Karel

"Většinou na tebe choděj starý báby." "No jo. Jenže ty jejich úsměvy, to je k nezaplacení. Největší radost jim dělá, když mi ty, co na mě chodí opakovaně, říkají, jestli si na ně pamatuju z minulých koncertů. A já jim odpovídám 'Samozřejmě, že ano!" "Leda hovno si pamatuješ." ________ Když božský Kája 1. října 2019 zemřel, byl to šok, který zacloumal prakticky s každým, nehledě na to, jestli jeho šlágry měl rád, anebo ne. Muziku tohoto několikanásobného Zlatého Slavíka jsem sice vyloženě nemusel, osobně jsem od něj preferoval vždy starší evergreeny z jeho ranný tvorby, ale jeho kulturní impakt je prostě nepopiratelný. Ať už jde o estrády, vánoční koledy, hitový singly, či obyčejná televizní vystoupení, Karel Gott byl, je, a s největší pravděpodobností nadále bude bezesporu národní fenomén, který nemá sebemenší obdoby...... Nadaná dokumentaristka Olga Malířová Špátová, která s mapováním Gottovy kariéry má již zkušenosti díky snímku 'Fenomén Gott', se rozhodla natočit biografický portrét k jeho jubilejním 80. narozeninám - dokument získal i jednoduchý a přesto zapamatovatelný název, 'KAREL'. Pořizování materiálu se však výrazně protáhlo, a na Karlovo přání se dokument natáčel až do jeho posledních dnů. A je nutno si uvědomit, že dokument je to velmi osobní. Navíc vzhledem k tomu, že původní střih měl neuvěřitelných 7 hodin, bylo obtížný okleštit všechen materiál na stravitelných 133 minut. Špátová ovšem vynaložila veškerý svý úsilí, a natočila intimní sondu do sklonku Karlova života, kdy nevěřícně zíráte, že stěží popadá dech, a i přes svůj vážný zdravotní stav si neustále udržuje úsměv, šarm, nadhled a specifický entuziasmus při koncentrování napříč republikou. 'KAREL' samozřejmě nezapomíná na věrné fanoušky, takže velmi polopaticky rámuje jak autentické archivní záběry, jež rekapitulují Gottovu hektickou kariéru, tak zároveň obsahuje dosud nezveřejněné záběry z jeho každodenního rodinného života, z nichž má divák při sledování téměř na krajíčku. Dokument je to přesto prostý, neklade si vysoký nároky a ambice, takže zamrzí, že je v mnoha okamžicích příliš idylický, kýčovitý, a nikterak konfrontační. To ale vůbec nemění nic na tom, že jde o důstojnou rozlučku s Goťákem. Mějte na něj jakýkoliv názor, ale jedno je jasný: Karlovy kultovní šlágry budou znít v rádiích navždy. Doufejme tedy, že jeho dcery snad půjdou v jeho šlépějích – ten umělecký potenciál a talent tam prostě je. ________ "Áh, nese se večeře. Prášky. S brejlema vypadá, že jich je ještě víc." (02.11.2021)

Jakožto člověku bez identity, kterému se dokázalo hladce přizpůsobit prakticky jakémukoli ekonomickému, společenskému a kulturnímu systému, je Karel Gott je naprosto ideální předmět k dokumentárnímu zkoumání. Což samozřejmě ale nemůžeme očekávat od filmu, kde se v úvodním seznamu partnerů setkají (fakt nekecám) firma vyrábějící toaleťáky se společností Gott Agency a hlavní producentkou toho všeho je Gottova manželka. Která ještě celou působí, jakoby špatně hrála sama sebe. Ohňostroj banálnosti, který patrně slouží jako kickstart kariéry Charlotte Gottové a ohlazení zpěvákova odkazu. Každopádně dva plusy tenhle zážitek měl: 1) dost mě to nalákalo na Klusákovu knihu o Gottovi, 2) v noci se mi zdálo, že jsem ve vojenské nemocnici a primář se mě ptá, zdali podle mě má ještě cenu držet Miloše Zemana na přístrojích nebo ho odpojit a já jsem se po krátkém přemýšlení rozhodl, ať ho již odpojí, což jsem pak sledoval sklepním okýnkem. Jak, že to nesouvisí?! (05.01.2022)

Karel je určen přesně těm figurám, které tak nepokrytě pláčou u Gottovy rakve - je to další z mnoha portrétů, které ho zobrazují jako bezchybného robota (ty vole, ta vycpávková scéna z vánočních trhů). Těch pár momentů, které zdánlivě navozují pocit, že by se mohlo konat něco jako objektivní bilancování nad životem či reflexe umírajícího starce, který má kolem sebe vše, to bohužel nezachrání. Po zhlédnutí Karla se jen ujišťuji v tom, že Olga Špátová fakt není dobrá dokumentaristka. Karel Gott se ji relativně otevřel a měla dle mého vhodný prostor pro to přinést něco nového. Nicméně je to jen další sbírka do kolekce gottovských medailonů, které se mohou reprízovat na jeho narozeniny/svátek/úmrtí. Jasně, všudypřítomná imperátorka Ivanka to režisérce příliš neusnadnila, ale to není omluva. (26.12.2021)

Portrét umělce jako starého muže. Olga Špátová zachytila poslední okamžiky Gottova života v střídmých, nepatetických náznacích, v nichž se zračí to nejdůležitější – síla, vytrvalost, bolest, pokora i láska. Příležitost nahlédnout za oponu úsměvů a potlesku, kterou tento dokumentární film nabízí v až nebývale velkorysém rozsahu, nelze neocenit především z obyčejného lidského hlediska, jako svého druhu zpověď, upřímnou, drsnou, jemně sarkastickou. Karel Gott nic nepředstírá, nemá proč. Je starý, nemocný, ví, že jeho čas se chýlí ke konci. Emoce, které tento filmový epitaf nepochybně vyvolá, jsou zároveň jakýmsi ubezpečením, že Gottův zlatý hlas zemře teprve se svým posledním posluchačem. Protož dokud se zpívá, ještě se neumřelo... (15.01.2022)

Životopisný snímek klasického střihu, na němž zaujme přehršel dosud neviděných archivních záběrů, jež velmi působivě dotváří mozaiku kolem tohoto nezapomenutelného umělce. Dokument nám ukazuje osobu Karla Gotta jakožto milého, ochotného a usměvavého člověka s ryzím charakterem, jehož písně zcela jistě překlenou několik generací. Samostatnou kapitolou je zde pak finále, které utahuje šrouby emocí až na absolutní maximum. Zamrzí zde tedy pouze poněkud zvláštní střih a přepálená stopáž, u níž se bohužel na displej hodinek občas podíváte. Avšak i přes tato negativa se stále jedná o ucelený a neuvěřitelně intimní náhled do posledních roků člověka, jemuž po právu všichni říkali Mistr. (Netflix) (26.12.2021)