Vánoce u našich

Milá, svižná a oddechová norská záležitost, která potěší ve vánočním čase. Hezká a sympatická zdravotní sestra Johanne, má milující rodinu i práci, která ji baví. Jediné, co ji schází, je přítel. A proto se v adventu rozhodne, najít si nového přítele, a to nejen kvůli tomu, aby nebyla už sama, ale hlavně proto, aby uspokojila celou svou rodinu. Jenže nebude to mít vůbec snadné. Na to, že jsem se k tomu dostal jen tak náhodou, jsem se u všech 6 epizod moc dobře bavil. Má to velmi příjemnou hlavní hrdinku, další zajímavé postavy, především v podobě nápadníků Johanny, přívětivý humor, báječnou atmosféru vánočního Norska i podařený soundtrack. (29.12.2019)

Povedený 6dílný kraťas, který si člověk rád sjede za jedno dopoledne, protože je to excelentně lidsky odvyprávěné a kouká se na to prostě dobře. Má to hromadu vtipů, vánoční atmosféru a samo o sobě zábavné téma, spolu s kvalitními dialogy a dějem je to skvělá záležitost na odpočinek. Ida Elise Broch je sama o sobě krásná a herecky si krade celý seriál jenom pro sebe, stejně tak jsou zábavné všechny vedlejší postavy ,ať už různí "divní" a dost weird nápadníci nebo kolegové a pacienti v práci. Super věc na konec roku, která se Netflixu povedla. (19.12.2019)

Nemám rád současné romantické filmy, protože ty motivy se v nich neustále opakují a je to dokola to samé, hlavně se v nich vyskytuje hnusná, přeslazená popová hudba a je to zkrátka fuj. Tady sice ta hnusná hudba také byla a i motiv byl celkem už povědomý z jiných romanťáren, avšak zde se mi to prostě i líbilo, protože to bylo pojato trošku rozdílně a dokázalo to být i vtipné. Důležitou roli zde hlavně hraje ta norská, zasněžená atmosféra, která působí hodně romanticky a vy se díky tomu snadno dokážete zasnít. Hlavní postava je také docela sympatická a dokážete se na ní dívat, takže pokud nemáte rádi romanťárny stejně, jako já, věřím, že by se vám tohle mohlo líbit. (28.11.2021)

Jelikož tento seriál disponuje poměrně krátkými, půlhodinovými, epizodami, dal se zvládnout na jeden zátah. Hlavní roli tu hraje sympatická Norka, která se tak kolem těch třiceti potýká se skutečností, že moc neví, co se životem. Chlapa nemá, život je jednotvárný, taková trošku Bridget Jones na norský způsob. Mně se ale docela dost líbilo to pěkné norské prostředí, kde exteriéry si tvůrci použili z krásného městečka Roros, fakt, že jezdí v bílé Fábii a navíc ta skvělá vánoční atmosféra. U první série to bylo vysloveně zábavné a u druhé, která se odehrává o rok později, pro změnu už trošku zbytečné. (05.10.2021)

Vánoce, svobodná třicátnice a nátlak rodiny, ať už si konečně někoho najde. Není to anglická Bridget, ale norská Johanne a není to film, ale seriál s dvěma sériemi. Změnou národnosti tahle do sňatku postrkovaná dívčina získala i odlišné podání. Například mnohem nezávaznější vztah k sexu (ten koloušek by asi v tomto pojetí v britské verzi neprošel/o večírkové jízdě s kolegyní v tramvaji nemluvě), mnohem víc sněhu a zejména notnou dávku protivnosti. Ne, Johanne se dá fandit jen ze začátku, ale posupně vysvítá, že je čím dál tím větší frfňa, všechny kritizuje, sama své chyby nevidí, furt brblá nebo chlastá, odsuzuje, aniž by se sama zamyslela. Válí se ve sněhu, bojuje se svými nezralými rodiči, přátelí se se „střelenou prima“ kamarádkou, a přestože se furt projevuje jakože děsně samostatně, nakonec ji všichni dotlačí do nesmyslného svazku, který prostě nemůže vydržet. Ve dvou sériích se ty příběhy pořád opakují a divák se moc zajímavého děje nedočká. SHRNUTÍ: Bridget na sněhu, vodce a v permanentní naštvanosti. (02.01.2023)