To najlepšie ešte len príde

Patrick už sice není takový fešák, jako býval, ale ten neopakovatelný úsměv mu stále zůstal. Film je jemnou černou komedií, dala bych přednost větší drsnosti, ale na druhou stranu musím uznat, že tvůrčí duo sází spíše na lidskost, pochopení a snahu odhalit podstatu přátelství. To nejzásadnější sděluje Randa. Jen doufám, že se jedná o zajímavě uchopený kontrast k francouzskému šarmu, kterým je film prodchnut, nikoliv úlitbu současnému trendu multikulturalismu, že hlavní ženská postava je muslimka. (26.04.2024)

Patrick Bruel i oba režiséři a scénáristi figurujou v mojí oblíbený konverzačce Jméno (2012), takže jsem čekal něco podobnýho. Ale tohle je taková hořko-sladká komedie o smrtelný nemoci, kterejch se natočily mraky, a nepřináší to nic moc originálního. Aspoň se teda film neplácá vyloženě v nějakym patosu a dalo se to celkem v pohodě dokoukat, ale zároveň jsem tam ani nenašel nic, kvůli čemu bych se na to chtěl podívat někdy znovu. 60% (22.05.2023)

S filmy o umírajících a nevyléčitelně nemocných jako by se roztrhl pytel v posledním desetiletí. Tento francouzský se chce tvářit jako tragikomedie. Místy tomu tak i je, že tu komedii zde hledám, ale spíše mi to místy přijde jako satira současné společnosti. Třeba když dvojice přijde do restaurace, kde obsluze vadí, že by dva domnělí gayové měli k sobě mít nějaké intimnosti. Na druhé straně pokládá řadu otázek. Jedna z těch hlavních je, zda člověk má vědět o svém konci nebo ne. Řadu věcí by si možná vyřešil a přestal je odkládat, ale říká se, že člověk má žít každý den, jako by byl poslední. Najednou, když hlavní hrdina ví, že přijde jeho konec usmíří se s otcem, což by asi jinak neudělal. Snímek může přispět k zamyšlení, ale jinak asi nepřináší nic jiného, co by filmy obdobné kategorie už na stůl nepostavily. (26.04.2024)

Proč je někdy tak těžké hodnotit filmy s touhle tématikou? Tedy alespoň pro mě. Nedokáži si na to odpovědět, ale tenhle příběh dvou kamarádů u mě vyloudil na konci nejednu slzu a to se počítá. Jen je škoda, že jsem to viděla dabované, originál by ty emoce zcela jistě podtrhnul ještě víc. "Pravé přátelství nerozloučí ani naděje, ani strach, ani starost o vlastní prospěch. Přátelství umírá s člověkem a člověk umírá za přátelství.“ (18.11.2020)

Dramédia s poriadne trpkou príchuťou, no zároveň s veľmi pekným posolstvom, ktoré predsa len vyniklo oveľa viac ako ten ľahký pátos v závere. Veľmi pekné priateľstvo, ktoré sa prejavilo aj v tých najťažších chvíľach. Na prvotné nedorozumenie sa akosi chtiac nechtiac naväzovali stále ďalšie a ďalšie nedorozumenia, až sa z toho vykľulo jedno kolosálne klamstvo. Z toho sa samozrejme vykľulo viacero vtipných situácií, no zároveň dojemné precitnutie, keď Arthur videl tú obetavosť, ktorú pre neho César podstúpil - a potom mu to mohol vrátiť. Po dlhej dobe, francúzsky film, ktorý bol nadpriemerný. (27.11.2020)