Europa '51

Článek obsahuje spoilery. Irene, žena z vyšší společnosti je natolik zabraná do udržování svého postavení, že nevěnuje dostatek času svému synovi. Ten vinou jejího přehlížení zemře. Irene si začne uvědomovat nedostatky svého třídního zařazení a začne pomáhat sociálně slabším rodinám (její snaha ji zavede až do továrny k běžícímu pásu). Její rodina (matka, manžel) nedokážou pochopit její empatii, soucítění s chudinou, odvrácení se od svého postavení. Ve chvíli, kdy Irene dopomůže k útěku mladého zločince („dopomůže“, samozřejmě však s těmi nejčistšími úmysly), její rodina toho využije, a aby zabránila skandálu, nechá Irene nastálo hospitalizovat v zařízení pro duševně choré. Irene se už ani nebrání, jelikož jen naprosté odloučení/samostatnost/samota ji sblíží se všemi ostatními. Dobrými i zlými. Evropa 51 nepropaguje socialismus, ani křesťanství. Přitom Irene tak trochu působí jako světice i hlasatel dělnických práv. Nad tím vším se klene hluboce humanistická myšlenka o tom, že všichni mají právo na kvalitní život, a tím, že se rozhodneme tento fakt ignorovat (nepodat pomocnou ruku), zabráníme i těm ojedinělým snahám o nápravu. Na druhou stranu Rossellini vypráví svůj příběh poměrně pateticky, nemá to tolik dokumentárních prvků jako první spolupráce Rossellini-Bergmanová Stromboli (když scéna z továrny je dostatečně vypovídající o realitě, i beze slov), příběh působí trochu vyumělkovaně. To celé ale prosvětluje skvělý výkon Bergmanové (její výraz je úplně jiný než v jiných filmech, takový zasněnější, ne tak drzí jako ve Stromboli), krásná kamera (ostře kontrastující černé obleky hrdinky a světlé dekorace za ní), a příjemná gradace děje. Na podobné filmy už se dnes nemůže dívat každý (vzhledem k tématu a způsobu vyprávění), ale kdo přistoupí na hru, bude odměněn příjemným zážitkem. (14.02.2006)

"Darling, I think we'd rather change the subject, huh? Andre is slightly radical." "Oh, a socialist." "Worst than than that, I'm afraid."     Film s humanistickým posolstvom, ktorý je veľmi ťažko zaraditeľný do nejakej škatuľky, keďže neustále mení svoj štýl. Je to v podstate melodráma, ale s etickým a spoločenským presahom - pojednáva o povahe dobra a zla a kritizuje spoločnosť (najmä buržoáziu), ktorá bráni základnému právu človeka na sebaurčenie. Film neobsahuje nič, čo by ma nejako iritovalo, ale ani nič, čo by ma zase uchvátilo (aj keď Ingrid Bergman k tomu nebola ďaleko). Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete.     "I think that's exactly what causes all the evil in this world, this necessity we feel to change people. We should improve their nature. Who are we to dare to change them. God made them as they are." (14.06.2022)

Silné drama o ženě, která hodně ztratila a chce najít smysl v životě po tragické události. Rozhodne se, že ten smysl je v pomoci chudákům, ale její konání se nesetkává vždy jen s pochopením. Jako kdyby takový člověk do současné společnosti nepatřil. Za sílu filmu může jak skvělá režie a kamera, která je v podstatě netečná, tak i krásná Ingrid Bergman, která je rozhodně víc než jen pěkná žena. (07.11.2014)

Radikálna premena ústrednej postavy z dominantnej boháčky na doslova sväticu bohatú už len dušou, je pomerne reálne podaná. A to vďaka skvelému hereckému výkonu Ingrid Bergman. Film ako celok mi však pripadá, ako keby sa džbán poskladal z črepov viacerých typov tejto nádoby. Nieje kompaktný a nieje dejom na diváka pútavý. Možno majstrovské dielo talianskej kinematografie, možno len mierne nadpriemerný kúsok svojho režiséra. (30.09.2015)

Výborný výkon Ingrid Bergman v mnohostranné roli ženy, která prošla radikální proměnou od lehkomyslné buržoazní paničky až k altruistické světici. Rossellini v ní objektivně paralelizoval kritiku sociální situace v poválečné Evropě s tendencí k ideologii a k zjednodušování. Jak by mohla moderní společnost reagovat na jedince, kteří se chtějí oddaně obětovat pro potřeby druhých, zobrazuje velice působivý závěr. (14.06.2011)