V lúčoch slnka

Pred pár dňami som mal tú česť, sledovať priam konšpiračný, diskutabilný dokument "Propaganda", ktorý je oproti "Under The Sun" doslova tornádom. Tu je tempo rapídne pomalšie, vďaka hudbe pôsobí depresívnejšie, pričom divák pre tento krát "žasne" akýmsi iným, podivným spôsobom. Je naozaj smutné byť "robotom" vlastnej krajiny, ktorá drieme v absolútne hlbokom brlohu socializmu. Zaujímalo by ma, aký dojem tento snímok vyvolal v samotných tvorcoch, súdruhov z "KĽDR". Lebo pokiaľ chceli svet presvedčiť o svojom idealizme, že ich cesta je tá jediná správna, tak sa im to "hrubo" nepodarilo. (12.11.2016)

Celé to působí jako děsně vtipná parodie či satira. Nejsmutnější na tom však je, že je to realita.Je to realita každého všedního dne každé obyčejné rodiny a jednotlivce, kteří v této příšerné zemi (rozuměj příšerném diktátu klanu Kimů) žijí. Závěrečný záběr je jedním z nejsilnějších momentů, které jsem kdy na filmovém plátně viděl. Tento dokument doporučuji kokotům jako je basketbalista Rodman a snad jeho kámoš Un a jemu podobní nebudou u vlády příliš dlouho. I když si bohužel myslím, že v této zemi budou. (07.11.2016)

Velice poutavý dokument, který ocení hlavně znalci propagandy a metod práce u filmu. Celý se věnuje natáčení propagandistického videa. Příběh, který ví o tom, co je cílem natáčení, a proto ukazuje i maximum omáčky okolo, aby lidi mohli prohlédnout jaká lež se buduje, a jak režim pracuje s lidmi s cílem budovat tu či onu iluzi. Celá ta bublina se postupně nafukuje, aby v samotném závěru byla hlavní protagonistkou tohoto divadla splasknuta v podobě odpovědi na jednu jedinou otázku, která není ve scénáři. Upřímné dítě odpoví naprosto přirozeně jednoduchou větu z níž zamrazí, protože vám dojde, že niterně celou dobu vše prožívala naprosto jinak, a že co očekává není zářná budoucnost, ale něco zcela jiného. Pomyslnou tečkou je pak projev konkrétní emoce a reakce na to, když se jí štáb snaží uklidnit. Tam i laikovi dojde, že žít v Severní Korei není žádný med. Nechci nic víc prozrazovat, abyste případně k těmto zjištěním mohli dojít sami. Za mě velký palec nahoru a plný počet hvězd. 85% (20.11.2017)

Ruský dokumentarista Manskij dostal povolení sledovat život jedné severokorejské rodinky, přičemž vše bylo předem režírované a inscenované jako natáčení celovečerního filmu. Veškeré denní práce byly schvalovány cenzory, aby byl výsledek dokonalý dle jejich not, jenže Mansijskij vedle oficiálního natáčení doslova špiónsky točil to "jak se to točí" a skutečným výsledkem je tento unikátní dokument. Nejprve to vypadá hrozně komicky, jak cenzoři desetkrát nacvičují scénu rozhovoru rodiny, jak zinscenují odjezd autobusu do školy, který předtím asi nikdy nejezdil, nebo jak v průběhu natáčení mění povolání rodičů ( tatínek nejprve žurnalista pak inženýr ve fabrice) jenže pak si člověk uvědomí jak je to hrozně smutná - realita režírování životů 24 hodin denně celý život. Forma tohoto dokumentu je při tom všem opakování scén celkem zdlouhavá, opakující se až nudná, ale výpovědní hodnota je hodně silná. (11.06.2020)

Máte rádi spartakiády, útlak, popírání vlastní existence nebo dvacetihodinové směny, kde teatrálně tleskáte a zpíváte, že vaše produkce je o 400 % lepší, než včera? Vítejte v KLDR. Myslím si, že ještě zlaté Československo v dobách svého komunistického rozkvětu. KLDR se ukazuje jako nejhrůznější prostředek pro vytváření lidských nedomrdků. Se zvyšující se snahou jihu pašovat do KLDR západní filmy a zprávy se sice situace do jisté míry polevuje, naopak si ale myslím, že strana šrouby ještě více utahuje, a ono zdánlivé volnější vedení je jenom iluze. Iluze je denním chlebem ve všech směrech, jinak si nedokáži vysvětlit, proč si soudruzi pouští filmaře do jejich vůdcovského teritoria. Chtěli se ukázat v lepším světle, ale mezi pauzami šel krásně vidět kontrast mezi realitou a jejich snovou představou. Pomalu tam jedí štěrk z blátivých cest, ale ideologii musí oslavovat, protože... bez ní by měli třeba už moc jídla a vůdce nic, a to by přece nešlo. (02.04.2018)