Agnes Joy

Zřejmě poprvé jsem se potkala s islandskou kinematografií a musím říct, že dobrý. Fajn herecké výkony, to ano. Příběh měl pro ženu jistou hloubku. Ale forma mi úplně nesedla, přišlo mi to maličko rozvláčné a málo dramatické. Což vlastně ani nemusí být na škodu, jen jsem se zřejmě netrefila do dne, kdy bych měla poetickou náladu. (30.04.2023)

Překvapivě svěží vánek z Islandu. Příběh jedné rodiny, bez nějakých velkých haló efektů. Krajina dává snímku všechno co může a herecky je to hrozně moc fajn. Jediný menší zvrat je prostě soused, který natrhne slupku jedné rodiny, která prostě má absolutně zbytečné problémy. Jo, nuda jako prase v jedný prdeli a dcera si prostě dělá co chce, ale to je tak skoro v každé rodině, když tomu chcete dát řád či tomu velet. Manželství na bodu mrazu s neustálým stereotypem. To všechno zde je a mně se to prostě líbí, jakoby to byl Váš soused nebo by se to mělo týkat přímo Vás. Autenticita paráda.85% (07.06.2023)

Něco tak blbýho a nesympatickýho v hlavní roli se jen tak nevidí (15.07.2023)

Islandská kinematografie je zajímavá, pročež jsem tomuto filmu nepomněl věnovat svoji pozornost. Děj začíná scénou, jak mladá Islanďanka blije. Seveřané, jak známo, chlastají docela fest a trénovat je třeba od mládí. Holka ještě navíc nacvičovala s lékořicovým likérem a tahle sladká lepidla jsou nejhorší. Jak po těch dovede být člověku špatně! Film ukazuje řadu aspektů života na Islandu a docela se mi zamlouval. To se to Islanďanům točí, když stačí, aby občas švenkli kamerou po tamějších exteriérech a člověku hned jihne srdce. Mám k Islandu vřelý vztah a občas se mi o něm i zdá. - - - Sen o islandských magicích (v noci z 16. na 17. května 2013) - - -     Vstupuji do budovy, je to nějaká ambasáda nebo kulturní středisko, kde mám s někým schůzku. Na vrátnici uvedu své jméno, vrátný mě nasměruje a věnuje mi dosti zvláštní pohled. Jdu podle jeho pokynů a na chodbě se zastavím, abych odpočítal ty správné dveře. Jedny z dveří se však otevřou a vystoupí z nich asi třicetiletá žena. Je vysoká, štíhlá, pohledná a má na sobě elegantní kostým. Zvláštností jejího zjevu je kovová čelenka vytvarovaná do podivně propleteného ornamentu.      „Jmenuji se Asgard Morgenskjöldová, jsem z Islandu a potřebuji si s vámi o něčem promluvit. Prosím, následujte mě,“ řekne žena plynnou češtinou a pak mě zavede do kanceláře, kde čekají další dva Islanďané, jeden muž a jedna žena. Muž má dlouhé, světlé, lehce nazrzlé vlasy a vousy. Oblečený je po pohanském způsobu a vypadá tak trochu jako bůh Thor.      V úvodu rozhovoru je připomenut bankrot islandské ekonomiky a následné nereflektování Islandu na placení státního dluhu. Islanďané říkají, že Česká republika je v tuto chvíli vhodným kandidátem na podobný pozitivní vývoj, jenže by tomu bylo třeba magicky pomoci. Jelikož mé knihy jsou na Islandu hojně čteny, usoudili islandští neopohané, že bych se s ohledem na své levicové názory byl ochoten zúčastnit příslušného magického obřadu, který by byl proveden v Praze. Proto ostatně také přijeli. Celkem bez váhání souhlasím.      Probíhá obřad. Jeho vyvrcholením je kruhové obcházení onoho místa na tzv. Kulatém náměstí v Dejvicích, kde kdysi stávala socha V. I. Lenina. Jenže se obchází dlouho a hodně rychlým tempem, takže mě z toho začnou bolet nohy. Nakonec prohlásím, že už toho mám dost a že tady nebudu obíhat jak kosmonaut Remek. Tím je obřad ukončen. Asgard ke mně přistoupí a s rozzářenýma očima říká, že jsem to přeťal v pravý čas. Dokonáno jest. K provedení obřadu totiž bylo zapotřebí účasti aspoň jednoho českého občana, který se dokáže ve správnou chvíli patřičně nasrat. (06.03.2023)