Městečko na dlani

Městečko na dlani je plné rázovitých a milých figurek. Jejich příběhy jsou povětšinou velmi dramatické a také často smutné. Tvůrci zdařile vytěžili Drdovu předlohu a především herecké obsazení dalo vzniknout mimořádně podařenému snímku. Nebude vyjmenovávat jednotlivé herce, protože se mi tentokráte líbili úplně všichni. Přesto, že atmosféra filmu je spíše smutně poetická, dokázal na mě působit velmi mile, povzbudivě a několikrát mi vykouzlil úsměv na tváři. To se povede málokdy a zaslouží si to uznání. Možná se do něj otisklo těžké období, ve kterém vznikal. (13.01.2021)

"Ať žije Rukapáně!" Asi nemohu ze 100% říct, ať žije film "Městečko na dlani." Díky hereckému mistrovství Františka Smolíka (alias starosty Buzka), Jindřicha Plachty (obecní blázen s píšťalkou) či Jaroslava Marvana tohle leporelo vážných i veselých historek ze života jednoho městečka, to rozhodně nemůže být úplně špatný film. Ale scenáristicky a režijně mi to místy přišlo takové bezduché či unylé. Slovy čepičáře (skvělý František Filipovský) by si za to autoři snímku zasloužili udělat "tabula rasa..." :D (10.01.2022)

Poselství tohoto filmu je jasné. Jedině SPOLU překonáme těžké časy. Poselství vlastenectví, přátelství a sousedské vzájemnosti, jež pomůže zlomit nástrahy každodenního života, porazit hajzly a prospěcháře a vybudovat obec krásnější. Dnes, kdy žádná občanská společnost neexistuje, to může přijít k smíchu. V roce 1942, nejtěžším roce Protektorátu, nebylo příliš čeho se chytat. Proto je film v podstatě velmi naivní a jednoduchý, neboť víra v dobro byla asi to jediné, co národu zbylo. A tak se pod nevinným příběhem skrývá síla českého národa, nikdy nezlomeného, který ani žádné zlomení nečeká a nesmí čekat. Musíme si přece pomáhat... Tyhle příběhy Drda uměl, Hrátky s čertem nejsou holt jeho jediný majstrštyk. S přihlédnutím k období, kdy vznikl film dávám 90% za tu víru a naději... (28.05.2012)

Městečko na dlani je rozkošným satirickým pohledem Jana Drdy na maloměšťácké společenské poměry a stav morálky. Tato tragikomedie sice dává ve svém konečném zúčtování prostor naději, ale bez slitování prosívá po částech celou pestrobarevnou mozaiku drobnohledem pohnutek, přetvářek, škodolibostí, vztahovačných urážlivostí, intrikánství i stále zdravého základu. Osudy pokrývají rozmanitou škálu lidských poklesků, nahlížejí pod masky lidského běsnění a maloměšťácké představy lidskosti a morálky. Alkoholismus je nedílnou součástí postavy starosty a bednáře Františka Buzka (vynikající František Smolík). Upřímná snaha je topena v pohárech obecního vína, poskytnutá druhá šance je lehkovážně odbyta a posledním cílem zůstává již jen zdravá obecní budoucnost. Vzpoura mladé generace proti rodičovské autoritě a nechtěným zvykům je doménou Václava Trantince (dobrý Ladislav Boháč), laskavého a čestného syna bohatého sedláka. Ve stínu noci podléhá chtíči a tvrdohlavě kráčí svou vlastní zvolenou cestou do života. Zakořeněná rebelie a provokace vrchnosti prostou vrstvou je Matěj Řezáč (dobrý Jaroslav Průcha), horník se zdravou drzostí. Uspokojují ho drobná vítězství ve hře na schovávanou, nestrká hlavu do písku a se vztyčenou hlavou si stojí za vlastním rozhodnutím. Lidská škodolibost je namířena proti postavě obecního blázna Janka Pudeše (velmi dobrý Jindřich Plachta). Dobromyslný prosťáček a terč nevybíravých posměšků má již jen jednu životní radost. Politické pletichaření je předností čepičáře a radního Stýbla (dobrý František Filipovský), omámen možností politické kariéry se chytá každé nabídnuté příležitosti. Jak opojná je moc! I práce a poctivá živnost jde na vedlejší kolej. Vděčná vrchnost je zastoupena radou Rudolfem Zimmerheierem (dobrý Jaroslav Marvan), vytržený ze spáru neštěstí smrti stíhaným recidivistou, rozdává úsměvy na každou stranu. Hlavní ženskou postavou je Ančka Karasová (velmi zajímavá Marie Glázrová), křehká dcera chudého voraře. Je přitahována statností Václava až do chvíle, kdy už neslyší ani své vlastní varování pudu sebezáchovy. Z dalších rolí: zatvrzelý Václavův otec, radní a nejbohatší sedlák Jan Trantinec (dobrý Gustav Hilmar), v lihu neustále naložený obecní strážník Pazdušek (dobrý Ferenc Futurista), haněná bývalá Jankova manželka na návštěvě v rodném městečku Marie (velmi zajímavá Anna Letenská), ochotný městský lékař Rozum (příjemný František Černý), ostražitá Řezáčova žena Pepča v očekávání (sympatická Blanka Waleská), Václavova smířlivější maminka (příjemná Marie Blažková), Ančin chudý otec a vorař Karas (Vladimír Řepa), Mariin svůdce a trhovec se šátky (Eman Fiala), zodpovědný důlní vedoucí (Ladislav Hemmer), varující anděl alkoholového deliria (příjemný Miloš Nedbal), či usmiřující obecní farář (sympatický Karel Veverka). Městečko na dlani je satirickým dílem s vrcholy tragédie, hravým nadhledem a tepáním do přízemnosti společenského chování. Bez příkras, s odlehčením i rafinovaným vyústěním. (25.07.2017)

Tohle je spíš melodramatické prvky s úsměvnými prvky. Jan Drda se ve svých dílech rád vracel na rodné Příbramsko a hornické prostředí mu bylo blízké (Dařbuján a Pandrhola). Tenhle film je tradičně spojován s tragickou událostí - odvedením spolutvůrce filmu Karla Hašlera do koncentračního tábora uprostřed natáčení. Film je svým námětem podobný filmu Nebe a dudy. I tady je Jaroslav Marvan (jako hajný) zachráněn chudým havířem a pytlákem (Jaroslav Průcha), tentokrát po důlním závalu. Ohromně rázovitou figuru, ale přišitou docela na míru, si tu zahrál Jindřich Plachta v tragické postavě místního blázna. Ústřední postavou však zůstává František Buzek (František Smolík v další z řady význačným rolí), který se neumí vzdát alkoholu, a to ho přivede až k tragickému konci. František Filipovský v roli čepičáře zase předznamenává své příští role na divadle (Naši furianti, Lakomec) i ve filmu, vrcholící jeho dabováním L. de Funése. Jednu z posledních rolí tu sehrála také další fašisty umučená Anna Letenská. (02.07.2015)