Rod Draka

Prequel Hry o trůny bodoval ve všech aspektech. Nádherné kostýmy, rekvizity a interiéry se střídaly s opulentními exteriéry a trikovými záběry nejen na draky, protože tady už nebylo nutné šetřit jako v první řadě původního seriálu. Zkušeně vedená kamera zabírá atmosféricky a úsporně, leč jasně čitelně nasvícené scény, jež hudbou znovu doprovodil dvorní mistr Západozemí Ramin Djawadi. Především je ale Rod draka mistrovsky napsaným a zahraným dramatem plným trojrozměrných a nejednoznačných postav. Oproti posledním řadám Hry o trůny je méně rozkošatěný, více se soustředí na mocenské intriky, znovu více čerpá z historických reálií evropského středověku (resp. raného novověku). Nesmírně efektně i efektivně vypráví slovem i obrazem, textem i subtextem. Rod draka měl nelehký úděl navázat na povětšinou vynikající Hru o trůny a zároveň znovu přesvědčit ty, jež osmá řada odradila. Povedlo se to skvěle. (18.02.2023)

Režijní veterán Hry o trůny Miguel Sapochnik má návrat do Západozemí pevně v rukou. Krátký úvodní text výslovně zasazuje děj do období vlády Targaryenů 200 let před událostmi původní ságy, následující scény to pak elegantně ilustrují, když se prolog odehrává v Harrenově (který my známe už jen jako ruinu) a následují staré známé červené střechy Králova přístaviště, nad nimiž ovšem s všední samozřejmostí poletují draci. Rod draka v rámci úvodní více než hodinové epizody se záviděníhodnou sebejistotou představuje nové postavy, jejich charakter, ambice, postavení a vzájemné vztahy, a to vše skrze slova i činy, aniž by se ovšem nechal zdržovat od zásadních událostí či dokonce zvratů. Zkrátka perfektně zvládnutá expozice.   Prequel v sobě kombinuje štědrý rozpočet a jím umožněné měřítko posledních řad Hry o trůny (draci, monumentální turnaj) a zároveň větší důraz na politiku a také silnější vlivy reálného evropského sředověku z prvních řad mateřské série. Tam má kořeny ústřední téma epizody, totiž následovnictví a s ním spojený velmi odlišný úděl mužských a ženských potomků vládnoucího rodu. K historii se ale obrací i důsledné zobrazení rytířského turnaje ne jako pouhé kratochvíle, kde náš hrdina vybojuje srdce krásné panny, nýbrž jako obrovské události pro celou populaci, jež má nepředstavitelně menší možnosti zábavy než my. Silných historických vlivů využívá i nádherná výprava v podobě propracovaných šatů a šperků nebo i bohatě vyřezávaných křesel a stoliček v turnajové lóži. Vizuál se mnohdy nebojí tmavšího ladění a necítí potřebu zbytečně přesvětlovat interiéry kamenného hradu, které by měly být osvětlené jen tlumeným světlem z ne dost velkých oken či pouze světlem svícnů a krbů. Toho pak často využívají i detaily a velké detaily na tváře herců, v nichž se vykreslují ostré stíny. O hudbu se opět stará mistr Ramin Djawadi, který znovu odvádí skvělou práci, byť z první epizody na sebe strhlo nejvíce pozornosti jeho variování vlastního hlavního motivu Hry o trůny. Rod draka zkrátka začíná nad očekávání skvěle. (21.08.2022)

Pán přílivů, začíná dalším posunem v čase dopředu, tentokrát o šest let. Znovu se otevírá téma následnictví a jeho legitimity, do kterého znovu musí vstoupit i samotný král osobně, ač nyní již velmi zesláblý a v jiných otázkách téměř plně zastupovaný jinými. Jeho pomalá chůze k trůnu je jednou z nejlepších scén roku, podání koruny bratrem Daemonem je silným symbolickým momentem. Po nepříjemném – i když poté svižně utnutém – jednání v trůnní síni následuje velká rodinná večeře, umírající král by si totiž přál usmíření mezi svými příbuznými. Jistě, že to nakonec skončí urážkami, výhružkami a potlačovaným násilím, ale na začátku to alespoň na chvíli skutečně funguje, panuje civilní atmosféra a zazní nikoliv neupřímné přípitky a projevy obdivu. A i to je na dynamice vztahů v Rodu draka zajímavé, že nejsou jen tak jednoduché, aby mezi soky panovala čirá nenávist, že ve vztahu Alicent a Rhaenyry ještě zůstaly i stopy hlubokého přátelství, jež je kdysi pojilo, Daemon zase s věkem dokáže být ke staršímu bratrovi daleko shovívavější než kdy dřív. (18.02.2023)