Kdyby tisíc klarinetů

Přes podivné střihy a leckteré zvláštní písně si s chutí přiznám, že tato hudební kompilace s velice půvabnou zápletkou má něco do sebe, zvlášť když přihlédneme nejen k Gotttovi ale samozřejmě i k pravému Bohu Matuškovi, s nímž každá sekunda stojí za to. Tak abyste to veděla, je to skvělé dílo, jen škoda recyklované Terezy, na závěr nás - mílovníky věcí pro pamětníky mohl ohromit nějakým dalším skvělým kouskem. (23.10.2019)

Je zvláštní, že k nikomu z komentujících nedorazila Suchého poctivá slova o tom, že i Semafor, pokud měl přežít a jezdit na zahraniční zájezdy, musel čas od času udělat režimu úlitbu. Právě ona jsou ale klíčem k pochopení toho, proč se v tomto případě určitě nenarodil muzikál s pomyslným velkým M a film je vysvětlitelný jako řada kultivovaných kabaretních skečů (většina tvorby Semaforu má ovšem právě tento ráz). Obnovení práv smyslovosti a radosti ze života, jak lze počátek šedesátých let nejlépe charakterizovat, by ostatně ani víc nesneslo. Třicátá léta se nekonala, tíživost prvních poválečných ohlasů i přídělové ekonomiky pominula a mnoho lidí, kteří se v padesátých letech z nejrůznějších důvodů dostaly na index, se začalo vracet a smělo znovu tvořit (jen o vlas se do republiky mohla k tvorbě dostat např. i Adina Mandlová, mám-li věřit spolehlivosti zpráv, které rozhodně nejsou z první ruky). Ducha má film i tak dost, "držkovou", kterou dostává vyčpělý vojenský dril té doby, také nelze podcenit a pacifistický motiv, ztělesněný útlým hereckým mužstvím Jiřího Menzela, rovněž není bez půvabu. Jakoby mimochodem v pověstném druhém nebo třetím plánu film zachycuje první příznaky znovu se rodícího českého show businessu (obchodu podívanou v doslovném českém překladu). Připočteme-li k tomu skvělý orchestr, špičkové zpěváky nejen té doby (mihne se tu i Rudolf Cortés), vynikající herce, nevidíme důvod, proč by se Tereze Jany Brejchové ta úžasná show z kasáren neměla vydařit. Vždyť ... sestra do něj kopla a míč udělal hopla ... a náhle zmizel. Poslední záběr filmu snad, ale jiskřivá hravost a muzikálnost KLARINETŮ nikoliv. Přesto, že pro některé z nás, ty nejmladší (nikoliv jejich vinou) by film potřeboval odborné uvedení s dost obsáhlou historickou pasáží. Ale tak už to chodí. Když se na to lidské dopuštění dívám dnes, nemohu se ubránit dojetí při pohledu na tu velkou generaci a její dospělé skotačení. (05.11.2007)

Skvělá prezentace špičky naší popkultury. Všichni zpěváci zde vystupující jsou dávno legendami. Takhle silnou sestavu už se nepodařilo nikdy zopakovat. Je tu několik opravdu fenomenálních výstupů, které by v dnešní době zvládl z našich sólistů asi málokdo. Nemohu nejmenovat duet JE NEBEZPEČNÉ DOTÝKAT SE HVĚZD. Samotný příběh nic úžasného. Choreografie, ve své době pěkná, je v dobách dnešního taneční drilu podprůměr. Menzel před kamerou klasicky tragickej. Z celého filmu ale čiší velké nadšení všech zúčastněných, kteří si byli vědomi toho, že dělají něco výjimečného, něco co tu do té doby nikdy nebylo. Netřeba říkat, že soudruhům to ani trochu nevonělo a přáli si, aby film propadl, k čemuž šířili i nepodložené pomluvy. Diváci se zachovali přesně, jak soudruzi nechtěli, a není se co divit. I my se tak můžeme těšit z tohoto kulturního a dnes již archivního klenotu české populární hudby. 74% (19.10.2011)

"Tohle má být jako vtipné?" znělo mnohokrát z úst mých spolužáků při sledování staré české muzikálové komediální klasiky. Reakce naší generace na tento film nemohou být asi obecně výrazně pozitivní, a bohužel je to i při pohledu na dnešní společnost v zásadě pochopitelné. Osobně jsem při sledování nevyprskával smíchy, ale komediální scény mě často i přes značný generační rozdíl pobavili. Je to film plný českých populárních herců a zpěváků, jehož základním pilířem jsou známé písničky od autorské dvojice Šlitr a Suchý. Celá zápletka filmu v zásadě spočívá v ohromném problému, před který je postavena armáda. Veškeré zbraně se začnou měnit na hudební nástroje. To považuji za docela důvtipně vyobrazenou myšlenku - "Make music, not war!" Film mě zaujal zejména jeho hudební provázaností. Trend šedesátých let v podobě bigbandových aranží má něco do sebe. Originální mi přišel i sám námět a myšlenka filmu i přesto, že díky velmi častým hudebním výstupům byla nabourána souvislost samotného děje a ten tak přestává držet pohromadě. (29.03.2009)

Lepší než Starci na chmelu a o chlup slabší než Noc na Karlštejně. Film s naší pěveckou i hereckou elitou, u něhož oceňuji hlavně jeho protiválečné vyznění (pro Suchého se Šlitrem ostatně typické), nestárnoucí písně a celou tu hezkou náladu, kterou při něm okamžitě mám. No a co, že to vlastně nemá skoro žádný scénář. (09.11.2009)