Vojna a mier: Nataša Rostovová

Opět filmařsky úchvatné. Není mnoho případů, kdy se tak nadaný filmař dostal k tak neomezeným prostředkům. Druhý díl Vojny a míru se obešel zcela bez bitev a exteriérů, možná tím spíš se ale Bondarčuk potvrdil jako velkolepý režisér. Plný počet opět uniká jen proto, že tuším, že jde zajít ještě dál... (12.02.2013)

Dlouho jsem váhal s hodnocením, byv ne úplně dokonale spokojen. Druhá kniha se soustředí zejména na vnitřní svět dospívající Nataši, a tato látka je značně těžší, než předvedení výpravných scén. V těch si je Bondarčuk neuvěřitelně jistý, ani zde není co vytknout -- nemyslím třeba výpravě a choreografii plesu, ale tomu, jak je na něm předvedena Nataša (a Andrej a Pierre). Mírnou výhradu mám zkrátka k tomu, že režisér velmi často využívá subjektivní kameru, očima některého z vystupujících. Krásně funguje těkání pohledu lapeného vlka po lovcích, zajímavé je zkreslování optiky slzami, světlem svíček... no jenže pak toho začne být až moc, jakoby se Bondarčuk těmito možnostmi opájel (třeba rytmické probleskování kolem opery). Odpustím-li, je zde druhý problém, že totiž není v tomto vyprávěcím prostředku důsledný, a dost často jej ruší vnitřní monology nebo vypravěč. Myslím si, že narozdíl od I. by II. jen slabě fungovala sama o sobě, bez znalosti knihy. Děj je zkratkovitější a jaksi roztrhanější, tyto berličky ale na můj vkus trochu moc trčí. Takže s rozpaky -- nadržuji -- velmi těsně za 5. (03.11.2012)

Jak byla první část vojna, tak druhá je mír. Úvodní scéna plesu je dokonalá. Výraz Nataši popsaný jako "připravena smát se nebo plakat", když touží tančit a žádný z mužů v sále pro ni nejde. Konverzací znuděný kníže Andrej, kterého Pierre požádá, aby šel tančit s Natašou a tanec samotný. Pokud by pro mě přišel kníže Andrej, budu klidně u zdi stát čtyři hodiny jak přikovaná. Úžasná scéna dvou zamilovaných, parelelně probíhajících monologů a odjezd knížete Andreje. Oproti knize jsme ve filmu ochuzeni o vstup hraběte Bezuchova k zednářům a jeho členství je jen náznakem zmíněno, škoda, ta scéna je vtipná. Zato máme hezky ztvárněné setkání Nataši a starého knížete Bolkonského. Jeho posměšný taneček v županu, kterým předstírá omluvnou poklonu, je hoden strašidla z cimbuří středověkého hradu. Následuje scéna v opeře, kde bohužel není popsán Natašin dojem z opery, kdy nebyla po setkání s otcem svého drahého schopna vnímat hudbu a jen sleduje scénu, kde se míhají operní pěvkyně, které jsou tradičně rostlé, takže vidí tlustou dívku, která hodně zpívá ... i když o tuhle dávku humoru jsme ochuzení, její seznámení s Anatolijem Kuraginem má své kouzlo. Nedůvodné intriky krásné Helén a svůdnické plány jejího bratra překazí Soňa a hlavně hrabě Bezuchov. Dej Bůh každé puberťačce takového přítele. A závěrečný rozhovor Nataši a Pierra je neskutečně dojemný. Kromě linie Natašiných lásek má tenhle díl i krásnou scénu lovu, kde se střídají pohledy lovců a kořisti. Člověk má chvílemi pocit, že je vlk. (09.10.2010)

Dejovo sa mi to zdalo ešte slabšie ako jednotka, príbeh sa vlastne točí hlavne okolo Nataši Rostovej a nič okolo sa výraznejšie nerozvíja, všetko ostatné ako keby zastalo, pričom pozornosť sa venuje len mini romantickej odbočke ohľadom sľubu zásnub, citovému ochladnutiu, pocitovej nevere a zrušeniu zásnub. Kostýmy, réžia a výprava boli však podobne ako v jednotke veľkolepé a dych vyrážajúce. Z môjho pohľadu určite nadčasové, nič podobne dokonalé som vo filmoch z tohto obdobia nevidel. Bondarčuk skrátka v tomto smere všetkých strčil do vrecka, filmarina bez chybičky. Preto aj keď dej možno moc nezaujme, milovník filmu si snímok aj tak užije. 75/100 (23.03.2015)

Velkofilm, který je opravdovým pohlazením po duši. Je bohatý nejen svou rozsáhnou výpravou, má rozvětvený děj, je poctivý i v detalilech. Kamera je nápaditá jak v celku, tak i v komorních scénách. Uchvacující a odzbrojující je i naivka Nataša. scénář: Sergej Bondarčuk, Vasilij Solovjev, kamera: Anatolij Petrickij (22.03.2015)