Nádejná mladá žena

První velké překvapení roku 2021. Svižný filmeček, které krásně kombinuje černou komedii, revenge thriller i příjemnou romanci a překvapivě funguje ve všech rovinách. Carey Mulligan to poprvé ve filmu sluší a nevadí mi, ostatní herci také bezchybní, (skvělá je chemie mezi Mulligan a Burnhamem) scénář má také pár trumfů, soundtrack skvěle adaptuje známé popové pecky a k mému překvapení je i režie na vysoké úrovni. Bavil jsem se moc a závěrečná tečka mě v tom jen utvrdila. (26.02.2021)

Docela zvláštní film, který se zabývá tématikou Me too. Ze začátku to člověk moc nechápe, ale pak to všechno začne dávat smysl. Cassie má 30 let, pracuje v kavárně a bydlí u rodičů. Její jediná zábava je lovení chlapů v barech, kteří by ji chtěli zneužít. Snaží se jim dát lekci a dělat určitou osvětu. Poté se dozvíme o příběhu její kamarádky, které znásilnění na škole obrátilo život vzhůru nohama. Film se pak mění v revenge movie a my sledujeme její pomstu. Dost často se ale nestane to, co bychom čekali. Konec je docela drsný, nečekaný, ale zajímavý. Každý si z toho odnese něco jiného. Určitě bych chtěl vyzdvihnout skvělý výkon Carey Mulligan a možné oscarové ambice. "Byli jsme ještě děti." (20.02.2021)

Svádělo by to k tomu, že to má nekritický úspěch u kritiky především díky tématu a tomu, kdo za tím scénářem a režií genderově stojí. Což by bylo vůči autorce nefér; tady jsou kvality díky tomu, jak je aktuální #MeToo tématika pojatá "s koulema" a prosta mravokárných deklamací. Nesdílím výtky na černobílé vidění autorky "co muž to prasák", když k celkovému efektu/dopadu "kultury znásilnění" tu přispívají právě i ženy (Madison, děkanka, ambivalentní antihrdinka Cassie samotná); vždyť o tom jsou celé dva akty plánu pomsty. Navíc i kdyby, tak se to veze na tak chirurgicky přesně trefené černohumorné vlně o echt seriózním tématu s vymazlenou záměrně přepálenou osmdesátkovou popíkovou neonovou stylizací, že tomu nelze nepodlehnout. Carey je pak svým komplexním "PTSD výkonem" ve víru sebezničující spirály vendety stejně tak strhující jako znepokojivá a tak snad jedině linie s Ryanem šustí příliš papírem, kdy je od počátku příliš okaté, proč tam je a kam se s ní míří. Nejslabším článkem je ovšem hojně diskutovaný závěr. I když závěr ne, ten je perfektní... Spíše epilog po něm. Na první dobrou je podaný tak, že přináší zadostiučinění, ale čím větší odstup od projekce, tím evidentnější je, že je nadbytečný a posouvající to celé poněkud jinam. Mohlo (mělo!) to skončit již v ordinaci či nedoslovně poštovním balíčkem a bohatě by to stačilo. (14.02.2021)

Carey Mulligan je velmi dobrá herečka. Svými roztomilými obličejíky si získala i mainstreamovější diváky, kteří zrovna nevyhledávají artovější kousky jako Stud nebo Sufražetka. Tady je správně drzá, mazaná a upřímná a osobně mě zajímalo, jak si s „temnější“ provokativní polohou poradí. Poradila, ovšem zůstala na všechno tak nějak sama. Mladá nadějná studentka medicíny Cassie měla všechno solidně rozjeté, ovšem jedna tragická událost všechno změnila. A mohla za to banda nadržených spolužáků, kteří z mocenské pozice a pod vlivem alkoholu jaksi nepochopili, jak tenká je hranice mezi legrací, obtěžováním a sexuálním násilím. Naše hrdinka se studiem práskne, bezmocně vzpomíná, dál bydlí u rodičů a pracuje v kavárně. A po nocích žije tak trochu jiným životem. Záhy potká spolužáka, ve kterém uvidí šanci napravit/otevřít staré rány. Pochopitelně je to značný #Meetoo konstrukt, kdy to schytají skoro všichni chlapi, kteří Cassie vlezou do cesty. Jenže nakonec to není tak znepokojivé a promyšlené, jak se to tváří, ač tvůrci téma zneužívání žen uchopili poměrně neotřele. Navíc jí mnohé až příliš snadno vycházelo/procházelo. Provokativní jen lehoučce, na dřeň jsme rozhodně nešli, atmosféra průměrná, Carey velmi solidní, i když na nějaké herecké ceny to nevidím. Pokud tedy u „porotců“ nevyhraje samotné téma. Skladba Toxic cool. (10.01.2021)

Hmm... Musím říct, že Emerald Fennell (která mimo jiné hraje Camillu v seriálu Koruna, lol...) si pro svojí prvotinu zvolila provokativní a v dnešní době (zvlášť pro USA publikum) výbušné téma. A zvládla ho s přehledem - a dokonce nadhledem. Cassie v podání magnetické Carey Mulligan je fascinující postava - inteligentní, výřečná, charismatická, ale kvůli jedné události před několika lety si úmyslně podělá svůj nadějný život a upne se na obláček pomsty mužům, kteří zneužívají ženské, které se ožerou v baru. Znovu a znovu si prožívá ten samý scénář, aniž by ji to posunulo dál (v životě se zasekla v domově u rodičů a podřadné práci. Jakkoli divák pochopí její motivace a může si užívat její pomstvu, je jasné, že ta její fixace ala Přání smrti (to s Bronsonem) nepovede k něčemu dobrému. A tady se dostávám k tomu zmíněnému nadhledu Emerald Fennellové. Dokáže soucítit s obětí, ale taky ji jen nepoklepává soucitně po rameni (jak to milují američtí SJWs). Ukáže, co fixace na pocit oběti a fixace na pomstu (často na těch nesprávných lidech) může znamenat v reálu. Bravo. (09.02.2021)