FREM

Určite je dobré, že na Slovensku vznikajú filmy, ktoré vôbec nevyzerajú ako slovenské. Skôr by som tipol, že za FREM stojí nejaký škandinávsky enviromentalista túžiaci po umeleckom vyjadrení. Snímka napriek tomu, že jej zábery by mali pôsobiť monotónne a nemá klasickú dramaturgiu, mi veľmi rýchlo ubehla. Filozofovať nad tým, o čom to bolo, možno zmysel má, ale ten by vám zase tvorkyňa mohla pri diskusii vyvrátiť a povedať, že ten a ten záber bol myslený tak a tak. Ono ísť aj v experimentálnom umení trochu smerom k divákovi nemusí automaticky znamenať ústup od autorstva a splošťovanie umeleckého vyjadrenia. FREM je tak pre mňa predovšetkým vizuálnym zážitkom. (13.03.2023)

Vskutku unikátny dokumentárny počin, ktorý bude vyhovovať skôr umeleckejším dušiam. Musím oceniť skvelú kamerovú robotu a úchvatné prírodné zábery. Neriešil by som ani ten umelecký nádych, ktorému som síce neporozumel, ale šak ok. Čo mi ale extrémne vadilo, boli tie vzdychy počas celého snímku, ťažko otravná záležitosť, ktorá v mojich očiach posunula film do priemeru. 55 % (07.06.2021)

Prvních 20 - 30 minut jsem byl absolutně nadšený a stržený prací s obrazem a zvukem. Jasných 5/5. No a pak jsem nadšený a stržený být přestal. A pak to trvalo ještě třičtvrtě hodiny. Působí to fakt tak, že byla nasmlouvaná nějaká stopáž a nešlo jít pod ní, tak se prostě přidávaly a přidávaly záběry tak dlouho, dokud to nesmělo skončit. A je to opravdu hřích, protože jak říkám - tím filmem jsem byl naprosto stržený. A rád bych připomněl, že jsem si užil Vachkův Komunismus, takže 73 minut bych teoreticky zvládnou taky mohl. Teoreticky. Ale tenhle film mít 73 minut prostě neměl. (28.10.2019)

Některé "filmy" prostě nedávám. Nedokážu říct, o čem to má být (oficiální synopse mi v tom taky příliš nepomohla), nedokážu posoudit objektivní kvality či slabiny. Tohle je podle mě typ filmu, u nějž je jedno, jestli trvá pár minut, nebo několik hodin. A kdybyste náhodně přeházeli jednotlivé záběry, těžko by to někdo poznal a na celkovém "vyznění" by to jen stěží něco změnilo. Pro některé jedince jsou takováto díla vrcholem umění, pro mě bohužel jen nekonečná nuda beze smyslu. (28.01.2021)

Umělecký a divácky velmi nevlídný experimentální dokument natočený v nehostinné Antarktidě, který nevypráví žádný konkrétní příběh, ale o to více významů a interpretací si na něj zřejmě můžete nabalit. Těch zdánlivě střídmých 73 minut dá docela práci vydržet, mimo jiné i kvůli záměrně kakofonické audio stopě sestávající převážně z všelijakého šumu, ruchů a něčího dýchání. Objektivně se toho ve filmu moc nestane - úvod zajišťuje pár minut domácího videa s vypravěčským komentářem, amatérská vivisekce srnky a trocha abstrakce, zbylých 65 minut tvoří dlouhé bezeslovné záběry antarktické přírody pořízené z letícího dronu, natáčejícího se do různých směrů. Tu a tam je nějaké zvíře a v druhé polovině se vyskytuje i osamocený vědec, přičemž některé obrazy vizuálně působí až uhrančivě a hypnoticky, ale většina je akorát zbytečně dlouhá. Do jednoho záběru je digitálně vloženo stádo dinosaurů a na konci dojde i na černou díru vedoucí do vesmíru (možná jde o metaforické připomínky minulosti a budoucnosti, možná ne). Podle tvůrců film reflektuje krizi lidské identity a vlnu posthumanistického uvažování způsobenou rozvojem technologií a umělé inteligence a také klimatickou změnou. Jsem za tuto informaci vděčný, protože sám bych to z něj nikdy nevyčetl. (15.11.2020)