám sem nedala nějakou vsuvku, dodatek, doznění? Ony Lány zas tak veliké nejsou, nedávno jsem tam byl s dětmi, za patnáct minut je máte projité i hrobem TGM a jeho manželky a motorkářskou hospodou na návsi. Takže za mne - mít to pointu, směřovat to k hledání té paní, být ty pohlednice jen jako mezivstupy mezi hledáním, je to podle mne zajímavější, a těch devět minut by na to také stačilo. Protože z pohlednic o člověku nic nepoznáme, a mám-li na ně koukat - byť v hezky aranžovaných záběrech, tak dlouho, chci nějaký vývoj, podstatnější důvod. Takhle je to jen artistní onanie, pardon, a o člověku, o kterého mělo jít především, jsme se nic nedozvěděli. (05.09.2016)

Nebylo to špatný, mělo to nápad, jakousi originalitu a atmosféru. Jenže to byla děsná nuda, strašná, devět minut čtení dopisů o člověku, co nevím, kdo je? Proč? Nemělo to náboj, nějaký posun, vlastně o paní Věře vím zhruba stejně jako před dokumentem. Nevím, nebylo to špatný, ale bylo to hrozně nezáživný. (20.04.2020)