Vánoce u našich

Příjemná vánoční podívaná, kterou mi Netflix podstrčil aniž bych se o to prosil, ale jsem za to rád. Upřímně doporučuji dále, obzvláště pak pokud je čas kolem Vánoc, kdy se i děj seriálu odehrává. Hlavní postava je sympatická, vcelku obyčejná holka kolem třiceti, kterou nebaví poslouchat neustále dotazy rodiny, kdy už si někoho najde a tak plácne, že už není sama a že představí přítele na Vánoce. To, že žádného nemá, ji vrhne do kolotoče situací, které jsou s randěním nevyhnutelně spojené. Druhá série je pak ještě o něco lepší a znovu skvěle baví. Johanne sice je ve vztahu, ale postupně si uvědomuje, že to není to pravé ořechové. Tentokrát má však na řešení kromě vlastních trablí i fakt, že se letošní Vánoce uskuteční u ní. Baví mě přirozenost hlavní postavy. Její nápadníci jsou sice přehlídkou podivínů, ale jinak se dostává do reálných situací, kde si můžete snadno představit sám sebe. Je to vtipné, milé a příjemné na sledování. (27.12.2020)

Tento mini seriál byl pro mě takovým předvánočním zjevením. Oproti jiným vánočním výtvorům je zde opravdu humor. Ne ztřeštěný, ale ze životních situací. A je prokládaný malými životními pravdami, až poučkami. A největším překvapením je, že tohle celé přišlo z Norska. Tolik k první sérii. Na druhou jsem se tím pádem moc těšil a naplánoval si ji na Silvestr. Jak snadné je něco funkčního podělat. Druhá série, se stejnými lidmi a přímo navazující, přišla o to podstatné - o humor. Hledal jsem a nenašel. A místo toho je v každém dílu nějaká nová deprese. A samozřejmě Johanne v samotném závěru podělá i ten rok trvající výběr životního partnera. Velká škoda toho potenciálu z jedničky. Nacpal bych tvůrcům kosti z vánočního kapra někam. (01.01.2021)

Hlavní postava je přesně ta sympatická, zrovna tak akorát hezká holka od vedle, co si vždycky říkáte, s jakejma debilama se tahá a vás si nevšimne. Je to milé, vtipné, vyhýbá se to celkem umně vánočně-vztahovým klišé a dobře obsazené. První série sice otevřená, ale bavila, dokonce mě nebývale často dostávali a dojímali, což se cynikům mého ražení nestává. Ale seriál mě zastihl zrovna v rozjitřeném okamžiku v osobním životě, takže jsem byl naměkko víc než jsem sám čekal. (30.06.2022)

Takže první sérii jsem zhlédl na jeden zátah a těšil se na další řadu. Bohužel nevím co se stalo, ale ve druhé sérii mě eskapády Johanny nějak přestaly bavit. Nakonec mě přestala bavit i ona a já druhou sérii dokoukal jen do půlky. Už jsou to dva roky a stále mě ještě nepopadla chuť dokoukat to do konce. Tak vůbec nevím co se stalo. Změnil se seriál, já nebo co? (24.12.2022)

Líbila se mi postava částečně nedospělé a hodně chybující Johanne. S ohledem na to jsem se ani nedivil, že nedokázala natrefit na toho pravého. Ba že to byli často podivíni (hráč realitek vede). Její snaha nezahořknout a "otevřít se novým možnostem" byla sympatická, i  když bylo pochopitelné i její kyselé zhodnocení: "Skončila jsem s puberťákem a pak s důchodcem." U severské romance očekávatelná erotická otevřenost (nezapomenutelné setkání v "nahých lázních"), méně sympatická byla příchylnost k alkoholu. Překvapit mohla rasová rozmanitost dnešní norské společnosti, ale nebylo to tak na sílu, jak to někdy u netflixovské/americké produkce bývá. Horší bylo, že 2. série tlačila na sentimentální struny už dost a i když byl konec (jakož i celého seriálu) fajn, závěr 1. série byl mnohem, mnohem silnější. A potěšila zmínka o naší Popelce (i když trochu negativní). Fakt to bude kult i tam. // 70% (11.02.2022)