Štyri izby

Líbí se mi všechny čtyři pokoje, tenhle hotel beru jako celek. Jasně, některé jsou luxusnější, jiné míň, ale podobně řešené filmy mám prostě rád. Každá povídka má zajímavý nápad (ta poslední mi připomněla jednu od Roalda Dahla), a myslím, že být v kůži postavy Tima Rotha, a prožít si třeba jen ten první příběh, tak s tím lámu ledy na večírcích až do nejdelší smrti. (05.05.2007)

"Ségra, Tobě smrděj nohy!" "Kecáš" "To teda ne, klidně si čuchni"!                                                                                         ... si nemůžu pomoct, pokud má být terč z Turnera (byť šlo o reprodukci) vtipný, tak mám asi hodně zvrácený smysl pro humor. Pikolík i veškeré osazenstvo na odstřel. Hnus. Brrr! (06.10.2014)

První dvě povídky nestojí vůbec za nic, na tom se asi shodneme. Ale třetí povídka (Robert Rodriguez) je okouzlující a ke čtvrté mám osobní vztah - vychází ze skvostné povídky mého oblíbeného Roalda Dahla (je ve výboru 'Líbej mě, líbej', kdybyste po ní pátrali) a jejího televizního zpracování z cyklu 'Příběhy Alfreda Hitchcocka' (tedy z té verze z padesátých let), kterou jsem bohužel neviděl. Ale tu Tarantinovu verzi mám taky rád. Ale jestli je na tomto filmu něco opravdu nepřekonatelně odporného, tak neskutečně přehrávající Tim Roth v hlavní roli poslíčka. Třikrát fuj. (20.02.2003)

1. Chybějící ingredience 55% ** // 2. Nesprávný člověk 65% *** // 3. Malí neposlechové 75% *** // 4. Muž z Hollywoodu 90% ***** //. Rozrůstající se smíšená "káva" prvních dvou pokojů s posledními pokoji je jako masáž nohou (první dva příběhy) a lízání ženské svatyně (poslední dva příběhy), chci říct "velký" rozdíly epizod, kdy dva režiséři nepochopili ani Rodriguéze ani Tarantina. Vyšší hodnocení dávám především za poslední "dvě" epizody. Muž z Hollywoodu, ale kraluje nejvíce. (03.10.2011)

Je to sice ohraná písnička, ale protože jsem zjistil, že je docela pravdivá, tak ji ve stručnosti zopakuji - první epizodka připomíná obsahem průměrný studentský film, druhá se nemotorně snaží vygradovat situaci rádoby cool dialogy a nemá co říci, třetí hodně baví herectvím Banderase a velmi zábavným vypointováním až k závěrečné hlášce a čtvrtá je nadprůměrnou scénou z libovolného Tarantinova celovečeráku, zakončená jedním z nejvtipnějších momentů celé jeho tvorby. Něco jako trochu rutinní prohlídka hotelu, kde každé další patro představuje vyšší stupínek režijního nadání - a v součtu to stačí akorát na 3*. (29.11.2017)