Agnes Joy

Islandská kinematografie je zajímavá, pročež jsem tomuto filmu nepomněl věnovat svoji pozornost. Děj začíná scénou, jak mladá Islanďanka blije. Seveřané, jak známo, chlastají docela fest a trénovat je třeba od mládí. Holka ještě navíc nacvičovala s lékořicovým likérem a tahle sladká lepidla jsou nejhorší. Jak po těch dovede být člověku špatně! Film ukazuje řadu aspektů života na Islandu a docela se mi zamlouval. To se to Islanďanům točí, když stačí, aby občas švenkli kamerou po tamějších exteriérech a člověku hned jihne srdce. Mám k Islandu vřelý vztah a občas se mi o něm i zdá. - - - Sen o islandských magicích (v noci z 16. na 17. května 2013) - - -     Vstupuji do budovy, je to nějaká ambasáda nebo kulturní středisko, kde mám s někým schůzku. Na vrátnici uvedu své jméno, vrátný mě nasměruje a věnuje mi dosti zvláštní pohled. Jdu podle jeho pokynů a na chodbě se zastavím, abych odpočítal ty správné dveře. Jedny z dveří se však otevřou a vystoupí z nich asi třicetiletá žena. Je vysoká, štíhlá, pohledná a má na sobě elegantní kostým. Zvláštností jejího zjevu je kovová čelenka vytvarovaná do podivně propleteného ornamentu.      „Jmenuji se Asgard Morgenskjöldová, jsem z Islandu a potřebuji si s vámi o něčem promluvit. Prosím, následujte mě,“ řekne žena plynnou češtinou a pak mě zavede do kanceláře, kde čekají další dva Islanďané, jeden muž a jedna žena. Muž má dlouhé, světlé, lehce nazrzlé vlasy a vousy. Oblečený je po pohanském způsobu a vypadá tak trochu jako bůh Thor.      V úvodu rozhovoru je připomenut bankrot islandské ekonomiky a následné nereflektování Islandu na placení státního dluhu. Islanďané říkají, že Česká republika je v tuto chvíli vhodným kandidátem na podobný pozitivní vývoj, jenže by tomu bylo třeba magicky pomoci. Jelikož mé knihy jsou na Islandu hojně čteny, usoudili islandští neopohané, že bych se s ohledem na své levicové názory byl ochoten zúčastnit příslušného magického obřadu, který by byl proveden v Praze. Proto ostatně také přijeli. Celkem bez váhání souhlasím.      Probíhá obřad. Jeho vyvrcholením je kruhové obcházení onoho místa na tzv. Kulatém náměstí v Dejvicích, kde kdysi stávala socha V. I. Lenina. Jenže se obchází dlouho a hodně rychlým tempem, takže mě z toho začnou bolet nohy. Nakonec prohlásím, že už toho mám dost a že tady nebudu obíhat jak kosmonaut Remek. Tím je obřad ukončen. Asgard ke mně přistoupí a s rozzářenýma očima říká, že jsem to přeťal v pravý čas. Dokonáno jest. K provedení obřadu totiž bylo zapotřebí účasti aspoň jednoho českého občana, který se dokáže ve správnou chvíli patřičně nasrat. (06.03.2023)

Něco tak blbýho a nesympatickýho v hlavní roli se jen tak nevidí (15.07.2023)

Zřejmě poprvé jsem se potkala s islandskou kinematografií a musím říct, že dobrý. Fajn herecké výkony, to ano. Příběh měl pro ženu jistou hloubku. Ale forma mi úplně nesedla, přišlo mi to maličko rozvláčné a málo dramatické. Což vlastně ani nemusí být na škodu, jen jsem se zřejmě netrefila do dne, kdy bych měla poetickou náladu. (30.04.2023)

Překvapivě svěží vánek z Islandu. Příběh jedné rodiny, bez nějakých velkých haló efektů. Krajina dává snímku všechno co může a herecky je to hrozně moc fajn. Jediný menší zvrat je prostě soused, který natrhne slupku jedné rodiny, která prostě má absolutně zbytečné problémy. Jo, nuda jako prase v jedný prdeli a dcera si prostě dělá co chce, ale to je tak skoro v každé rodině, když tomu chcete dát řád či tomu velet. Manželství na bodu mrazu s neustálým stereotypem. To všechno zde je a mně se to prostě líbí, jakoby to byl Váš soused nebo by se to mělo týkat přímo Vás. Autenticita paráda.85% (07.06.2023)