Europe '51
Europe '51
Réžia:
Roberto RosselliniKamera:
Aldo TontiHudba:
Renzo RosselliniHrajú:
Ingrid Bergman, Alexander Knox, Rossana Rory, Giulietta Masina, Antonio Pietrangeli, Ettore Giannini, Marcella Rovena, Carlo Hinterman, William Tubbs (viac)Obsahy(1)
Dlouholetá fascinace Františkem z Asisi přivedla Roberta Rosselliniho k nápadu vytvořit film o člověku s povahou svatého a následně jej postavit do kontrastu s poválečnou Itálií. Ingrid Bergman si tak mohla zahrát roli Irene, která se po rodinné tragedii snaží vzpamatovat tím, že pomáhá potřebným lidem z chudinských čtvrtí. Protože ale doma tráví míň a míň času, v jejím manželovi začne vzrůstat podezření, a poté, co se Irene pokusí pomoci chlapci, který se dopustil krádeže, se do věci vloží i policie. Je nastolena otázka, zda člověk s takovou povahou vůbec může žít v moderním světě. (Morien)
(viac)Recenzie (18)
Radikálna premena ústrednej postavy z dominantnej boháčky na doslova sväticu bohatú už len dušou, je pomerne reálne podaná. A to vďaka skvelému hereckému výkonu Ingrid Bergman. Film ako celok mi však pripadá, ako keby sa džbán poskladal z črepov viacerých typov tejto nádoby. Nieje kompaktný a nieje dejom na diváka pútavý. Možno majstrovské dielo talianskej kinematografie, možno len mierne nadpriemerný kúsok svojho režiséra. ()
Výborný výkon Ingrid Bergman v mnohostranné roli ženy, která prošla radikální proměnou od lehkomyslné buržoazní paničky až k altruistické světici. Rossellini v ní objektivně paralelizoval kritiku sociální situace v poválečné Evropě s tendencí k ideologii a k zjednodušování. Jak by mohla moderní společnost reagovat na jedince, kteří se chtějí oddaně obětovat pro potřeby druhých, zobrazuje velice působivý závěr. ()
Silné drama o ženě, která hodně ztratila a chce najít smysl v životě po tragické události. Rozhodne se, že ten smysl je v pomoci chudákům, ale její konání se nesetkává vždy jen s pochopením. Jako kdyby takový člověk do současné společnosti nepatřil. Za sílu filmu může jak skvělá režie a kamera, která je v podstatě netečná, tak i krásná Ingrid Bergman, která je rozhodně víc než jen pěkná žena. ()
Ingrid Bergman si príliš so svojim manželom nerozumela, ako po osobnostnej stránke, tak po umeleckej. O Európe 51 to našťastie neplatí. V neorealistickom príbehu hraje Ingrid ztelesnené dobro, sväticu, paradoxne v dobe, keď ju za jej opustenie manžela a svatbu s Rosselinim prestali považovať za sväticu v Hollywoode. Pekná irónia. Pokiaľ film vo svojej dobe pokladá otázku, či je možná takáto obetavá sebarealizácia, v dnešnej dobe by bola odpoveď jasná. ()
"Jste komunistka?" - "Ne." - "Chtěla byste být jeptiškou?" - "Ne," doznává v závěru filmu Ingrid Bergmann. A stejně by to mohl být epitaf tehdy doznívajícího neorealismu, tedy alespoň co se týče Rosselliniho. Celý film stojí na napětí mezi osobním příběhem matky prodělávající vnitřní proměnu a zevšeobecňujícím sdělením, jímž na nás chce autor (a autoři scénáře, již bylo více a je příznačné, že mezi němi byl i Fellini) zapůsobit. Celý film působí jako skrytá reklama na toto sdělení, kdy hlavní postava je vlastně jen trojským koněm poselství stejně, jako byly středověké legendy jen v tisícerých lokacích variované reklamy na pravdu boží. Zpočátku film vypadá na intimní drama jedné ženy, pak se mění na drama sociální a v závěru již sledujeme nefalšované podobenství o společnosti jako takové (proto onen odosobňující název filmu). V závěru by tak mělo být upozornění na product placement, v tomto případě však ne na red-bull nebo proletářskou třídu, ale na gratia dei. V tomto zvláštním rozporu, jenž pro někoho rozporem ani být nemusí, se dle mého názoru potýkal celý italský neorealismus, což mu sebralo na síle. Zkrátka, Rossellini se nám pokouší zprostředovat novou verzi náboženství, přičemž zároveň se do otho snaží zakomponovat dobu atomové bomby, studené války, konfliktu práce a kapitálu atd.. Výsledkem je dle mého názoru léhká schizofrenie. Každopádně je ale tento film dokonale vybroušené řemeslo, všechna čest. ()
Reklama