Desperado

Chango teplý jako chcánky, Rodriguezova dvorní Salma, kopa rozstřílených mrtvol a brilantní trojka Marin, Buscemi, Trejo. Škoda neudržení nastoleného tempa, každopádně to chvílemi vypadá, že si do Mexika odskočil trochu zablbnout John Woo. A pokud někdy zabloudíte v Estados Unidos Mexicanos do nálevního zařízení, pamatujte, že: "The client is always wrong!“ (29.08.2008)

Rodriguezovsky nadsazené akční inferno aneb příběhově nekomplikovaná oslava westernových archetypů s milionem vypálených kulek, desítkami rozstřílených gringos a černým humorem. Antonio Banderas v životní roli. Důkazem zábavnosti snímku je i fakt, že ačkoli jsem jej viděl v pozdních nočních hodinách, má hlava zůstala až do závěrečných titulků v bdělosti (a díky Salmě i ta druhá :-)). 80%. (10.08.2013)

Ve svém nadšeneckém a v amatérských podmínkách natáčeném debutu El mariachi přišel Robert Rodriguez s fascinujícím mixem mexických narco thrillerů a amerických akčňáků. Z nezávislého snímku se stal překvapivý hit amerických kin a mezinárodní videodistribuce, takže studio nadšeně svolilo k nákladnějšímu a hvězdně obsazenému pokračování. Desperado přestavuje úchvatně stylový koncentrát iberoamerických žánrovek, ikonických prvků amerických westernů a formálních inspirací hongkongskými krvavými balety subžánru heroic bloodshed. Současně je cíleně koncipovaný jako výkladní skříň latino hereckých talentů – počínaje evropskými rodáky Antoniem Banderasem a Joaquimem de Almeidou, přes hollywoodskou legendu Cheecha Marina i svérázného naturščika Dannyho Treja až po Salmu Hayek v její první velké roli. V čestných menších partech jim sekundují maskot amerických indie filmů Steve Buscemi a Rodriguezův přítel a kolega Quentin Tarantino. Zatímco kritika oplakávala, že se nezávislý talent zaprodává blyštivému pozlátku studiové produkce, filmoví fandové na celém světě díky tomuto filmu objevili nejen zmíněné herecké osobnosti, ale propadly Rodriguezově osobitému stylu, v němž se snoubí komiksově přepjatá vážnost s pompézní coolness a národnostně specifickou variací brakových žánrů. (14.03.2021)

Naprostá klasika, což se o mnoho filmech natočených v 90. letech ještě stále říci nedá. Rodriguezovi se však tenhle nadsázkový kousek náramně povedl a legendární vtip Tarantina, Salma Hayek a Banderas s kytarou jsou jen zlomky v nezapomenutelně mnohdy až groteskní mexické mozaice plné vtipu, nadsázky a krvavé akce. Je to jednoduché, vizuálně neatraktivní a laciné, přitažlivé (Salma+Banderas), s ohnivým tempem. Cool jednohubka. (17.08.2012)

Roberta Rodrigueze mám sice rád, ale jeho dva nejchválenejší filmy (čili Desperada a SinCity) vážně moc nemusím. Jako scénárista není Rodriguez schopen napsat pořádný příběh, který by diváka vtáhnul, takže veškerý drajv Desperada je zavislý na intenzitě nadneseně brutální akce a parodizujícího humoru. Křivka této intenzity má pohříchu klesající chrakter, takže na konci jsem se už docela nudil a závěrečné zúčtování s hnusným prostřihem do nemocnice můj dojem pohnojilo ještě více...60% (22.12.2007)