Van Gogh

Poslední dějství dramatu jménem Vincent Van Gogh. Doba: červen a červenec roku 1890. Příběh začíná po tom, co Van Gogh opouští kliniku, kde se léčil po tragédii, která vyústila do známé sebezraňující destrukce, a přijíždí k lékaři Dr. Paulu Gachetovi. Krize se nicméně dále nenápadně prohlubuje a Vang Gogh ztrácí víru v sebe jako v člověka i jako umělce. Nezabrání tomu ani milostný románek s Gachetovou dcerou. 27. července se střelí do hrudi a dva dny nato umírá. --- Nádherná subtilní kamera, absence filmové hudby a všední pohled na život kolem nás, pod kterým je ale "smutek, který trvá navěky". (06.03.2007)

Docela zklamání.. Cením, že se Pialat pokusil o jistou deromantizaci, demýtyzaci a nabourání Lust For Life kánonu, ale ono to moc nefunguje a především takové téma zvládne inovace jen do určité míry.. Neřešit, že má herec obě uši je ok. nepředvádět explicitně pokus o sebevraždu-taky ok. Naznačit, že vztah Vincent Theo nebyl tak idilický- proč né? Udělat z Vincenta magnet na ženské-no dejme tomu. Ale tím nejzásadnějším tj. vykreslením Vincentovy osobnosti si už nejsem vůbec jistý. Přecejen v tomhle směru je Vincent zmapovaný dost podrobně a zde je jeho postava příliš flegmatická, sebevědomá, ctižádostivá, společenská.. navíc-o malování se tady více mluví než aby se opravdu malovalo a když už se maluje je to takové jakože mimochodem. Chybí tam vášeň pro tvorbu, tempo, živost, napětí(či gradace). Celé to tak něják plyne a věci se dějí bez motivace.......... Nevím-prostě mi to nesedlo.. Není to úplný blábol a jak píše pakobylka, může to fungovat jako příběh fiktivního umělce, ale Vincent to prostě není. (27.04.2014)

Nepovažujem tento príspevok do životopisných filmov o van Goghovi za vydarený. Nezodpovedá mojej predstave vytvorenej prevažne z knihy a jej vynikajúceho filmového prepisu. Dúfal som, že tento film, vymedzený poslednými dvoma mesiacmi maliarovho života, môj dobrý pocit ešte znásobí. Opak je pravdou. Predstaviteľ van Gogha fyziognómiou, ani správaním nezodpovedal mojej predstave a režisér sa v nejakej nepochopiteľnej snahe sústredil iba na nepodstatné udalosti v jeho živote. Málo sa maľovalo, o to viac sa pilo a flámovalo. Bol som týmto nepomerom sklamaný obdobne ako u filmu o Johnnym Cashovi. Samozrejme, že scenárista a režisér majú svoju autorskú licenciu aj na takéto osobité videnie. Ja mám zasa licenciu ich videnie neakceptovať. (01.12.2014)

Velkolepé. Možná až moc. Nepochybuju, že si van Gogh zaslouží stejnou poctu jako Mozart, genialita obou je v jejich díle nabíledni. Avšak tříhodinová freska posledních sedmašedesáti dnů, v nichž nedělá nic jiného, než že maluje či se o to alespoň pokouší, debatuje s doktorem o svých potížích a malířství, potají chodí za jeho dcerou, též hojně navštěvuje ženy pochybné pověsti, a často si píše si s bratrem -chlebodárcem, je paradoxně zploštělá a nafouknutá zároveň. Málo biografie, chybí ucelenější pohled do zákulisí van Goghova "nepozdního" života, zbytečně moc kudrlinek, za vše scéna v jednom z pařížských(?) "doupat neřestí"... Pakliže je van Gogh primárně o vnitřní melancholii a duševní rozervanosti, nemám sebemenší problém, pociťuju jak byl van Gogh sžírán a ubíjen, podíl na tom nese i Jacques Dufronc, který se mistrně zhostil titulní úlohy... 65% (03.02.2014)

Hodně tancování, málo malování. Přesto zajímavý film. Oproti domkumentům je zde vykreslený vztah s Théem mnohem víc dramaticky. Film je plný lidí, ale není v něm tolik vnitřní rozervanosti, která Vincenta provázela poslední dny života. Čekala bych víc malebné krajiny, pohledy na kavárnu a kostel v Auvers, více samoty v polích a osamělosti v mezi čtyřmi stěnami. (23.01.2014)