Karel

Když před rokem zemřel Karel Gott, jako kdyby se uzavřela jedna velká kapitola historie české populární kultury. Mistrovo jméno znali jeho vrstevníci, lidé středního věku i malé děti. Najednou nebyl, a i když jsem se nepovažovala za jeho fanynku, nezažila jsem žádný jeho koncert (zpětně toho lituji) a při vyhlašování Českých slavíků (když ještě tahle anketa za něco stála) jsem pravidelně kroutila hlavou nad jeho dalším vítězstvím, bylo mi z jeho odchodu smutno. Tento celovečerní dokument je určen lidem, kteří měli ke Karlově tvorbě kladný nebo alespoň neutrální vztah. Lidem, kteří se orientují v základních vazbách českého šoubyznysu a kterým nejsou cizí další jména naší populární hudby. V neposlední řadě je tento film určen těm, kterým nevadí pohled na smrtelně nemocného člověka a na jeho nemocniční léčbu. Tvůrce totiž oslovil sám Karel se svou ženou již v době, kdy věděl, že z dalšího boje s nemocí už vítězně nevyjde. Režisérka tak dostala možnost stát se v podstatě dalším členem Karlovy rodiny a myslím, že výsledné dílo svůj účel splnilo. Vypráví o posledním období Karlova života a s pomocí výpovědí jeho bývalých spolupracovníků (zejména rozhovory s Ladislavem Štaidlem byly velmi poučné a zábavné) ukazuje Karla tak, jak ho všichni známe. Jako gentlemana, který nadevše miluje svou rodinu, a jako profesionála, který i v nejhorších stádiích své nemoci odmítal zklamat fanoušky. Ano, film je rozhodně přehnaně dlouhý. Samotný závěr a záběry ze státního pohřbu mohly být vyřešeny lépe. Přesto si myslím, že se jedná o velmi důstojné rozloučení, které si zaslouží velké plátno. (27.09.2020)

"Většinou na tebe choděj starý báby." "No jo. Jenže ty jejich úsměvy, to je k nezaplacení. Největší radost jim dělá, když mi ty, co na mě chodí opakovaně, říkají, jestli si na ně pamatuju z minulých koncertů. A já jim odpovídám 'Samozřejmě, že ano!" "Leda hovno si pamatuješ." ________ Když božský Kája 1. října 2019 zemřel, byl to šok, který zacloumal prakticky s každým, nehledě na to, jestli jeho šlágry měl rád, anebo ne. Muziku tohoto několikanásobného Zlatého Slavíka jsem sice vyloženě nemusel, osobně jsem od něj preferoval vždy starší evergreeny z jeho ranný tvorby, ale jeho kulturní impakt je prostě nepopiratelný. Ať už jde o estrády, vánoční koledy, hitový singly, či obyčejná televizní vystoupení, Karel Gott byl, je, a s největší pravděpodobností nadále bude bezesporu národní fenomén, který nemá sebemenší obdoby...... Nadaná dokumentaristka Olga Malířová Špátová, která s mapováním Gottovy kariéry má již zkušenosti díky snímku 'Fenomén Gott', se rozhodla natočit biografický portrét k jeho jubilejním 80. narozeninám - dokument získal i jednoduchý a přesto zapamatovatelný název, 'KAREL'. Pořizování materiálu se však výrazně protáhlo, a na Karlovo přání se dokument natáčel až do jeho posledních dnů. A je nutno si uvědomit, že dokument je to velmi osobní. Navíc vzhledem k tomu, že původní střih měl neuvěřitelných 7 hodin, bylo obtížný okleštit všechen materiál na stravitelných 133 minut. Špátová ovšem vynaložila veškerý svý úsilí, a natočila intimní sondu do sklonku Karlova života, kdy nevěřícně zíráte, že stěží popadá dech, a i přes svůj vážný zdravotní stav si neustále udržuje úsměv, šarm, nadhled a specifický entuziasmus při koncentrování napříč republikou. 'KAREL' samozřejmě nezapomíná na věrné fanoušky, takže velmi polopaticky rámuje jak autentické archivní záběry, jež rekapitulují Gottovu hektickou kariéru, tak zároveň obsahuje dosud nezveřejněné záběry z jeho každodenního rodinného života, z nichž má divák při sledování téměř na krajíčku. Dokument je to přesto prostý, neklade si vysoký nároky a ambice, takže zamrzí, že je v mnoha okamžicích příliš idylický, kýčovitý, a nikterak konfrontační. To ale vůbec nemění nic na tom, že jde o důstojnou rozlučku s Goťákem. Mějte na něj jakýkoliv názor, ale jedno je jasný: Karlovy kultovní šlágry budou znít v rádiích navždy. Doufejme tedy, že jeho dcery snad půjdou v jeho šlépějích – ten umělecký potenciál a talent tam prostě je. ________ "Áh, nese se večeře. Prášky. S brejlema vypadá, že jich je ještě víc." (02.11.2021)

