Elvis

Je/Byl to rebel! Na úvod bych rád uvedl, že jsem o Elvisovi, snad kromě jeho ikonického zevnějšku předem nevěděl vůbec nic. Ke sledování tohoto filmu, jsem se proto rozhoupal až díky velmi dobrým ohlasům veřejnosti. A musím říci, že se tvůrcům skutečně podařilo mimořádně dobře zachytit všechny důležité pasáže jeho života. Od toho roztomilého mladíčka, před nímž dívky na koncertech omdlévaly počínaje, až po tu feťáckou trosku konče. Ta pravá atmosféra přímo sálá z každého jednotlivého záběru a způsob natáčení tomu navíc dodá tu pravou jiskru Rock'n Rollu. Pro mne dosud neznámý Austin Butler ztvárnil hlavní roli dokonale a byl k nerozeznání od černobílých nahrávek předlohy z minulosti. Mimo něj si může další skvělý výkon připsat také Tom Hanks. Ten byl namaskován k nepoznání a dokonce vypiloval i pohyby obtloustlého vypočítavého starce k absolutní dokonalosti. 74% Nepopularni názor: Rozhodně to není tak vlažné a mdlé jako Bohemian Rhapsody, kde se povedly tak nanejvýš dvě scény a větší slávě se těší jen a pouze díky legendárním písním kapely Queen. Což je ohromná škoda, neboť jsou mi také mnohem bližší, ale z filmu jsem byl tehdy zklamaný. (12.11.2022)

Skoro deset let si Baz Luhrmann dával pauzu a nakonec to vypadá, že za to sakra stála. Režisér natočil Elvise ve svém typickém stylu - vynikající muzika, skvostní herci, zběsilé tempo, nápaditá vizuální stránka. Snímek je pro ty z nás, co o Presleym víme víceméně jen to, že byl králem rock'n rollu. Zábavný a informacemi nabitý film. Co víc si přát? 90%. (20.10.2022)

Je mi strašně líto, že Elvis byl nasazený jen v minimu promítacích časů. Zasloužil by si mnohem více prostoru. Svou živelností a vizuální podmanivostí se totiž v suchém triku dostane mezi (mé) nejlepší filmy roku. Luhrmann geniálně kloubí jednotlivé motivy a i díky skvělému Austinu Butlerovi dostává Presleyho na plátna v té nejlepší formě. K ruce má navíc vychytralého „plukovníka" v podání Toma Hankse, který si vpovzdálí jede svůj tvrdý byznys a drží tak jinak velmi nadšený snímek pevně při zemi. Jedním slovem - paráda. (10.07.2022)

V mnoha ohledech pozoruhodné dílo, které ukazuje svého protagonistu očima antagonisty, hudbu a image Elvise jako konstrukt okolí a médií. A současně jako vášeň, která třímala v jednom člověku, ovládaném jako loutka každým lakomým vrabčákem, jenž  si chtěl z Presleyho uzobnout... a která nakonec pobláznila celý svět. Elvisova kariéra byla novátorská show s takovým vlivem na popkulturu, jaký neměli ani Beatles v Británii, a je tedy jasné, že Luhrmann volí silně popkulturní filmařské prostředky – od splitscreenu přes extravagantní kompoziční návaznost až po flashbakové a flashforwardové schéma s vypravěčem, který je ve vší své proradnosti a vychytralosti naprosto spolehlivý. Tom Hanks mě možná ještě nikdy takhle nebavil a jako manažer Parker si až nebezpečně krade některé scény pro sebe – stejně jako Luhrmann, jenž dominuje nad střípkovitým, leč železně soudržným a souvislým dějem podobně jako Parker nad Presleyho životem, zredukovaným do třpytivé pompézní klícky. „I'm caught in a trap, I can't walk out....,“ zpívá Elvis v Casinu, zatímco jeho manažer uzavírá smlouvu s ďáblem a přebírá nad ním absolutní kontrolu. „Nejde tu o peníze, jde o život,“ říká postava v televizi na pozadí Presleyho slibů, že Parkera konečně vyrazí. Luhrmann nás zasypává živelnými scénkami, ale i takto nás nenechává tápat a přimyká nás ke stále zlomenějšími protagonistovi tím více, čím větší smyčku kolem něj osudový životní partner utahuje. Vše je perfektně srovnané, každý akt a každá koláž se vzájemně doplňuje ve skoro soustavné časoprostorové komunikaci, což v Luhrmannově cirkusovém rytmu vyvolává skoro závrať. Jak dlouho může člověk vydržet být atrakcí, když jemu samotnému čirá radost odpírána? Z filmu vyvstává nespočet motivů k porovnávání, které usnadňuje orientaci v dynamickém aranžmá, a že nás rejža svým dokonale propočítaným manýrismem občas od Elvise odtrhává až moc, to se dá v pohodě odpustit – při závěrečných archivních záběrech máme stejně v krku takový knedlík, že by ho ani ten nenasytný Parker nepozřel. A tím nechci vůbec křivdit Butlerovi, jenž byl opravdu úžasný a s Elvisem tak splynul, že jsem po nějaké chvíli už vůbec nevnímal herce, nýbrž jen postavu – a to se mi třeba u Maleka v BR nepovedlo. Moc potěšil i Richard Roxburgh, můj stále oblíbený Sherlock Holmes z nepříliš oblíbeného filmu, a díky i za Little Richarda. Takhle se točí biografie o kulturních ikonách – optikou kultury, která se rozpadala před očima a k radosti jí přitom stačilo pořádně se zavlnět v bocích. A znovu a znovu. 90 % (29.06.2022)