Normální lidi

Protože podobná témata příliš nevyhledávám, zůstanou Marianne s Connellem takovou výjimkou potvrzující pravidlo. Nakonec je pravda, že jsem Normálním lidem dal šanci především kvůli kameře a ta je obzvlášť ve spojení s hudbou výborná. Exteriérové záběry krajiny, či procházky městem, mají tu pravou britsky pošmurnou atmosféru, která jakoby nevyprchala ani z interiérových čistě dramatických scén. Jenže toho dramatu postupně ubývá, což je vidět třeba na postavě hlavního hrdiny. "Svým způsobem" je jeho chování v prvních epizodách pochopitelné, jenže když se to do nekonečna opakuje? Když v těch následujících stále zraňuje nejen sebe, ale i Marianne a mnoho dalších kolem něj. Potom příběh o svoji zajímavost rychle přichází a zůstává pouze ta kamera. Navíc Paul Mescal působí jak kdyby byl v nekonečné depresi, což je ale vzhledem k výše zmíněnému zřejmě ta pravá poloha jeho postavy. Vnitřní boj je na něm znát... takové to "řekni to" a zase nic. To Daisy Edgar-Jones má těch citových poloh a povahových změn podstatně více, její pojetí Marianne je dokonalé. Jenže ten příběh prostě vyšumí, čemuž nahrává i rychlý závěr. 65% (29.01.2021)

Seriál, který se zařadil do mého binge watching seznamu. Dvanáct dílů po půl hodině dělá krásných 6 hodin sledování, sledování plných emocí. Emoce jako zoufalost, vztek a naděje vám při sledování tohoto díla nebudou cizí a pokud jste fanoušek dramatických milostných příběhů, tak jste právě našli svatý grál. Seriál je naprosto obyčejný, zápletka není vlastně ani nějak originální nebo složitá, a i přes to všechno je energie seriálu neuvěřitelná a každou minutu drží diváka v napětí, protože nikdy nevíte, co přijde dál. Třešničkou na dortu pro mě byl pohled na představitele Conella, kterého hraje mladý a dle mého velmi perspektivní Paul Mescal. (18.01.2021)

Pohled na mladé hledající se lidi, kteří jsou si vzájemně opravdu vším, překonává neoliberální mlžna i postmoderní křeče. Možné je vždycky všechno, zvlášť když příběh i scénář jsou dobře napsány, režijně ztvárněny a v protagonistech skvěle ztvárněny. Vyvolává to vzpomínky na druhou světovou válku, pracovní nasazení i nedobrovolné vojenské působení, vzájemná nedobrovolná partnerská i manželská vzdálení, provázená podobnou pohlavní uvolněností i svazky, které vydržely a překonaly. Je dobré si říci, že je to možné i dnes i v mladých subgeneracích. Osvědčené, byť bolestné, nemusí být a často také není špatné. (14.06.2023)

Další teenage drama, později spíš NA drama se skvělým zpracováním, ale motivem, který se hodně opakuje a není moc originální. I když jsem Connelovi a Marianne držela od začátku palce, dost mi určité věci seriál znechutily a tak jsem zbytek už jen prolítala v rychlosti. Irská produkce je určitě méně klišoidní a tak to celé vyznívá lépe, ale já jim na tento trik neskočila. Klišé převzaté z méně kvalitní knihy jako např. naprosto dokonalý sex v 18ti letech (tak určitě) v kontrastu s chováním hlavního hrdiny na střední - je smutné, že i dnes se potřebují náctiletí přetvařovat, aby zapadli do určitě skupiny nebo typické nedorozumnění, kdy je otázkou několika hodin či dokonce minut si to vyříkat. Vím, že hážu flintu do žita moc brzo, že později jde seriál možná hlouběji a je psychologištější, ale obávám se, že na to nemám. Reálné hodnocení bych viděla tak na 3 a půl hvězdy. (09.05.2023)

Normálne o nenormálnych ľuďoch...lenže otázka znie, čo je normálne a čo nie....trieda, gender, TOXICKÉ VZŤAHY....strhujúce v pocitoch, v uvedomení si, aký som lucky, že nič podobné neriešim...a že si síce z detstva nesiem traumy, ale menšie a znesitelnejšie...silný seriál a konečne, Íri chválim, odvážny v zobrazení intimity. Skvelí herci, Daisy a Paul, fantastickí. A Sarah Greene, wow. (06.11.2020)