Réžia:
Bradley CooperKamera:
Matthew LibatiqueHrajú:
Bradley Cooper, Carey Mulligan, Matt Bomer, Maya Hawke, Sarah Silverman, Vincenzo Amato, Michael Urie, Sam Nivola, Brian Klugman, Miriam Shor, Alexa Swinton (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Strhující milostný příběh, který zachycuje celoživotní přátelství dirigenta a skladatele Leonarda Bernsteina s Felicií Montealegre Cohn Bernsteinovou. (Netflix)
Videá (3)
Recenzie (119)
Bradley Cooper kříčí, že chce Oscara a dělá pro to naprosto všechno. Už od první minuty je jasné, proč tahle exhibice vznikla a s tímhle já mám primárně ten největší problém. Je vidět, že se Bradley Cooper opravdu snažil. Herecky, režijně i technicky je všechno na správném místě. Prostě první liga, ale ta pachuť na jazyku zůstává až do konce. Já těmhle prvoplánově akademickým věcem prostě nemůžu s klidem tleskat. ()
Maestro je vizuálně strhující, kdy se ukazuje, že šlo pro Coopera o vášnivý projekt. Cooperovi nechybí ambice před kamerou ani za ní, výsledek tak zvládá být v několika momentech strhující a proto zamrzí, že forma vítězí nad obsahem. Solidní záležitost, která ovšem bude po právu na nejrůznějších předáváních filmových cen spíše do počtu.... ()
Filmu by asi víc prospělo velké plátno, ale to je jen takový, drobný detail. Dobré, velmi dobré, místy až strhující. Hlavně, co se týče dirigování a hudby, i když ji rozumím jako koza petrželi. Bradley si mě zase jednou po čase povodil a to jsem od tohoto filmu neměl vůbec velká očekávání. Čtyři a něco. ()
Každý režisér má právo si rozhodnout, jak přistoupí k nějaké biografii. Bradley Cooper zvolil pro mě osobně naprosto nevhodné pojetí formou střípků ze života slavného dirigenta, které ale nepůsobí kompaktně, zas tak příliš na sebe nenavazují a vcelku působí prázdně. Nepoučený divák si ze snímku nic neodnese, nanejvýš informaci, že Leonard Bernstein bojoval celý život se svojí sexualitou. Odpověď na to, zda úspěšně či neúspěšně ale rovněž nedostane. Herecké výkony velmi dobré, nicméně mám obavu, že Carey Mulligan se ocitla ve škatulce, kterou vždy skvěle zvládne, vždy aspiruje na Oscara, ale zatím jej neproměňuje, protože konkurence ji vždy předčí. Mohl by jí pomoci Saltburn, resp. jeho režisérka, jež se pokouší Carey z těch škatulek vymanit. Bradley má pestřejší repertoár, ale ve výsledku je na tom stejně jako Carey. Z Maestra lze možná až moc cítit, jak po tom Oscarovi touží. ()
Obávám se (když pročítám zdejší a nejen zdejší komentáře), že Cooperova naprosto zjevná snaha využít rámce životopisného filmu k něčemu úplně jinému, než je pouze konvenční zportrétování vybrané historické postavy, zůstane nepochopena. Cooper boří mnohá očekávání, s nimiž bude divák (mě nevyjímaje) k filmu přistupovat. Přestože jsem milovníkem klasické hudby a právě Bernstein patří k mým nejoblíbenějším dirigentům, ve výsledku mi ani trochu nevadilo, že film o hudbě vlastně téměř není. V komentářích se opakuje výtka, že je příliš chladný a odtažitý. Tomu vůbec nerozumím. Pro mě šlo naopak o jeden z emočně nejsilnějších filmových zážitků poslední doby. Chybí zde dramatický akcent, tak příznačný právě pro životopisné látky, to ano. Nenalezneme zde silné patetické momenty z důležitých událostí Bernsteinova života. Ani zástup zajímavých faktů. Či systematickou výstavbu stěžejních motivů. Na nějakou expozici, kolizi, krizi rovnou zapomeňte. Film totiž usiluje především o sondu do člověka ve složitém milostném vztahu, přičemž si Bernsteinův životopisný materiál propůjčuje pouze jako platformu, na které to ukázat. Když to trochu přeženu, můžu napsat, že kdyby se to místo Bernsteina soustředilo třeba na Fitzgeralda, výsledek a především jeho vyznění bude dost podobné. Skutečná hodnota Maestra spočívá především v tom, jak elegantně obchází filmová klišé (nebo