Noc živých mŕtvych

Naprostá klasika, která mě strašně bavila i na druhé zhlédnutí po letech. Chápu výtky mnohých, které zde čtu, jako například že se většina postav zombíkům takřka nebrání (a celkově se nechovají příliš logicky, s výjimkou černocha) a že samotní zombíci nevzbuzují příliš respekt, ale podle mě to ty lidi hodně hodnotí dnešním pohledem, což je škoda. Ten černobílý obraz podle mě nemá chybu, stejně tak výtečný soundtrack, a v mnoha momentech to je fakt strašidelné, což se o spoustě současných hororů říct nedá. Samotné vysvětlení původu zombíků je zde sice k smíchu - ve filmu doslova zazní, že veškeré dohady se točí kolem satelitu vypuštěného k Venuši, který se na Zem už nikdy nevrátil, dlouho kroužil kolem Venuše, dokud ho NASA dálkově nezničila; vědci zjistili, že vydává záření velké intenzity a toto záření je nakonec zodpovědné za probíhající vraždění, protože dávka záření z vybuchlého satelitu byla tak silná, že v daných podmínkách mohla pravděpodobně vyvolat mutace - ale i nad tím velkoryse mávnu rukou, protože mě ten film svým drsným závěrem znovu dostal, podobně jako když jsem ho viděl kdysi ve Varech na půlnoční projekci. (12.08.2019)

Ve své době to musela být naprostá pecka, s odstupem několika desítek let však Noc oživlých mrtvol trochu ztrácí na působivosti, na čemž má nepochybně zásluhu i hodně povedený a celkově ještě živelnější a brutálnější remake od Toma Savinino - mistra přes filmové masky. Verzi z roku 1968 je však nutné ctít jako klasiku – základní kámen žánru survival-horror, bez kterého bychom postrádali Boylovo 28 dní poté (vím, zde nejsou opravdové zombie), Snyderův parádní Úsvit mrtvých, Darabontův slibný seriál The Walking Dead, ale i skvělou komedii Soumrak mrtvých nebo herní sérii Resident Evil (tu filmovou bych klidně oželel…). Atmosféra tohoto nízkorozpočtového hororu je neopakovatelná, George A. Romero s celkovým pojetím oživlých mrtvol odkazuje na vlnu německého expresionismu, ať už jde o zaběrování, líčení nebo expresivní herectví těla. Celkové pojetí je minimalistické, tempo vyprávění plíživé jako ony zrůdy a herecké výkony spíše amatérské, avšak k celkovému konceptu to prostě sedí. Z hlediska brutality se mi Noc oživlých mrtvol zdá být poměrně odvážná vzhledem k době vzniku, dnešní mládeži odkojené na Saw a podobných masakrech se však některé momenty mohou jevit jako úsměvné, to však nemění nic na tom, že tomuhle filmu prostě nechybí koule._____________ Komentář ke kolorované verzi: Paleta užitých barev je poměrně strohá, technické provedení sice není nejhorší a barevné řešení přidává některým záběrům na detailech, celkově však tato verze ani z poloviny nedosahuje působivosti atmosféry černobílého originálu. Nutno brát spíše jako raritu, nikoliv jako plnohodnotný zážitek – originál je prostě originál. (29.10.2010)

Jedná se jednoznačně o přelomový film, který definoval subžánr "zombies" horrorů. "Chodící mrtvoly" poté chodili ve filmech tolikrát, že by to šlo jen s těží spočítat. Romero ovšem nenastavuje v této prvotině později zaběhlá a dosti respektovaná klišé. Je zajímavé že v tomto filmu například nepadne ani jednou pojem "zombie", ale mluví se "o nich" jako o "ghouls". Navíc zombie zde vykazují jisté známky rozumu, používají nástroje apod. Tohle dílo bylo jistě převratné, zobrazovalo navíc jevy, do té doby ve filmech téměř nevídané - několik brutálních vražd, lidské vnitřnosti, kanibalismus ... Ovšem spoustu z toho zobrazil již o několik let G. G. Lewiss v "Blood Feast" a ještě k tomu barevně, takže se Romerovi v tomto směru nedá přisuzovat žádné průkopnictví. Film je dobře natočený, vykazuje však ještě jako by známky expresionismu, což jako by "štěpí" film do dvou období a oblastí. Černobílé zpracování mi spíše vadí. Nehledě na to, že film je v oblasti horroru jeden z nejzásadnějších, osobně mi připadne, že věkem dosti zeslábl a dnes jsem se u něj již docela nudil. Samotný závěr filmu je však opravdu něco úžasného a šokoval mne více než celý film - klasický kritizující a filosofující Romero!! (11.04.2008)

Dobrý rozjezd, uprostřed docela nuda, otřesný výkon jedné barbieny v naprosto trapně napsané "rozlučkové" scéně, závěr má už ale opět celkem šťávu. Nevědět o filmu vůbec nic, myslel bych si, že jde o zdařilý amatérský horůrek a nebýt aut, datoval bych jeho dobu vzniku kamkoliv do posledních 40ti let. (24.03.2008)

USA päť cólov pod zemou. Americká zástava hrdo veje nad pustým cintorínom. Prázdnotu naruší pomätený, násilnícky chlap s vykazeným chrupom, napadajúci súrodenecký párik. Odkiaľsi vyliezajú mŕtvi, pretože unifikácia nie je ešte dokonaná. Začína zdanlivo bezdôvodné násilie na tých, čo sa ešte stále pohybujú na Zemi a nezaradili sa do poslušného radu. Krvavé kúsance a prijatie časti tela jeho zjedením zaraďuje všetkých živých do zástupu mechanických bábok (akási zvrátená forma svätého prijímania). Trhané, pomalé pohyby, vyprázdnené pohľady, mechanické naprogramovanie slúžiace jedinému cieľu. Všetky úkony mlčanlivých, zvláštne chrochtajúcich zombíkov mi pripomínali viac než čokoľvek iné práve robotov a zvuky ich hrkotajúcich mechanizmov. Brániaca sa menšina však vďaka zmäteným ženám a mužom neprekonajúcim svoje ego tiež nemá na ružiach ustlaté. No a záver ? Genocídu premeny tela uhryznutím strieda genocída automatických strelných zbraní. Na citlivé skúmanie odchýlok sa nehľadí. Romerova vizuálne podmanivá čiernobiela jazda od prvopočiatkov v sebe obsahovala filozofický podtext. Možno dobovo šmrcnutý vojnou Ameriky z Vietnamom, mne osobne utkvelo najmä vyššie uvedené. Je niečo horšie než smrť? Áno, niekedy je to život. (24.02.2008)