Štyri izby

V každém ze čtyř pokojů najde divák pro sebe něco. Osobně se mi líbilo ve všech a pikolík Ted jako společný jmenovatel celé té show k tomu, je prostě malá filmová radost. Radost, kterou by si neměl jen tak nikdo nechat ujít. Jsou totiž v životě chvíle, kdy je nejlepší na všechno se vykvajznout a pustit si dobrý film. O tom, že tím filmem budou Čtyři pokoje, není pochyb. (06.01.2012)

5 / 10 Takže to zoberieme pekne poporiadku: prvá poviedka je jedna z tých, na ktorú sa veľmi dobre pozerá, za čo môže najmä sexy Valeria Golino (škoda, že aj ona nehrá hore bez), ale keď príde, resp. nepríde, záverečná pointa, človek sa len sklamane zahľadí do zeme. Čo už, film ešte len začína, povedal som si. Ale čo to?! Druhá časť je len nudnou a trápnou snahou urobiť z ničoho aspoň niečo a človek začína pochybovať o tom, či mu tento zlepenec vôbec stojí za obetovaný čas. Našťastie, pomocná Rodrigezova ruka prichádza práve včas a s prehľadom a šarmom vás prebudí z letargie - The Misbehavers je dokonalý príklad toho, ako má vyzerá krátka filmová poviedka. Divák je bez zdržovania vhodený rovno doprostred diania (mimochodom veľmi vtipného diania) a až do samotného konca nedostane ani jednu príležitosť vydýchnuť si. Super! No a potom tu máme hlavného ťahúňa celého snímku, samotného veľkého Tarantina ako Muža z Hollywoodu - jeho príspevok síce nemá také zdrvujúce tempo ako Rodrigezova raketová smršť, ale má excelentné herecké kreácie, extrémne dlhé kamerové zábery a vynikajúce dialógy, ktoré vás len utvrdia v tom, že aj napriek sláve a peniazom je Quentin ešte stále 'ten pošuk z videopožičovne' na akého sme zvyknutý. Resumé: prvá poviedka je slabý priemer, druhá silný podpriemer a obe posledné sú vynikajúce. Je len na vás, či do tohto hotela vkročíte - ja osobne by som to riskol. (05.01.2006)

Kvalitativně nevyrovnaný i dějově poměrně nesourodý, nejspíš méně ambiciózní projekt, v němž zkušenější režiséři a hlavně talentovanější pisatelé doplácejí na ty slabší. Film má značně vzestupnou tendenci, první příběh je skutečně příšerný a dutý. Druhý se již honosí aspoň trochu zajímavější zápletkou a vymezuje prostor pro Rothovo záměrné pološílené přehrávání, nic méně stále slabota. Až teprve Rodriguezova část v čele s charismatickým Banderasem dokáže slušně uspokojit na rovině dětsky (doslova) hravého minipříběhu i vtipu. Poslední, to už je klasická Tarantinova exhibice, plná stylového fuckování a výborného rozuzlení, ani ona však není zcela geniální. Zprůměrováno na 5/10 (17.09.2009)

Je to sice ohraná písnička, ale protože jsem zjistil, že je docela pravdivá, tak ji ve stručnosti zopakuji - první epizodka připomíná obsahem průměrný studentský film, druhá se nemotorně snaží vygradovat situaci rádoby cool dialogy a nemá co říci, třetí hodně baví herectvím Banderase a velmi zábavným vypointováním až k závěrečné hlášce a čtvrtá je nadprůměrnou scénou z libovolného Tarantinova celovečeráku, zakončená jedním z nejvtipnějších momentů celé jeho tvorby. Něco jako trochu rutinní prohlídka hotelu, kde každé další patro představuje vyšší stupínek režijního nadání - a v součtu to stačí akorát na 3*. (29.11.2017)

První dvě povídky jsou strašné, slovy STRAŠNÉ. Poslední dva kusy od Rodrigueze a Tarantina jsou skvělé, nebo chcete-li přesněji, jsou velmi dobré, ale ve tvorbě obou vyk(l)uků jsou "pouze" mérně nadprůměrné. Čtyři pokoje jsou tak velice nevyrovnanou sbírkou, jejíž první půlku už si na DVD nikdy nepustím. (03.11.2007)