Od súmraku do úsvitu

Po nějakém čase opět něco solidně zábavného. Magor Tarantino splodil scénář krvavé černočerné hororové komedie, která se s nikým a s ničím nesere - ani s diváky. Tradičně Tarantinovská první polovina se později zvrhne na béčkový parodistický masakr, jaký jsem už dlouho neviděl. Quentin Tarantino sice není žádný převratný herec, ale pro sebe dokáže napsat part, který mu bezvýhradně sedí. Juliette Lewis mne příliš neoslovila, Harvey Keitel taky nedostal roli, která by mu nějak extra sedla. Ovšem George Clooney byl naprosto dokonalý a Seth Gecko je parádní role, psaná jemu přímo na tělo. Máte-li rádi řádně ujetou zábavu, která se nebere ani chvilku vážně, směle do toho. 80%. (06.09.2009)

Vzato kolem a kolem, nic víc než poměrně slušná zábava to není. Žádné pořádné psycho ani gore se nekoná, jelikož je to sui generis humorista Rodriguez. O parodii nebo komedii ale taky nejde, takže co? Něco, co jste před rokem šestadevadesát nejspíš neviděli, to rozhodně. Ale pro mě teda nic extra. 60% (30.11.2006)

Milé děti, takhle sprostého Clooneyho už nikde jinde neuvidíte. Což je pravděpodobně jeden z důvodů, proč si lze Tarantinův kult běžně naladit až půl hodiny po půlnoci - pro šílenou jízdu plnou hektolitrů krve a kondomů se svěcenou vodou jsou totiž i tři televizní hvězdičky málo. Tak bacha, abyste náhodou další reprízový večer neusli, protože tohle psychologické drama, které se později zvrtne v jednu z nejbláznivějších "akčních blbin" tisíciletí, si stojí za to zopakovat. Gratulace všem ostatním, kteří to uvidí poprvé. (07.01.2014)

Jeden z těch dokonalých nesmyslů, u kterých se nedá nudit. Tarantino a Clooney jsou zajímavá dvojice a Rodriguezovy šílenosti z filmu dělají dvě hodiny jednorázové zábavy, která vás buď urazí, nebo rozesměje. Kdybych neviděl Planetu teror, dám 80%, ale teď už vím, že to jde i jednorázověji, hloupěji a nevkusněji (takže lépe). 70% (12.12.2009)

Naprostá šílenost a ujetost, která je v první hodině hodně stylová a v druhé morbidně vtipná. Quentin Tarantino a George Clooney jako bráchové gangsteři, z nichž první je jednoduše cvok a druhý neuvěřitelně charismatický unesou jednu "normální" rodinku a zamíří s ní přímo do Mexika, do baru, který má otevřeno od soumraku do úsvitu a jeho obsluha rozhodně nepatří mezi obyčejné smrtelníky... Bavila jsem se dobře, ale kdybych byla chlap, bavila bych se v určitých okamžicích asi ještě trochu víc :) V tomto žánru pořád zůstává nekorunovaným a zřejmě nepřekonatelným králem Peter Jackson se svými Braindead. (01.10.2008)