Spider-Man: Cez paralelné svety

Pro mladší generaci naprosto ideální. Má to spoustu barviček, tunu odkazů a neustále se něco děje (tzn. že se bez přestání žvaní bez ohledu na situaci – kolikrát jsem nahlas hrdiny vyzýval, ať konečně sklapnou, až tak otravné to bylo; jak někdo správně poznamenal, je to tzv. stylový průjem). Osobně mi při sledování vadila neustálá roztěkanost, zdlouhavá stopáž a absence jakéhokoliv napětí. Krom toho mi žádná postava nepadla do oka. Já se úplně spokojím s Raimiho prvníma dvěma Spider-Many. (08.08.2023)

S filmy o paralelních světech se v poslední době rozhodně nešetří a jsem rád, že druhý animovaný Spider-Man pouze jen nevykrádá své předchůdce, nýbrž si podobně jako jednička razí vlastní cestu - a to zejména díky fenomenální výtvarné stylizaci, která jde ruku v ruce s poutavým příběhem. Fantazie výtvarníků nemá ve dvojce žádné meze a divák je tak v kině svědkem vizuálního koncertu, v němž hraje svůj part několik typů animace, ale i hraný film (zde se mi líbilo nostalgické napojení na předchozí Spider-Many). Jak už jsem říkal, snímek těží i z příběhu, který vedle paralelních dimenzí problematizuje vděčný motiv nevyhnutelnosti osudu a film tak ponoukne diváka i k zamyšlení a nejen k bezduchému sledování, jak tomu u animáků často bývá. Film měl trochu pozvolný rozjezd, nicméně chválím, že došlo na jistou rekapitulaci jedničky, od níž uběhlo pět let, poté však děj nabral na obrátkách (souboje s Flekem a ultimátní spidermanská honička neměly chybu, ani meze) a zastavil ho až otevřený konec, který připravil živnou půdu pro třetí díl. Vskutku výtečný vizuální zážitek, u něhož by byl hřích si ho pustit na malé obrazovce. (14.06.2023)

Ten ryzí wow efekt z čelní srážky s něčím nevídaným a revolučním, dominující zážitku z prvního dílu, se zákonitě už nemůže dostavit. Ale to nic nemění na faktu, že druhý animovaný Spider-Man představuje pohlcující audiovizuální explozi, která pořád dokáže divákům na tváři vykouzlit ten slastně nablblý výraz úžasu a fascinace. Zatímco hrané komiksárny ztrácejí dech a zájem publika, druhý "Spider-Verse" je hyper-dynamický - to nejen ve způsobu ztvárnění pohybu a akce v rámci jednotlivých záběrů i celých sekvencí, ale také co do vyprávění i vyjadřování emocí. Sice má masivní stopáž, ale i při jejím zohlednění zůstává impozantním výkonem, co všechno během ní dokáže odvyprávět. A to ne jen ve smyslu peripetií a dialogů, ale také šíře oněch titulních paralelních světů. Zásadní roli v tom hraje samotné médium animace. Zatímco v předchozím filmu animace vyrážela dech především z hlediska expresivity fyzického pohybu, tentokrát vedle toho nabývá narativně ilustrativní a emocionálně impresivní roli. Konkrétně v orientaci napříč různými paralelními světy i jejich obyvateli pomáhá divákům nejen samotná kresebná stylizace, ale právě že i animační ztvárnění, počínaje technickým provedením až po provedení stylových specifik v čase a prostoru (od skicových elementů a akčních čar, přes řešení pohybu a póz, po míru a způsob užití typografických VFX). Animace také umožňuje kondenzovaně a současně velice účinně vyjadřovat a přenášet emoce - opět od řeči těla a výrazové stylizace mimiky (na rozdíl od hraných komiksáren není animovaný Spider-Man nikterak výrazově limitovaný svou maskou) až po práci s barevnou paletou scény i proporční deformací postav. Vedle toho tu máme také důmyslné meta pojednání o konfliktu osobní vůle s rigidním kánonem, které lze z ústředního příběhu nepřekvapivě vztáhnout také na obrazoboreckou pozici kreativitou sršících animovaných "Paralelních světů" oproti hraným marvelárnám hovícím si konformně v zažitých a automaticky přijímaných mantinelech pseudo-realismu a klišé. Ale to je už spíše třešnička na dokonale promyšleném a fenomenálně ztvárněném dortu. Animovaný Spider-Man nás katapultuje do nové dimenze blockbusteru a bude zajímavé sledovat, jestli se vedle animační konkurence, která už se probrala, chytnou za nos i hraní souputníci. (08.07.2023)

Nářez plný nápadů. Oslava všech kreslířů a umělců, kteří každému z představených světů vtiskli výjimečnou a jedinečnou atmosféru. Akční scény jsou tak nabité, že budete chtít jít velmi brzy do kina znovu. Užít si je, studovat je. Ne však jen vizálem je divák živ a je třeba pochválit i scénář. Každá postava je skvěle promyšlená, má svůj minipříběh a vyvíjí se. Moudra, která Spider-mani/manky sypou z rukávů dávají smysl a baví  (protože Spidy je srandista), kazdý divák si zde musí něco najít. Mě se jako Petru B. Parkerovi taky narodila od prvního dílu dcera a jestli jsem v něm poznával svoje otcovské stereotypy? No jasně že ano, tak dobře jsou ty postavy napsané. Každý si tu něco najde. Má to i svou osudovost a nezvyklého padoucha, který to v jedničce zchytal koblihou a pak měl trochu smůlu. Z trdlovitého vědce a padoucha třetí kategorie až na zkázu celého multivesmíru snadno a rychle? No možná ne zkázu... možná, protoře si musíme počkat na trojku. No a shrnutí? Po reklamně na časopis Sluníčko to sešlápne plyn až k podlaze zvolní až v otevřeném závěru. - Tys ji vzal do další bitky? - Já? Ne. Dyťs to zakázala, takže ne. Vůbec. (04.06.2023)

Vizuálně je to přinejmenším stejná pecka jako první díl. A opět to vypadá, že množství drobných obrazových fórků vyžaduje k odhalení více než jedno shlédnutí. Jenže, proč na film koukat znovu? Vždyť ho většinu zabírají neinvenční dialogové scény mezi Milesem či Gwen a rodiči. A ani po 140 minutách film nemá konec. Jsem zřejmě jeden z mála, co nemusí seriály. Bohužel, za pár let už zřejmě nebude nic jiného ani v kinech... (22.06.2023)