Ticho na mori

Dalsi unyly, nudny film z cias druhej svetovej vojny, ktory ma umelu dejovu liniu a spatne herecke vykony. Zobrazenie tragickych udalosti ma sice hodne do seba, ale uz mi to lezie pomaly aj na nervy. Je to ako s holokaustom - je mi luto, co sa stalo asi 5,7 milionom Zidov, ale uz mi zacina vadit glorifikovanie obeti len jedneho holokaustu, zatial co 7 dalsich holokaustov /Kambodza v 70. rokoch, Ukrajina 1932 - 33, Darfur, Rwanda 1994, Vychodny Timor, a samozrejme armensky holokaust 1915, nigerijska Biafra 1967 - 70/ sa trestuhodne prehliada. Asi to bude aj tym, ze sucasne meeeeeedia isto iste nie su v rukach Armenov, Kambodzanov alebo hinduistov, ze jo? 30 % (21.05.2016)

Smutný príbeh francúzskej "haydrichjády". Poprava 100 väzňov ako pomsta za vraždu nemeckého dôstojníka obsahuje intímny ponor do posledných hodín odsúdencov sprevádzaný snahou francúzskeho ministra a nemeckých generálov zvrátiť Hitlerov akt pomsty. Komunisti, odbojári, židia, starí, mladí dokonca aj 17 ročný chlapec. Všetci sa musia postaviť pred popravčiu čatu. Produkcia je profesionálna a herci výborní. 70% (19.10.2023)

"Ľudia v strane a SS jednoducho nemajú zmysel pre dejiny..." Páčila sa mi rozumná úvaha nemeckých dôstojníkov pôsobiacich vo Francúzku, ktorí si dovolili nesúhlasiť s číslom 150 popravených a zahrávaním sa so sympatiami francúzkeho obyvateľstva. Aspoň takto nejako si predstavujem ukázanie dejín v pravom svetle a z nestranného pohľadu. Boli tu Nemci, ktorí rozkazy vydali, boli tu takí, ktorí ich splnili, ale i takí, ktorí s nimi nesúhlasili. Z tohto pohľadu bol film dôveryhodný a scény rozhovorov na túto tému najlepšie čo film ponúka. Horšie dopadol "súcit" s hlavným predstaviteľom , ktorý zďaleka nedostal toľko priestoru ako si hlavná postava zaslúžia a aj z tohto dôvodu je jeho osud divákovi viacmenej ukradnutý a to je zle. Celý záver je natočený pomerne chladne aj keď z remeselného hľadiska je všetko ako má byť. Film celkovo chladný a bez emócií, takže iba priemer. 60%. (03.08.2016)

Skvělý film, který by měli vidět naši zarytí antikomunisté. A nebo naše mládež, aby viděla, kdo byl mezi největšími hrdiny odporu proti německému nacismu. Takový film by určitě naše veřejnoprávní televize nevysílala. Francouzští komunisté stáli společně s dalšími skupinami antifašistů a tento film ukazuje, že společně s židy byli těmi, kdo přinesli v boji proti fašismu největší oběti. Vytryskly mi slzy, když se chlapi z internačního tábora loučili a mávali na rozloučenou, zatímco jim ženy zpívaly Internacionálu. Zajisté, atentát na německého důstojníka byl zbytečný a oběti, o nichž je film, do jisté míry také. Uvědomme si současně, že film natočili v dnešní době Francouzi a Němci, u nás je téma komunistického odboje tabu nebo je alespoň zlehčováno. Tím silněji na mě ale uvedení filmu na kanálu Festival zapůsobilo. (05.10.2017)

Téma silné, ale Francouzi ho totálně zkonili. Emoce, které měly přijít ve chvílích, kdy se zajatci dozvěděli o svém osudu, se nedostavily a nedostavila se ani odpovídající atmosféra. To bylo zapříčiněno i tím, že režie nedokázala dostatečně vykreslit charaktery postav, takže divák s odsouzenci nesoucítí. Ani samotná poprava, které byl věnován relativně velký prostor, mě nijak neoslovila. Některé výkřiky popravovaných jako "Ať žije komunistická strana!" nebo "Ať žije svoboda!" mi připadaly až směšné, kor když to třeba srovnám s hrůzu nahánějící exekucí ve filmové Katyni. Nejzajímavěji se mi tak jevila rovina německá, ve které se důstojníci wehrmachtu snažili v zájmu soužití v okupované Francii popravám zabránit. Herecky vyčníval snad jen Ulrich Matthes, ale bohužel nedostal příliš prostoru. Tohle by si zasloužilo důstojnější zpracování. 40% (20.01.2014)