Dvouhodinový dokument, který si klade za cíl nahlédnout do soukromí i duše Karla Gotta, určitě stojí za zhlédnutí. Olze Malířové Špátové se podařilo udržet časovou osu, ač by ty skoky z přítomnosti do minulosti mohly splynout. Nestalo se. Líbily se mi Gottovy rozhovory s Jiřím Suchým, Ladislavem Štaidlem nebo Martou Kubišovou. Třeba ten poslední, ač asi nejkratší, mi přišel nejsilnější. Scény z nemocnice mě nepohoršují a myslím, že se do tohoto dokumentu skvěle hodí - Gott zůstává profesionálem do poslední chvíle. A osobní postřeh: nikdy by mě nenapadlo, že Bratr Jan je písní o Palachovi. (26.12.2021)

Karel je určen přesně těm figurám, které tak nepokrytě pláčou u Gottovy rakve - je to další z mnoha portrétů, které ho zobrazují jako bezchybného robota (ty vole, ta vycpávková scéna z vánočních trhů). Těch pár momentů, které zdánlivě navozují pocit, že by se mohlo konat něco jako objektivní bilancování nad životem či reflexe umírajícího starce, který má kolem sebe vše, to bohužel nezachrání. Po zhlédnutí Karla se jen ujišťuji v tom, že Olga Špátová fakt není dobrá dokumentaristka. Karel Gott se ji relativně otevřel a měla dle mého vhodný prostor pro to přinést něco nového. Nicméně je to jen další sbírka do kolekce gottovských medailonů, které se mohou reprízovat na jeho narozeniny/svátek/úmrtí. Jasně, všudypřítomná imperátorka Ivanka to režisérce příliš neusnadnila, ale to není omluva. (26.12.2021)

Když si zde čtu komentáře zdejších pseudo odborníků, tak nestačím žasnout. Jakožto nejlepší a absolutně nezaujatý uživatel této databáze musím žasnout nad výkřiky do tmy typu "oslavný dokument". Je mi těchto lidí bytostně líto, protože evidentně tento dokument absolutně nepochopili a viděli v něm jen něco, co si přáli vidět. Tento dokument rozhodně neukazuje Karla Gotta v roli nadčlověka, boha, génia, modlu a kult osobnosti pro mnoho navlhlých důchodkyň. Tento dokument ukazuje Karla Gotta jako obyčejného, spořádaného, slušného, vděčného a nesmírně empatického člověka. Bohužel se dokumentem necítím nějak závratně obohacen, protože jsem si Karla Gotta na základě mnoha vystoupení v TV takhle nějak představoval v soukromí. Karla Gotta si osobně více vážím za jeho charakter, postoj k životu a šíření dobré nálady a nesmírně příjemné aury, než za hudební díla, která po sobě zanechal. Celý dokument byl nesmírně divně, řekl bych až nešikovně sestříhaný a dokument rozhodně nepůsobil silně jako celek, ale spíše jen v určitých pasážích. Velmi mě překvapilo, že takto cenná značka neskončila v rukou někoho podstatně zkušenějšího a šikovnějšího. [65 %] (25.12.2021)