Mělas to vědět

Příběh sám o sobě působí poněkud fádním dojmem a nemyslím si, že jsem byl sám, kdo měl při sledování pocit, že už něco podobného viděl. Susanne Bier se sice snaží diváka občas zmást a zavést do slepé uličky, nicméně alespoň v mém případě se jí to příliš nedařilo. Pokud bych měl něco vypíchnout, byl by to soudní proces, který dostal prostor v posledních dvou dílech. Ten mě hodně bavil a líbil se mi i lehce překombinovaný zvrat, za který tleskám. Nicméně jinak seriál stojí primárně na hercích a v tomto případě měli tvůrci víc než jen šťastnou ruku. Pro většinu je možná lákadlem Kidmanka a ani já proti ní nic nenamítám, byť mi její postava přišla občas trochu blbá. Každopádně za hlavní hvězdy tu jsou Hugh Grant, který v Gentlemanech restartoval svou kariéru a tady jen potvrdil, že fakt umí a pak je tu samozřejmě dokonalý Donald Sutherland, ze kterého jde respekt a když říká, že je staromódní zm*d, tak mu to fakt věříte. Zapomínat by se nemělo ani na právničku v podání Nomy Dumezweni a mě osobně mrzí malé zapojení Lily Rabe. Není to sice taková pecka, jak prezentují některá média, ale za vidění to rozhodně stojí. 75% (18.12.2020)

Chce se to lacino svézt na slávě i twistech první (té kvalitní) série Sedmilhářek, ale nestačí tomu dech v žádném ohledu. Oploštěnější a hlavně drhnoucí scénář i obsazení, rozpadlost a návodná polopatičnost děje, ani přerývaná atmosféra to neudrží pohromadě. *** Navíc tedy, když už tam bylo tak důležité to téma otcovství, dost jsem si všech šest dílů lámala hlavu s tím, jak můžou mít zrovna Nicol Kidman s Hughem Grantem (ze stejně moodrookých postav rodičů) za potomka hnědookého kudrnáče s rysy, s nimiž jako by vypadl z Alvesovic rodiny, ale protože to nakonec vůbec žádnou roli v ději nehrálo, připadá mi, že jediný z tvůrců, kdo tu pobral trochu vtipu, byl někdo z castingu. Aspoň že tak, protože jinak by si to moji zvědavost ničím neudrželo. *** Všem, koho tahle slátanina neuspokojila, doporučuju zahojit se na prvních Sedmilhářkách jako jednoznačném nedosažitelném předobrazu. A co se týče zpracování tématu empatie a vztahu k "blízkým" osobám, není lepšího seriálu než Breaking Bad, alespoň dokud si nepustíte Better Call Saul. *~ (27.08.2021)

// Hezky rozjetá, ne-tak-úplně procedurální a nakonec rozpačitě uzavřená detektivka s otravně dokonalou Nicole Kidman (jakkoli ji miluju, její postava mě v tomhle seriálu postupem času spíš iritovala) a dokonale nečitelným Hugh Grantem. Začátek víc než solidní, později to však ztrácí nejen tempo, ale i napětí a místy logiku. Režie nadprůměrná, děj a scénář tentokrát slabší. 7/10 (30.11.2020)

Vážne zaujímavý miniseriál, hoci na tie najvyššie méty určite nemá. No dokázal celý čas držať v napätí a úspešne miasť ohľadom hlavného vinníka. Moje podozrenie neustále oscilovalo od jedného podozrivého k druhému, hoci niekde v podvedomí vo mne driemala neradostná pravda. Slušný nadpriemer. 80/100 (08.01.2021)

„A držte se sakra za ty ruce!“ Kdo ze světa vyprovodil tu atraktivní nánu s pevným poprsím? Nebo snad nepohodlnou milenku? Oscarová zrzka (a skvěle hrající) Nicole Kidman má zase smůlu. Terapeutka z horního Manhattanu musí znovu čelit „útokům“ svého protějšku. Kidman se (už poněkolikáté) ukazuje jako vzdělaná, úspěšná a bohatá žena, kterou její okolí respektuje, ovšem zase musí bojovat s řetězcem nepříjemných událostí. S manželem, uznávaným dětským onkologem Jonathanem, tímhle prominentním světem soukromě pohrdají a vtipkují o něm, zároveň k němu ovšem neoddělitelně patří. Což se nedá říct o hispánské umělkyni, která nedobrovolně zmizí ze scény. Úřadovalo sochařské kladívko. Dosavadní ideální rodinný život se začíná sypat a praskat jak mýdlové bubliny. A za mě z toho nakonec zůstaly jen lehce stereotypní postavy v klasickém formátu honu za odpovědí na otázku, kdo tu zrůdnost spáchal. Dánský klenot Susanne Bier umí vtáhnout do děje, ovšem velmi brzy jsem měl naneštěstí z některých scén pocit, že mohly trvat déle, měly mít jiný náboj, jinou gradaci. Jiné jsou navíc. Asi jsem se namlsal moc a poslední dva díly čekal jiné. Vadily mi i hrdinčiny nejasné a dost protichůdné motivace. A jelikož za tím vším stojí ostřílený David E. Kelley (mimo jiné Ally McBeal či Nemocnice Chicago Hope), vše vyvrcholí v soudní síni, jak to má bývalý právník nejraději. Nikdy jsem právě moc nepobíral americký systém posuzování viny a neviny dvanácti laiky namísto „odborníků“, zároveň riziko jejich manipulovatelnosti argumenty charismatických advokátů i limity s ohledem na odbornost samotného pozadí případu. Postupně nemáme kde brát, dějová vystýlka se holt objevuje v plné nahotě. Herecky je to každopádně moc povedené (nesmím zapomenout na démonického Donalda Sutherlanda), takový Hugh Grant se vymyká svému klasickému repertoáru, v šedesáti mu to náramně sekne a dokonale prodává svůj britský šarm. Dosud skrytý rozměr zločinu nečekejte. Nějaká snaha (snad) o hlubokou socioekonomickou analýzu je rovněž lichá. PS: Narcis by přeci neskočil. (10.12.2020)