Deň mŕtvych

Romero pokračuje opäť v komornejšom, rozumej interiérovom vydaní svojej zombie série. Tentokrát sme v podzemí, veľa sa diskutuje, dokonca aj filozofuje, občas dialógy ale aj značne zabolia, keďže vojaci sú za tupcov a sexistov. Máme tu odkazy na Frankensteina a ak by to niekto nechápal, je to vyjadrené aj explicitne. Nakoniec sa ale predsa len dočkáme viacerých gore "chuťoviek" a milovníci žánru a explicitných hororov by mali byť spokojní, finále je celkom slušne krvavé a našľapané. (30.06.2023)

Jsem téměř nedotčena tímto milým subžánrem a nemám tudíž s čím srovnávat, nemám nic objevného do pranice, ale jelikož se jedná o jeden z mých nejzásadnějších filmových zážitků (alespoň poslední doby), nějakou tu dojmologii si neodpustím. Tak tedy: proč zásadní zážitek? Nemám ve zvyku se u horrorů bát. Mám je rozdělené na mrazivé - snoubící se s thrillerem, sci-fi apod. - a čistě zábavné. U Dne mrtvých jsem se teda taky nebála. Spíš jsem cítila dost hnusnou úzkost. Podobně se mi nedávno vedlo při sledování Zrůd (vím, jde o zcela jiný soudek, ale můj stav se skutečně podobal). Den mrtvých se sice na začátku skrz několik parádních lekaček tvářil docela sympaticky, ale pak jsem byla zaskočena tou zmíněnou úzkostí, psychickou i fyzickou. Horrory bývají tělesné, tenhle opravdu bolí. Když jsem během sledování filmu střídavě konejšila svou malou dušičku a rozzlobený žaludek, nezdálo se, jak mi bude brzy dobře. Snad jsem byla zocelena, snad je závěr až příliš vysvobozující, nevím... Zdejším horrorovým expertům dost věřím, ale s tou inteligencí tohoto filmu bych to tak nepřeháněla. Ale zároveň bych ji ani nečekala, takže v pohodě. Efekty a intenzita prožitku jsou obdivuhodné. Druh toho prožitku je věc jiná, při hodnocení k ní raději nepřihlížím. ...Dodateček: V noci ze 3. na 4. září 2009 jsem Day of the Dead viděla potřetí a konečně i já vím, že mu patří nejvyšší hodnocení. (25.08.2007)

Filmu vládnou nesympatičtí herci, ale závěrečná old school řežba dokáže vyvážit do té doby můj rozpačitý dojem. Několikrát jsem si u filmu vzpomněl jak je dobře že vnikly hodně povedené remaky Romerovy tvorby (Úsvit mrtvých, Crazies, Noc oživlých mrtvol). Romerovi rozhodně neberu průkopnický zombie odkaz, jen mě prozatím ještě žádným filmem nějak neuchvátil. Tuším že na vině bude hodně i výběr herců. (30.03.2012)

Po předešlém "Dawn of the Dead" z roku '78 se Romero lehce navrací ke stylu své prvotiny "Night of the Living Dead" a na kvalitě filmu to je poznat. Témeř celý film neopustíme podzemní základnu, což hodnotím jako největší plus oproti předešlému nepovedenému dílku. Ve snaze zaměřit se co nejvíce na postavy se dokonce režisér pustil i do experimentu a natočil "zombie film bez zombie". Ten vyšel jen napůl, ale snahu ocenit musím. Díky průměrnému provedení postav ve filmu a jejich hlavní roli v ději se tak dočkáme spíše psychologického dramatu (v rámci žánru, samozřejmě) než hororu, čemuž neprospívá i minimální přitomnost děsivých scén. Přesto to nakonec ale až tak nevadí, protože Romero dokáže vybudovat nějaké to napětí i tak. Co mi ale vadilo nejvíce, je snaha zombíkům přisoudit nějakou inteligenci a schopnost učit se, kterou Romero ještě více rozvinul ve svých nejnovějších kouscích. Přeci jen, zombies děsí hlavně proto, že to jsou nemyslící stroje, které touží jen žrát (tedy zabíjet). Tak to i Romero zamýšlel jako "sociální kritiku" nemyslící společnosti, jak často tvrdí a pak touhle snahou popírá sám sebe... Pozitivní na snímku je, že občas dokáže navodit atmosféru úzkosti a strachu a tady je asi největší posun oproti "Úsvitu". Ani ty postavy a jejich konflikty (armáda versus vědci) nejsou úplně špatné a nezajímavé, jen si je prostě těžko zapamatujete. Opět - nebýt vynikajícího "Night of the Living Dead", tenhle film bych přešel bez výraznějšího povšimnutí. (26.06.2008)

100% skôr za to, ako dokonale a ukážkovo Romero tretí raz spracováva rovnakú tému zombíkov, ničiacich tento svet. Ako minulé dva razy (NOC a ÚSVIT MŔTVYCH), i v DNI MŔTVYCH (ktorý sa v 21. storočí dočkal voľného remake v réžii Stevea Minera. Je to taký voľný remake, že s Romerom okrem zombíkov nemá nič spoločné.) majster Romero navštevuje svet, ktorý je čoraz desivejšie ovládaný pribúdajúcou nemŕtvou masou. Torzo vedcov a vojakov, ťažko povedať, ktorá zo skupín je vynervovanejšia, sa ukryje po rozľahlého podzemného bunkru. Tu všetkým pravidelne praskajú nervy. Vojaci odchytávajú zombíkov pre vedecké účely a vedci, ktorí nie sú stále o nič múdrejší, ako včera, sa snažia v laboratóriách „vyriešiť zombícku otázku“. Ako vojakov, ani vedcov to však už príliš nebaví a je otázka času, kedy zlyhá ľudský faktor a dôjde na trhanie mäsa. Hoci sa na snímke podpísali nepríjemné zákulisné problémy (Romerovi obrezali rozpočet a tak bolo „komorné ladenie“ skôr nutnosťou, než umeleckým zámerom), na fantastickej atmosfére ticha pred búrkou sa to nepodpísalo a herci, tradične ako u Romera, síce neexcelujú, ale napriek tomu podávajú možno až prekvapivo dobré výkony. Ak raz za čas (prológ) nakukneme do „sveta tam vonku“, má to až nechutne desivú „bezvýchodiskovú“ atmosféru. Gore sú dávkované nečasto, ale o to sú ich účinky brutálnejšie. Viacna mojom ex-blogu: http://ivokucera.blog.sme.sk/c/149257/Den-mrtvych-1985-100.html (16.06.2007)