Desperado

Pro Roberta Rodrigueze je Desperado tím, čím Pulp Fiction pro Quentina Tarantina. Ať už v budoucnu natočí velkolepější či skvostnější filmy, tak jeho mistrovský kus bude navždy Desperado. Pamatuji si z něj skoro každou repliku a každou druhou scénu bych z fleku dokázal odehrát. Takový kult to byl tenkrát. Teď už je to sice jen vzpomínka a nastalgie, ale set sakra zábavná nostalgie. (20.07.2010)

Luxusní uvedení Roberta Rodrigueze do světa velkého filmu. Desperado vnesl do akčního žánru po dlouhé době zase jednou svěží vánek a z Antonia Banderase udělal hereckou extratřídu. Akce je hodně dobrá, ze špinavých Mexikánců se stává ideální potrava pro pistole a kulomety a i když by toho střílení mohlo být i trochu víc a hluchých míst zase míň, oddělání Tarantina za to přece stojí, ne? (16.07.2007)

Souhlasím se zdejšími názory, že první polovina je skvělá, ale bohužel také souhlasím s tím, že druhá ztrácí tempo, akci, hlášky, prostě všechno to, co bylo na první části tak bombastické. Moje hodnocení je výsledkem toho, že se bez tohohle typu filmů docela i obejdu, takže ode mě poctivých 70% a pokud milujete střílečky, přidejte si směle 20% navrch a jděte se bavit. (28.12.2005)

Prvy komentar = najvacsia srdcovka. Skvely akcny narez od Rodrigueza ma dokonalo odrovnal. Aj ked Desperado sledujem poX-ty krat vzdy ma atmosfera spinaveho Mexika a barov plnych chlapikov ktorych by ste sa ani neodvazili oslovit, uplne pohlti. Banderasov El mariachi je pre mna jeden z najposobivejsich filmovych hrdinov s najposobivejsim nastupom na scenu, ktory komentuje Buscemi (the Biggest mexikan I'v ever seen :)), akcne sceny sa daju porovnavat azda len s krvakmi Johna Woo a to je naozaj velka pocta. Opisovanim skvelych momentov, skvelej hudby dokonale zladenej s akciou, vypeceneho humoru (Tarrantinov vtip) a mnoho ineho by som mohol sediet az do rana. Jednoducho klenot zanru, ktory u mna uz nic neprekona. 10/10 (22.10.2006)

Dávno pryč jsou noci, kdy drogový boss Bucho usínal s pocitem dobře vykonané práce. Nyní spí s jedním okem otevřeným, s prstem na spušti odjištěné pistole a děsí se chvíle, kdy se ve dveřích objeví ON - El Mariachi. Tento mstitel, vláčející s sebou kytarový futrál napěchovaný zbraněmi různého kalibru, se totiž pomalu prostřeluje zástupy pěšáků ke svému poslednímu cíli. Buchovi bojovníci se vracejí z bojů ve stále řidších sestavách, čemuž se nelze divit, když občas nerozeznají střílejícího hudebníka od zběsilého vrhače nožů Navajase. (06.10.2009)