Candyman

"Helen, Helen, Helen, Helen, Helen..." 8-o . . . Výborný a přes určitou žánrově netypickou vizuální střízlivost velmi působivý horor na téma >živoucích městských legend< a snad až na tu trošku nesmyslnou ohňovou scénu v závěru velmi skličující film v celé té zobrazené fatální marnosti... Skvělá hudba P.G. vynikajícím způsobem dokresluje atmosféru strachu a bezvýchodnosti ve snaze vyhnout se jednou danému prokletí, se kterým není radno si zahrávat a pokoušet věci tajemné prostou lidskou nedůvěrou... Film, ze kterého vás bude mrazit a budete mít dozajista pár dní problém podívat se beze strachu do zrcadla, natož při tom vyslovovat nějaké to jméno... ;o) (19.10.2006)

Sice nikoliv vyjimečný, nicméně v nabídce hororů 90. let jistě nadprůměrný horor, který zaujme z dnešního hlediska nikoliv triky nebo výpravou, ale bezútěšnou atmosférou zanedbané městské periférie, zneklidňující hudbou a v neposlední řadě hereckými výkony v čele s Virginií Madsen. I když ve scénáři se najdou slabší momenty, řemeslná stránka ať už jde o střih, kameru nebo zvuk je na solidní úrovni. Celkový dojem: 70%. (07.04.2009)

Nadšenie z novodobého pokračovania ma prinútilo pozrieť si pôvodný film. Jediným plusom je Virginia Madsen, ktorá kombinovala sexy vzhľad a herecké schopnosti, čo je v hororovom svete niečo naozaj bonusové. Na prvú dobrú mňa napadne, ako ďalší vhodný príklad, Naomi Watts a Kruh. Candyman z roku 1992 nemá ani zďaleka tak vymazlený vizuál ako pokračovanie. Čo však majú oba filmy spoločné? Ani jeden nevzbudzuje strach. Candyman 2001 je skvelo vyzerajúca strašidelná báchorka, Candyman 1992 je psycho drama s nadprirodzenou nadstavbou, ktoré z dnešného pohľadu je dávno za zenitom. Vykašlite sa na originál a skočte hneď na pokračovanie. To Vám všetky dôležité udalosti prerozpráva a prsia Virginie si dohľadáte cez Google. (26.09.2021)

Dost doslovně pojatá nietzsechovská teze o zírání do propasti, která má schopnosti stát se tím, o čem vypráví. Ale třeba se pletu a vy byste po dokoukání do toho zrcadla pětkrát Candyman řekli. Tenhle film tristně zapadl do kategorie pozdně osmdesátkových slasherů a trochu si za to může sám v momentech, kdy si není schopnej odpustit jednoduché variování klasických lekaček, jakkoli brutalita posouvá film lehce za hranici obvyklého slasherového pohodlí. Zaslouží si však daleko vyšší pozici, protože nejde o nic menšího než obecný popis mýtu, jeho geneze, univerzálnosti, naší schopnosti se do něj projektovat a hlavně jeho neuchopitelnosti v důsledku nedůvěryhodnosti veškerých jeho zdrojů. Mýtus je zde něco nepříjemně abstraktního, co však působí ještě nepříjemnější, zato dost konkrétní bolest a smrt. A Candyman je mýtus obzvláště vypečený, protože zatímco ačkoli jako každý jiný je vděčný za svoji existenci lidem, kteří v něj věří, tak s těmi, kteří se mu vysmívají zamete tak, že si opráší pověst zase na pár dlouhých let. Zkuste se téhle neprůstřelné klauzuli vyhnout.____Každopádně pokud tu noc, kdy jste viděli Candymana, vás probudí zvuk, který zní jako zaklepání na dveře, vy bydlíte sami v malém bytě uprostřed města, začne se vám chtít na záchod, který laškovný architekt navrhl přesně zády k zrcadlu, ke kterému se musíte chtě nechtě otočit a když to všechno zmáknete, vracíte se do místnosti, kde jste automaticky dříve nechali přehozený kabát přes opěradlo vysoké židle... no můžete se rovnou přichystat na to, že se s ranním úsvitem seznámíte osobně. Kamarád říkal... (01.06.2020)

Čekala jsem (pod)průměrný horor nevalných kvalit, u kterého mne zaujme snad jen hudba. Jsem moc ráda, že jsem se spletla. Zápletka, pravda, nebyla z nejoriginálnějších (týpek, kterému v minulosti bylo dost brutálně a nespravedlivě ublíženo, se zjevuje a kosí, co se dá), ale to pojetí, zpracování, zdařilé a nečekané zvraty, a velmi originální a překvapivý závěr, z tohoto hororu dělají mimořádný zážitek. O dokonalé hudbě, jež filmu dodává neskutečnou atmosféru, už ani nemluvě. (02.03.2019)