Bojovali za vlasť

Film, který se vymyká a liší od všech ostatních, které v tomto období a možná i v dlouhé historii sovětské kinematografie vznikly. Není vůbec poznamenaný v té době tolik typickou propagandou, jedná se o pouze o příběh sovětského vojáka, který roku 1942 ustupuje před německým blitzkriegem. Divák tak nevidí Sověty jako geroje, ale jako skutečné lidi plné strachu v demoralizující době, která na ně doléhá ze všech stran. Bitevní scény jsou o třídu výše jak u jiných filmů, je zde také až neuvěřitelně dost dialogů o životě, což jsem taky nikde neviděl. Ano, někdy těch dialogů je až moc, že to může sklouznout k nudě, ale vždy se to nějak vykompenzuje. Proto se jedná o film, který jakoby nepůsobil vůbec rusky. A proto také stojí za vidění. (10.08.2015)

Bojovali za vlast je válečný velkofilm, který se co do působivosti a epičnosti směle vyrovná všem těm nákladným blockbusterům západní produkce, ale na rozdíl od nich není tak přehnaně patetický a vlastenecký a disponuje dobře vykreslenými charaktery. Bojové scény, kterých je ve filmu mnoho, byly nepochybně nákladné, neboť se v nich vyskytuje velké množství vojenské techniky a explozí, avšak především první bitva odehrávající se na pláni se mi zdála být natočená poněkud unyle – prakticky se celá skládala ze střídajících se záběrů na střílející sovětské vojáky zabírané v polodetailu a vybuchující německé tanky, přičemž v tom obrovském množství vystřílených patron nebyl snad ani v jednom záběru ukázán voják zasažený kulkou. (09.01.2011)

Mnohokrát reálnejšie než kolorizované zábery z druhej svetovej. Vizuálne úchvatné, až som nechápal, že toto je rok 1975 a produkcia Sovietskeho zväzu. Strašná vojna a milióny mŕtvych. Väčšinou bezmenných, nikto si na nich už nikdy nespomenie. Tento film dáva šancu aj týmto bezmenným hrdinom, hoci si nerobím ilúzie ani o Červenej armáde a už vôbec nie o Stalinovi, ktorý bol priamo zodpovedný za ten obrovský počet obetí priamo na fronte. Niektorí označia film za propagandu, ja v tom vidím vojnový realizmus. (25.11.2022)

V starověku byl takový významný velitel pluku, Alexandr... ehm... zatracená paměť. Suvorov? Žádný Suvorov, ten .. Makedonckov. -//- A jaké byl národnosti? On? No.. měl nějakou vlastní národnost, po ptákách. Nevěřil jsem vlastním očím a uším, ale ve filmu Sergeje Bondarčuka byl tentokrát i náznak humoru, což v tom umírání ruských gerojů byla velice příjemná změna. Na tehdejší dobu skutečně velkolepé bitvy, o výbuchy nebylo nouze, jen toho filosofování by mohlo být míň.. paradoxně nejmíň zajímavou postavou byl Ivan Zvyagintsev samotného Bondarčuka, jehož sténání na úvodu druhé části filmu a chvíli na to v lazaretu bylo úmorný. Naštěstí film podrželi ostatní herci, především pak staršina Poprischenko (Ivan Latikov) a kníratý důstojník se Streltsovem (dokud žili). (09.05.2016)

Nedostatečně vyzbrojená Rudá armáda ustupuje v roce 1943 před německými tanky k Donu. Hladoví vojáci fyzicky i duševně strádají, jsou decimováni při zoufalých obranných bojích. Civilisté z vesnic jim navíc spílají do zrádců vlasti, kteří zemi neubránili a nechávají je napospas fašistům... Nezapomenutelná je válečná scéna s větrným mlýnem planoucím v ohni v pozadí bitvy. Výtečný výkon podal Vasilij Šukšin - představitel hlavní role vojína Lopachina - bohužel zemřel před natáčením poslední epizody (ve 45 letech, patrně na infarkt z přepracování), takže film byl dotáčen s jeho dabérem. Špičková předloha od nositele Nobelovy ceny Šolochova, nejlepší sovětští herci, cenami včetně Oscara ověnčený Bondarčuk a bolestné ruské téma nekonečného ústupu před Němci, minimum ideologie a maximum duše, to je jeden z nejlepších sovětských válečných filmů. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=qMw629pnIL4 (16.05.2011)