s nimi naopak pracuje v rovině přiznané stylizace), aby ukázal úspěšného člověka zbaveného aury popularity v těch nejobyčejnějších situacích. Aby ukázal v rovině totální dřeně ten bytostný rozpor mezi potřebou umělce (v zásadě člověka vyžadujícího k práci samotu a klid) tvořit a současně být neustále mezi lidmi. Tím je nesmírně silný. Nemusí se zde hodiny diskutovat o homosexualitě, aby divák pochopil, jak komplikovaná součást Bernsteinova života to byla. Není třeba složitě rozmlouvat o hudbě nebo ukazovat důležité kariérní mezníky, aby divák pochopil, že by Bernstein bez hudby nedokázal existovat. A pokud například scéna hádky nebo scéna z Elyské katedrály nepřipadá některým divákům emocionálně silná, tak už vážně nevím, co by mělo. - Po čistě filmařské stránce se není o čem bavit. Je to mistrovské dílo. Kamerově je nabité významy a přesahy, které nejsou pro americký mainstream vůbec něčím běžným. Je zde spousta (zvláště v první polovině) metaforických, nedoslovných a symbolických scén, stylových proměn, kombinací - pohyblivá kamera versus kamera statická, muzikálová stylizace versus stylizace amerického nezávislého filmu, divadlo versus civilní každodennost, barva versus černobílá atd. Ani zvukově není co vytknout. Zaujme především skvělá montážní scéna vypůjčující si slavné Adagietto z Mahlerovy Páté symfonie. Herecky je to rovněž bezchybné. Pokud má ovšem někdo nastudovaného Bernsteina, zná ho z jeho projektů pro televizi, z rozhovorů a ví, jak dirigoval, posune to zážitek z Cooperova výkonu ještě jinam. Například ve scéně z úplného závěru, kdy vede dirigentskou zkoušku, je pohybově, v rovině drobných gest a také hlasově prakticky neodlišitelný od skutečného Bernsteina. To ponoření se do role jde cítit z každého záběru. Někomu, pro koho je Bernstein jen jméno, může ten výkon připadat mírně přeexponovaný, ale člověka, který Bernsteina zná, uhrane svou až děsivou přesností. - Kapitolou samou pro sebe je scéna z katedrály. Šesti minutová scéna z koncertu klasické hudby, snímaná na dva nebo nanejvýš tři dlouhé záběry. Kdo naposledy si něco podobného v rámci komerčního filmu dovolil? Snad Forman v Amadeovi. Neskutečná scéna, za mě jedna z nejsilnějších filmových scén vůbec. Odráží vlastně pojetí celého filmu. Namísto dramatických prostřihů mezi orchestrem a detailem tváře dirigenta, které bychom možná ve filmu o dirigentovi čekali, sledujeme vlastně statickou scénu, z většiny snímanou z velikého odstupu, která nechává promlouvat pouze hudbu a Cooperovu strhující dirigentskou kreaci. Víc není třeba. To je přístup, který se mi neskutečně líbí. Maestro jde totiž po významu a nikoli po senzaci. Nepotřebuje Bernsteina glorifikovat, démonizovat ani skandalizovat, aby vytvořil plastický obraz pozoruhodné osobnosti, která ale venkoncem prožívá úplně to samé, co každý druhý člověk - a tím je vlastně mimořádně lidská. () (menej) (viac)
Galéria (214)
Zaujímavosti (15)
- Skladby sú prehrané britským orchestrom London Symphony Orchestra s niekoľkými zborovými vystúpeniami zboru London Symphony Chorus. (Arsenal83)
- Film sa natáčal v Los Angeles (Kalifornia, USA), Ely Cathedral (Anglicko, Veľká Británia), Fairfielde (Connecticut, USA), Tanglewoode, Massachusetts (USA) a v New Yorku. Obdobie natáčania trvalo od 21. mája do 22. októbra 2022. (Arsenal83)
- O scéne, v ktorej Leonard Bernstein diriguje Londýnsky symfonický orchester v katedrále v Ely v roku 1976, Bradley Cooper povedal: „Tejto scény som sa veľmi obával, pretože sme ju robili naživo... nahrávali ma naživo. Mal som ich dirigovať. A strávil som šesť rokov učením sa, ako dirigovať šesť minút a 21 sekúnd hudby. Podarilo sa mi dostať k surovým záberov, kde som mohol vidieť Leonarda Bernsteina [dirigovať] v katedrále v Ely... A tak som si to musel naštudovať." (Arsenal83)
Reklama